KOD�IKI / KOJIKI

                n e b o l i

       Kronika d�vn�ch p��b�h�

Z r�zn�ch pramen� (jmenovit� uveden�ch v bibliografick� p��loze) do sloven�tiny p�elo�il a �vodem a pozn�mkami opat�il PhDr. Viktor Krupa, DrSc, p�edn� slovensk� orientalista, odborn�k na japonskou kulturu a �editel �stavu orientalistiky Slovensk� akademie v�d.  P�eklad do �e�tiny a grafick� �prava F. R. Hrabal.

           Po�et stran: 316,   form�t 24x16 cm,    tvrd�  /  �it� vazba.

       �esk� vyd�n�                     ISBN  80-85349-97-3                Term�n vyd�n� 1/11/2007                                 

        PC:   360 K� / Sk

� V O D E M

Japonsk� mytologie, historie a vznik spisu Kod�iki (Kojiki)

Geneze japonsk�ho n�roda nen� dosud uspokojiv� vysv�tlena, i kdy� je zn�mo, �e se na n� z��ast�ovaly prvky rozli�n�ho p�vodu. Je�t� na za��tku historick�ho obdob� os�dlili cel� Hokkaid� a severn� polovinu nejv�t��ho ostrova Hon�� Ainuov� (v japonsk�ch pramenech zvan� Ezo, Ebisu anebo Emi�i), loveck� a ryb��sky n�rod nezn�m�ho p�vodu. �ili v zemljank�ch a n�kter� kulturn� �rty je spojuj� s pevninsk�mi etniky. �zem� Ainu� sahalo pom�rn� daleko na jih; m�stn� n�zvy ainsk�ho p�vodu jsou dolo�eny a� ze st�edn�ho Japonska. V ji�n� polovin� Japonska s�dlili p��slu�n�ci tzv. d��monsk� kultury. Byli to pom�rn� primitivn� sb�ra�i. Neznali chov dobytka ani zem�d�lstv�; jejich jedin�m dom�c�m zv��etem byl pes a dopravn�m prost�edkem dlaban� �lun. Nositel� d��monsk� kultury se nedaj� ztoto�nit ani s Ainuy, ani s dne�n�mi Japonci.

P�ibli�n� od r. 300 p�ed n. l. se za��n� ze severu ostrova Kj��� ���it jajoisk� kultura. Pod�l pob�e�� postupovala rychle na sever, vytla�ovala d��monskou kulturu a nakonec ovl�dla cel� Japonsko krom� Hokkaida. Nositel� jajoisk� kultury se p�ist�hovali do Japonska z jihov�chodn� Asie. Znali zem�d�lstv�, obr�b�n� �eleza i bronzu a um�li tk�t.

Rozli�n� �daje nasv�d�uj� tomu, �e japonsk� n�rod se postupn� vytv��el z amalgamu kmen� jihov�chodoasijsk�ho p�vodu a z kmen�, kter� pronikaly do Japonska ze severov�chodn� Asie p�es Koreu; japonizace postihla i Ainuy na severu zem�. Toto v�echno se projevuje nejen v antropologick� charakteristice Japonc�, ale i v japonsk� kultu�e a jazyce. Japon�tina svou gramatickou stavbou velmi p�ipom�n� korej�tinu a altajsk� jazyky. Ve slovn� z�sob� je v�ak podobnost mnohem vzd�len�j��. Jak se zd�, slovn�k poukazuje nejen na styky s altajskou jazykovou rodinou, ale i s jazyky ostrovn�ho sv�ta jihov�chodn� Asie.

�daje o p�vodu japonsk�ho n�roda jsou sice nevyhnutnou podm�nkou pochopen� japonsk� mytologie, av�ak ani to nen� podm�nka dosta�uj�c�. V prehistorick�m obdob� Japonci neznali p�smo a m�li jen �stn� literaturu, kter� se tradovala z pokolen� na pokolen�. Byl to primitivn� folkl�r, jen� tvo�ily prvn� p��b�hy o boz�ch, zakl�nadla a modlitby. Tento obraz se za�al m�nit od t�et�ho stolet� n. l. (viz N. Konrad, str. 47). P�ibli�n� od t� doby zasahuje do ostrovn�ho Japonska vliv vysp�l� ��nsk� civilizace. Dost�v� se do zem� nejd��ve p�es Koreu a pozd�ji i p��mo z ��ny. Zpo��tku se ��nsk� vlivy omezovaly na pom�rn� �zk� okruh aristokracie, proto N. Konrad p�edpokl�d�, �e tv�rnost japonsk� lidov� slovesnosti se v t� dob� je�t� p��li� nezm�nila. Jen v p�s�ov� tvorb� se pravd�podobn� tehdy ustaluje metrum, kter� se zakl�dalo na st��d�n� p�tislabi�n�ch ver�� se sedmislabi�n�mi. Toto metrum se stalo z�vazn�m pro p�tiver�ovou kr�tkou p�se� (tanka) i pro tzv. dlouhou p�se� (nagauta). Tanka se v�ila pro lyrickou tvorbu, kde�to nagauta byla v podstat� epick� a pod ��nsk�m vlivem z�hy ustoupila do pozad�.

P�echod na novou kvalitu nast�v� a� v �est�m stolet� n. l. Po konfucianismu se v Japonsku udom�cnil buddhismus. R. 607 ��toku Tai�i pos�l� na ��nsk� c�sa�sk� dv�r prvn� ofici�ln� poselstvo. V Japonsku se udom�cnilo ��nsk� p�smo, p�esto�e nebylo v�bec vhodn� pro japon�tinu, jazyk s mno�stv�m gramatick�ch p��pon. Japonci pou��vali ��nsk� znaky dvoj�m zp�sobem: bu� podle jejich fonetick� hodnoty (p�edev��m p�i z�pisu poezie), anebo psali jednodu�e ��nsky, podle pravidel ��nsk� gramatiky. Ale ani p�vodn� japonsk� tvorba nez�stala u�et�ena ��nsk�ho vlivu a uplat�ovaly se v n� nov� motivy.

R. 710 se hlavn�m m�stem zem� stala Nara. Tento rok je sou�asn� datem, od kter�ho se po��t� za��tek tzv. narsk�ho obdob�. N. Konrad spr�vn� upozor�uje na eklekticismus jako�to hlavn� �rtu tehdej�� japonsk� st�tnosti i literatury (Konrad, str. 50). Pravdou v�ak je, �e zat�mco ve spr�v� st�tu celkem zjevn� p�evl�daly ��nsk� vlivy (p�edev��m po tzv. reform� Taika z r. 645, jej�m� c�lem bylo p�em�nit Japonsko v centralizovanou absolutistickou monarchii podle ��nsk�ho vzoru), v tehdej�� lidov� slovesnosti jsou buddhistick� a ��nsk� prvky zastoupeny pom�rn� slab�.

V obdob� Nara se uskute�nil prv� dochovan� pokus o p�semnou systematizaci japonsk� mytologie. Je j�m d�lo Kod�iki, v p�ekladu Kronika d�vn�ch p��b�h�, kterou r. 712 sepsal na pokyn c�sa�sk�ho dvora u�enec � no Jasumaro. Jde o prvn� zachovanou japonskou knihu a u� jej� titul nazna�uje, �e �erp� z d�vn� minulosti, kdy se v�mysl prol�nal se skute�nost� a mytick� s historick�m. Kod�iki, to je systematizovan� moudrost, prvotn� filozofie i historie a sou�asn� st�tn� ideologie c�sa�stv�. Kod�iki jsou nerozlu�n� spjaty s p�vodn�m japonsk�m n�bo�enstv�m, se �intoismem. Tento mytologick� sv�ton�zor, kter� �ije dodnes, p�esto�e pro�el v�cer�mi peripetiemi, se op�r� na jedn� stran� o ob�adn� kodex Engi�iki (obsahuj�c� ritu�ln� modlitby norito) ze za��tku 10. stolet� a na stran� druh� o tzv. t�i z�kladn� knihy "sambu hon�o" (Konrad, str. 54). T�mito t�emi knihami jsou Kod�iki  (Kronika d�vn�ch p��b�h�) z r. 620, Kod�iki z r. 712 a Nihon�oki aneb Nihongi (Japonsk� kroniky) z r. 720. Prv� z t�chto knih se nezachovala.

Prvky konfucianismu, buddhismus a ��nsk� vzd�lanost se uplatnily v z�kladn�ch �intoistick�ch d�lech pom�rn� m�lo. Pozd�ji, b�hem dlouh�ho obdob� od 9. a� do 19. stolet�, doch�z� k sv�r�zn� synt�ze �intoismu s buddhismem. Primitivn�j�� �intoismus se obohacoval o buddhistick� prvky a vytv��� se teorie o jednot� japonsk�ch n�rodn�ch bo�stev s bo�stvy buddhistick�mi, tzv. hond�i suid�aku. Ve t�et�m obdob�, kter� za��n� v 19. stolet�, proch�z� �intoismus obrodn�m procesem. A pro tento znovuzrozen� �intoismus jsou Kod�iki z�kladn�m kamenem pr�v� tak, jako j�m byly pro �intoismus na sam�m �svitu d�jin.

O jak� prameny se op�raj� Kod�iki ? Na tuto ot�zku nelze d�t p�esnou a p�edev��m ne ov��enou odpov��, nebo� v podstat� m��eme vych�zet jen z toho, co v �vodu zmi�uje jejich sestavovatel � no Jasumaro.

Shodn� se p�edpokl�d�, �e genealogick� z�znamy za�aly vznikat v 6. stolet� n. l., za vl�dy c�sa�e Keitaie a Kimmeie. V d�le Nihon�oki se uv�d�, �e r. 620 na podn�t ��toku Tai�iho sepsali tato d�la:

1)  Sumera mikoto no Fumi aneb Tenn�ki,  tj. Z�znamy o c�sa��ch,

2)  Kunicufumi aneb Kokki,   tj. Z�znamy o zemi,

3)  Motocufumi aneb Hongi,  tj. Z�kladn� z�znamy.

Prv� a t�et� kniha sho�ela p�i po��ru r. 645, druh� se ztratila pravd�podobn� b�hem povst�n� r. 672.

Krom� toho je zn�mo, �e i p�edn� rody si vedly vlastn� kroniky a genealogick� z�znamy. A proto�e vzne�en� p�vod byl p��li� d�le�it�, pr�vem lze p�edpokl�dat, �e v genealogi�ch se fal�ovalo. Z � no Jasumarov�ch pozn�mek vypl�v�, �e falzifikace p�es�hla meze �nosnosti, a proto se c�sa� Temmu rozhodl zrevidovat historick� pod�n�, aby se dop�tral pravdy a odevzdal ji potomstvu. Touto �lohou pov��il dvo�ana, kter� se jmenoval Hieda no Aware a byl proslul� vzd�lanost� a dobrou pam�t�. Sou�asn�, jak shodn� upozor�uje D. L. Philippi (str. 6) i N. Konrad (str. 71), Temmu dal t�mto podn�tem "ad fontes" odpov�� na s�l�c� ciz�, p�edev��m ��nsky vliv. Kdy� Temmu zem�el, po jist� p�est�vce pokra�ovala v t�chto snah�ch c�sa�ovna Gemmei. Pov��ila dvo�ana � no Jasumara, aby zapsal a p�edlo�il z�znamy, kter� se na Temmu�v p��kaz nau�il Hieda no Are. Byly to z�znamy dvoj�ho druhu. P�edev��m to byla genealogie c�sa�sk�ho rodu Sumera Mikoto no Hicugi a za druh� sb�rka m�t�, legend a p�sn� Saki no Jo no Furugoto aneb Sendai kud�i.

Prv� rukopis b�v� ozna�ov�n i jako Teiki (C�sa�sk� kroniky) anebo i Senki (Minul� kroniky). Pro druh� rukopis � no Jasumaro pou��v� i n�zvy Hond�i (Z�kladn� �iny) a Kud�i (D�vn� �iny).

Podle n�zoru D. L. Philippiho Kod�iki jsou v podstat� kompilac� t�chto dvou rukopis�, v�dy� � no Jasumaro sepsal Kod�iki p�ibli�n� za rok.

Kod�iki se skl�daj� ze t�� ��st�. Prv� je skoro v�lu�n� odvozena od rukopisu Saki no Jo no Furugoto. St��daj� se v n� m�ty, legendy a p�sn�, ale nemaj� valnou historickou cenu. Druh� a t�et� ��st Kod�iki se op�r� z��sti o Saki no Jo no Furugoto a z��sti o genealogick� spis Sumera mikoto no Hicugi. Philippiho rozbor ukazuje, �e kapitoly 56-64, 69, 77, 89-91, 99, 108 (v druh� ��sti) a kapitoly 109, 120-121, 127, 135 a 140-149 (ve t�et� ��sti) jsou �ist� genealogick� (Philippi, str. 10).

V�echny uv�d�n� kapitoly jsou napsan� podle jednotn�ho sch�matu. Je to nem�nn� rovnice, do kter� se nam�sto nezn�m�ch dosazuj� osobn� jm�na, m�stn� a jin� �daje t�kaj�c� se �ivota a osoby panovn�ka. Uv�d� se i po�et jeho man�elek, d�t� a m�sto, kde je pochovan�. P�irozen�, jejich liter�rn� hodnota je pro schemati�nost nevelk�.

Oproti tomu pas�e odvozen� z druh�ho pramene jsou um�lecky hodnotn�. Jsou lakonick� a Philippi se domn�v�, �e byly vhodn� na recitov�n� (Philippi, str. 11).

Pokud odhl�dneme od genealogick�ho pramene, Kod�iki ve zna�n� m��e vych�z� z �stn� slovesnosti. Z��sti jsou to tzv. katari (pov�sti, p��b�hy), kter� odevzd�vali z pokolen� na pokolen� profesion�ln� vyprav��i zvan� kataribe, z��sti lidov� m�ty, etymologie, legendy a ob�ady, a nakonec p�sn�. �lohu vyprav��� kataribe hodnot� Konrad velmi vysoko (str. 72-73). Oproti tomu Philippi tvrd�, �e v dob� vzniku Kod�iki vyprav��i u� d�vno neexistovali (str. 12). Od�vod�uje to t�m, �e Japonci u� d�vno znali p�smo. Pravdou je, �e Philippiho argumentace ztrat� hodn� z p�esv�d�ivosti, pokud si uv�dom�me, �e znalost p�sma se omezovala na �zkou vrstvu vzd�lanc� a lidov� slovesnost se i nad�le odevzd�vala �stn�.

Av�ak v Kod�iki krom� zmi�ovan�ch pramen� sehr�ly d�le�itou �lohu i pot�eby c�sa�sk�ho dvora. N�rodn� mytologie jako projev ideologie m�la upevnit jednotu Japonska a potvrdit bo�sk� p�vod c�sa�sk�ho rodu.

Kod�iki jsou d�lem mytologick�m i historick�m. Jedno zde plynule p�ech�z� do druh�ho, ale prv� d�l je t�m�� ryze mytologick�. Philippi (str. 14) rozezn�v� v prvn� ��sti �est cykl�:

1)  m�ty kosmogonick�,

2)  m�ty o bo�sk� dvojici Izanagi − Izanami,

3)  m�ty o nebesk� zemi Takamanohara,

4)  izumsk� m�ty,

5)  m�ty o postoupen� zem� nebesk�m boh�m,

6)  m�ty o sestupu nebesk�ch boh� na zem.

Existuj� i jin� mo�nosti �len�n�. Konrad (str. 62-64) d�l� m�ty do t�� z�kladn�ch cykl�. Prv� cyklus spojuje s bohyn� slunce Amaterasu a s bohem bou�ek i vod Susanoem. Druh� cyklus zahrnuje m�ty o uspo��d�n� zem�, kter� se ztoto��uje s Japonskem. �st�edn�mi postavami jsou nebesk� b�h Takemikazu�i a pozemsk� b�h �kuninu�i. A nakonec t�et� cyklus pojedn�v� o dobyt� Japonska potomky Ninigiho. Kladn�m hrdinou cyklu je Kamujamato, dobyvatel Jamata, a z�porn�m hrdinou n��eln�k nep��telsk�ch kmen� Nagasunehiko. Jen�e Konradov� anal�ze unik� dal�� d�le�it� protiklad, a to protiklad mezi star��m n�bo�enstv�m "pozemsk�ch" boh� a mezi pozd�j��m n�bo�enstv�m "nebesk�ch" boh�, kte�� zv�t�zili nad "bu�i�sk�mi pozemsk�mi" bo�stvy a ujali se vl�dy nad zem�.

Pom�rn� m�lo je prozkouman� ot�zka vztahu japonsk� mytologie k mytologi�m jin�ch n�rod�. Tzv. izumsk� cyklus, v kter�m se zd�raz�uje zem�d�lstv� a obr�b�n� kov�, poukazuje na ran� kultury st�edn� ��ny a� jihov�chodn� Asie. M�ty o nebesk�m p�vodu panovn�ka maj� zase paralely ve starokorejsk�ch a mongolsk�ch m�tech. N�kter� motivy poukazuj� na austron�sk� p�vod, nap��klad p��b�h o kr�l�kovi a krokod�lech, d�le�itost ob�adn� �istoty, p��b�h o cest� do dra��ho pal�ce aj. Vyskytuj� se i univerz�ln� motivy, jako je nap��klad cesta do podsv�t�.

Nad sam�m po��tkem sv�ta, nad p�vodem v�c�, se d�vn� Japonci z�ejm� p��li� nezam��leli. To, co Kod�iki uv�d� o �ase p�ed dvojic� Izanagi − Izanami, siln� zav�n� ��nskou filozofi� (Konrad, str. 60). Plat� to o prap�vodn�m houstnut� i o mu�sk�m a �ensk�m principu. Vcelku japonsk� mytologie nijak neopl�v� spekulativn�mi prvky a v tomto ohledu je mo�n� m�n� vyvinut� ne� nap��klad pom�rn� vysoce abstraktn� mytologick� syst�my Polyn�san�. Sv�t, kter� vytvo�ili Izanagi a Izanami, to je vlastn� jen Japonsko. Nebesk� planina Takamanohara je v podstat� kopi� dob�e zn�m�ho pozemsk�ho sv�ta a kdyby nebylo Izanagiho cesty do podsv�t�, nedozv�me se toho moc ani o z�hrob�. Japonsk� mytologii je ciz� i p�edstava stra�n�ch p��rodn�ch pohrom, p�esto�e v cirkumpacifick�ch oblastech o n� nikdy nebyla nouze. Japon�t� bohov� maj� vesm�s lidsk� tv��e; antropomorfn� koncepce boh� se vykrystalizovala dosti z�hy, ale funkce jednotliv�ch bo�stev a vztahy mezi nimi z�staly nevyhran�n�. V�znamnou �lohu hr�l kult slunce se st�ediskem v Ise. Od bohyn� slunce Amaterasu odvozovala sv�j p�vod c�sa�sk� dynastie. Protip�lem Slune�n� bohyn� byl �kuninu�i, jeho� kult se vyvinul z kultu zem� a p�dy. Jeho st�ediskem bylo Izumo.

Z Kod�iki vypl�v�, �e p�echod od mytologick�ho k historick�mu, z nebe na zem, se pokl�d� za definitivn� a nezvratn�. Po sestupu nebesk� dynastie na zem  kon�� �ra boh�. Nebesk� mocnosti p�est�vaj� aktivn� zasahovat do sv�ta lid�, pravda, krom� n�kter�ch v�jimek. Bohov� v�ak nemaj� neomezenou moc a ovl�dli zem jen se souhlasem n�kdej��ch pozemsk�ch p�n� (J. C. Pelzel, str. 15). N�bo�ensk� �kony se soust�e�ovaly v�t�inou okolo ob�adn� o�isty. Ur�ka boh� se ozna�ovala jako cumi a c�lem kultu bylo vyhnout se cumi. Nejhlavn�j�� ur�kou boh� byla ne�istota. Vztahovala se na t�lesnou ne�istotu, na sex a na smrt. Doklad� na to je v Kod�iki dost. Zaj�mav� je, �e japonsk� n�bo�enstv� neznalo abstraktn� ideu mravnosti a dobra. To se odr�� i v Kod�iki . Zde se rozli�uje mezi l�skou k druh� osob� a l�skou k sob�. L�ska mu�e a �eny se v�t�inou pod�v� nekomplikovan�; obojstrann� t�lesn� p�ita�livost je zpravidla dostate�n�m p�edpokladem nejintimn�j��ch vztah�. Av�ak p�itom c�lem l�sky nen� jen nach�zet radost, ale tak� ji d�vat (Pelzel, str. 20). Vztahy rodi�� a d�t� jsou zde vztahy oboustrann� n�klonnosti, na rozd�l od ��ny, kde se vy�aduje povinn� synovsk� oddanost.

Mor�lka Kod�iki nevy�aduje od �lov�ka, aby se choval podle n�jak�ch abstraktn�ch z�sad. Rozhoduj�c� je zde v�dy vztah k druh�mu �lov�ku. Pravda, pokud m�me b�t up��mn�, i Kod�iki m��� dvoj�m metrem. Povinnost, jej� spln�n� i na �kor sebe sam�ho, je z�konem jen pro pod��zen�ho. Naproti tomu u c�sa�e se neodsuzuje v�rolomnost a z�ke�nost ani tehdy, kdy� slou�� osobn�m z�jm�m. Dal�� d�le�it� rozd�l mezi ��nskou a japonskou mor�lkou spo��v� v �pln� nep��tomnosti dualizmu dobra a zla, kter� je v ��nsk� filozofii velice v�razn�. Tyto postoje p�e��vaj� v Japonsku dodnes. Jak zd�raz�uje Pelzel, m�ty obohatily japonsk� pr�vn� syst�m o n�zor, �e spole�ensk� zlo vznik� tehdy, kdy� jednotlivec nec�t� a nechce c�tit s druh�mi (str. 25).

Jen o osm let pozd�ji ne� Kod�iki vznikla druh� nejstar�� japonsk� kniha, Nihon�oki (stru�n� uk�zky z Nihon�oki jsme p�ipojili na z�v�r t�to knihy jako samostatnou p��lohu). Ta se od Kod�iki odli�uje p�edev��m t�m, �e jde o pokus o prvn� ofici�ln� historii Japonska. P�ipom�n� ��nsk� dynastick� d�jiny a je napsan� kv�tnatou liter�rn� ��n�tinou. Pokud jde o genealogie, nezach�z� do takov�ch podrobnost�, ale zato je historiograficky spolehliv�j�� a vych�z� ze �ir��ho pramenn�ho materi�lu. A je zde je�t� jeden d�le�it� rozd�l. Nihon�oki zaznamen�v� d�jinn� ud�losti a� po smrt c�sa�ovny D�it� r. 697 n. l., kde�to Kod�iki kon�� smrt� c�sa�ovny Suiko r. 641 a od smrti c�sa�e Kenz�a (pravd�podobn� r. 487) se omezuj� jen na genealogie. Zat�mco Kod�iki v�nuj� obdob� po smrti Kenz�a jen n�kolik stran; v Nihon�oki jsou to cel� stovky stran. Sestavovatel Nihon�oki v�ak nejednou zach�zel s fakty dost sv�voln� a p�esp��li� se pod�izoval ciz�m vzor�m. Proto jsou Kod�iki cenn�j��m dokladem o �ivotn�ch hodnot�ch, ide�lech a politick�ch p�edstav�ch star�ch Japonc� (Philippi, str. 18).

U k � z k y

O autorovi p�ekladu

PhDr. Viktor Krupa, DrSc. (nar. 23. 12. 1936, N. Mesto n. V�h.) je  nejv�znamn�j��m slovensk�m odborn�kem na kulturu Oce�nie a Japonska. V letech 1990 a� 2002 byl �editelem �stavu orientalistiky Slovensk� akademie v�d a od roku 2002 je p�edsedou v�deck� rady �stavu.

Ji� t�m�� �ty�icet let se zab�v� jazykov�dou, religionistikou a mytologi�, p�edev��m japonskou a polyn�skou. Po skon�en� vysoko�kolsk�ho studia (v r.1959) absolvoval n�kolik dlouhodob�ch pobyt� v zahrani��, nap�. v letech 1965-1966 na Havajsk�ch ostrovech a na Nov�m Z�landu (stipendium Wenner-Gren Foundation v New Yorku),  v r.1969 v USA, na Kalifornsk� universit� v Berkeley (stipendium  National Science Foundation ve Washingtonu), v letech 1970-1971 na  universit�ch v M�nsteru a T�bingenu v N�mecku (stipendium A. von Humboldt-Stiftung) a v r.1988 na Nov�m Z�landu (stipendium Aucklandsk� university). Absolvoval i n�kolik studijn�ch a v�zkumn�ch pobyt� ve Velk� Brit�nii, v Japonsku a v Austr�lii.

N�kolik let extern� p�edn�el nejprve na Filozofick� fakult� University Komensk�ho v Bratislav� a pozd�ji i na univerzit�ch v Bansk� Bystrici a v Trnav�.

Uve�ejnil celou �adu knih v angli�tin� (v Holandsku a Velk�  Brit�nii), v ru�tin� a sloven�tin� (nap�. Polyn�zske m�ty [1973],  Japonsk� m�ty [1979], Cesty bohov [1988], Polyn�zania [1988]).  V zahrani�n�ch odborn�ch kruz�ch jsou cen�ny p�edev��m jeho  publikace Morpheme and Word in Maori (Haag 1966), The Maori Language (Moskva 1968) a The Polynesian languages (Routledge &  Kegan Paul; London, Boston, Melbourne a Henley, 1982).

Viktor Krupa se zab�v� ot�zkami mytologie i v posledn�ch deseti letech. Na japonskou tematiku navazuje pobyt hrdiny Swiftov�ch Gulliverov�ch cest v legend�rn�m kr�lovstv� Laputa a v Lugnagu. Nen� n�hodou, �e �ostrov nesmrteln�ch� lokalizuje Jonathan Swift pr�v� v bl�zkosti Japonska, pov�stn�ho dlouhov�kost� u� ve st�edov�ku. O Ostrov� nesmrteln�ch se hovo�ilo v Japonsku pravd�podobn� pod vlivem ��ny a pobyt hrdiny v Japonsku se mimochodem stru�n� zmi�uje i ve Swiftov�ch Gulliverov�ch cest�ch. Jak je zn�mo, Jonathan Swift m�l bohatou knihovnu o objevn�ch plavb�ch, tehdej�� �ivot obyvatel Japonska mu nebyl ciz� a epizodu o nesmrteln�ch struldbruz�ch, kte�� se vyskytovali mezi obyvateli legend�rn�ho Lugnagu pravd�podobn� za�lenil pod vlivem poznatk� o tehdej��m Japonsku  (viz studii Viktora Krupy Ostrov nesmrteln�ch, Japonsko a Jonathan Swift, v �asopise Asian and African Studies 1998, �. 2, str. 113-117).

V posledn�ch letech se zam��uje V. Krupa p�edev��m na mytologii Tichomo�� a takt� na v�znamnou �lohu metafory nejen v pacifick�ch , ale i v indon�sk�ch jazyc�ch, zd�raz�uj�c skute�nost, �e v�skyt tzv. orfeovsk�ho m�tu, jeho� t�i�t�m je pokus o navr�cen� n�hle zem�el� partnerky ze z�hrob�, m� spole�n� �rty s japonskou mytologi�. S japonskou dvojic� Izanagi a Izanami koresponduje v�cero velmi podobn�ch m�t� v n�kolika souostrov�ch Polyn�sie, nap��klad na Nov�m Z�land� a na Havajsk�ch ostrovech, ale i jinde.

V r. 1996  vydal spolu s J. Genzorem encyklopedick� d�lo Jazyky sveta  v priestore a �ase. V t�m�e roce vydal � ve vyd. CAD Press Bratislava − i knihu Legendy a m�ty Polyn�sie / Polyn�sk� kosmogonie  (M�ty o stvo�en� sv�ta).

Ned�vno Viktor Krupa publikoval krom� �ady p�eklad� a odborn�ch �l�nk� nap�. i knihu N�rody ostrovnej Juhov�chodnej �zie a Oce�nie (vydavatelstv� Slovak Academic Press, Bratislava 2006.

Pou�it� literatura

KOD�IKI  (v edici Nihon Kokumin Bungaku Zen��, sv. 1). Do modern� japon�tiny p�elo�il Takeubu Fukunaga. Kawade ��b� �in�a, Tokyo 1960.

KOD�IKI. NORITO (v edici Nihon Koten Bungaku Taikei, sv. 1). Sest. J�ki�i Takeda a Kend�i Kurano. Iwanami �oten, Tokyo 1958.

KOJIKI. Tr. Kend�i Kurano. Iwanami �oten, Tokyo 1963.

KOJIKI. Translated with an Introduction and Notes by Donald L. Philippi. University of Tokyo Press, Tokyo 1969.

KOJIKI czyli Ksiega dawnych wydarze�. I � II. Przelozyl z oryginalu japo�skiego i przypisami opatrzyl Wieslaw Kota�ski. Pa�stwowy instytut wydawniczy. Warszawa 1986

Konrad, N.: O�erki japonskoj literatury. Chudo�estvennaja literatura, Moskva 1973.

Lewin, B.: Kleines W�rterbuch der Japanologie. O. Harrassowitz, Wiesbaden 1968.

Pelzel, J. C.: Human Nature in the Japanese Myths. Ve sborn�ku Japanese Culture and Behavior, ed. by T. S. Lebra & W. P. Lebra. The University Press of Hawaii, Honolulu 1974, str. 3-26.