19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/24

—

s ohledem na čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU,

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 21. a 22. června 2007 o procesu reformy Smluv,

—

s ohledem na znění nového článku 3 Smlouvy o Evropské unii, zavedené čl. 1 odst. 4 Lisabonské smlouvy, v němž se prohlašuje, že „Unie bojuje proti diskriminaci a podporuje ochranu práv dítěte“, a dále se uvádí, že „i ve svých vztazích s okolním světem Unie přispívá k ochraně lidských práv, především práv dítěte“,

—

s ohledem na rozhodnutí přijaté vedoucími představiteli států a vlád na závěr mezivládní konference v Lisabonu dne 19. října 2007 učinit právně závaznou Listinu základních práv Evropské unie (1), jejíž článek 24 výslovně uvádí „práva dítěte“ a stanoví mimo jiné, že „při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být nejvlastnější zájem dítěte prvořadým hlediskem“,

—

s ohledem na rozhodnutí Unie připojit se k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (EÚLP), která stanoví sankční opatření v případě nedodržování jejích ustanovení,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a její opční protokoly, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989,

—

s ohledem na akční program Organizace spojených národů, přijatý na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji konané v Káhiře v září 1994,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. července 2006„Směrem ke strategii EU o právech dítěte“(KOM(2006)0367),

—

s ohledem na zprávu zprostředkovatele Evropského parlamentu pro případy mezinárodních únosů dítěte rodičem ze dne 1. března 2007, která upozorňuje Evropskou komisi, Parlament a jiné orgány na dramatický nárůst počtu případů únosů dítěte rodičem,

—

s ohledem na výsledky konzultací, které provedly v souvislosti s výše uvedeným sdělením Komise organizace Save the Children a Plan International  (3),

—

s ohledem na evropské fórum o právech dítěte zřízené Komisí po uveřejnění výše uvedeného sdělení, jež se poprvé sešlo v Berlíně dne 4. června 2007,

—

s ohledem na politické prohlášení přijaté v Berlíně dne 4. června 2007 při jednání prvního fóra, v němž je potvrzena vůle po systematickém zohledňování práv dítěte ve vnitřních i vnějších politikách Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2006 o rámcové strategii pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny (4),

—

s ohledem na tematickou poznámku č. 4 ze dne 25. května 2006 nazvané „Uplatňování práv dítěte v Evropské unii“, provedené sítí nezávislých odborníků EU v oblasti základních práv (5),

—

s ohledem na studii generálního tajemníka OSN o násilí páchaném na dětech předloženou Valnému shromáždění OSN dne 11. října 2006,

—

s ohledem na pokyny UNICEF o ochraně dětských obětí obchodování s lidmi ze září 2006,

—

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (6),

—

s ohledem na články 34 a 35 Úmluvy OSN o právech dítěte, která se týká ochrany dětí proti všem formám sexuálního vykořisťování a zneužívání a jejímž cílem je zabránit únosům nebo prodeji dětí či obchodování s nimi,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. května 2007„K obecné politice v boji proti počítačové kriminalitě“(KOM(2007)0267),

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro právní záležitosti (A6-0520/2007),

A.

vzhledem k tomu, že prvořadým cílem výše uvedeného sdělení Komise „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ je podporovat pozitivní prosazování práv dítěte, především právo na jejich vlastní identitu, právo vyrůstat v bezpečných podmínkách / právo na péči, právo žít v rodině, právo na lásku a na možnost hrát si, právo na zdraví, na vzdělání, na sociální začlenění, na rovné příležitosti, na sportovní vyžití a na čisté a bezpečné prostředí a právo na informace o těchto otázkách, s cílem vybudovat společnost, která se bude k dětem chovat přátelsky a poskytne jim péči odpovídající jejich potřebám a zajistí jim pocit bezpečí a zájmu o ně,

B.

vzhledem k tomu, že čl. 24 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie uvádí, že „každé dítě má právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy“,

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 24 Listiny základních práv a článku 12 Úmluvy OSN o právech dítěte je důležité zajistit všem dětem právo na „svobodné vyjadřování názorů“, tak aby se v záležitostech, které se jich dotýkají, vždy přihlíželo k jejich zkušenostem a názorům způsobem odpovídajícím jejich věku, vyzrálosti a intelektuálnímu rozvoji; vzhledem k tomu, že toto právo je absolutní a nelze ho omezovat, a vzhledem k tomu, že je nutné nalézt způsob komunikace se všemi dětmi, dokonce i s dětmi, které se vyjadřují tak, že pro dospělé není snadné jim porozumět, jako jsou například velmi malé děti, děti se zdravotním postižením a děti, které hovoří jiným jazykem než my,

D.

vzhledem k tomu, že je otázkou zásadní důležitosti, aby byla práva dítěte zahrnuta a hájena ve všech politikách Unie, které se přímo či nepřímo týkají dětí,

E.

vzhledem k tomu, že pro děti představuje chudoba a sociální vyloučení jejich rodičů vážné překážky pro uplatnění jejich práv, a vzhledem k tomu, že existují také mnohé další faktory, které brání dětem v uplatňování jejich práv, jako jsou rodiče, kteří plní svou rodičovskou roli méně než uspokojivě, nutnost zastoupení dětí dospělými v právních záležitostech nebo skutečnost, že právo na zdravotní péči může být uplatňováno pouze se souhlasem osoby, která má dítě v péči,

F.

vzhledem k tomu, že by dospělí měli dětem poskytnout příznivé podmínky, aby se mohly projevit, aby mohly vyjádřit své názory a mohly být vyslyšeny; vzhledem k tomu, že by dospělí měli podporovat mírová a přátelská gesta dětí a podporovat je v družení s jinými dětmi; vzhledem k tomu, že důležitým faktorem při vytváření podmínek vedoucích k otevřenému postoji a možnosti dětí projevit se je čas, a to nikoli pouze při určitých událostech, a vzhledem k tomu, že by se při financování veřejných programů mělo toto vzít v úvahu,

G.

vzhledem k tomu, že zneužívání práv dítěte, násilí na dětech a obchodování s dětmi za účelem nezákonných adopcí, prostituce, nezákonné práce, nucených manželství, pouličního žebrání nebo za jiným účelem zůstávají v EU i nadále problémem,

H.

vzhledem k tomu, že se zvyšuje počet dětí trpících chronickými nemocemi, jako je neurodermitida a alergie, a respiračními chorobami a hlukem,

I.

vzhledem k tomu, že dětská environmentální práva jsou uvedena v Úmluvě OSN o právech dítěte,

J.

vzhledem k tomu, že rodinné prostředí představuje vhodný rámec pro ochranu práv dětí, pro zajištění zdravého rozvoje jejich osobnosti, pro rozvoj jejich schopností, pro získávání znalostí nutných k uplatnění jejich práv a k výkonu jejich povinností, je zapotřebí vyvinout veškeré úsilí na podporu rodin prostřednictvím vhodných veřejných politik, avšak chybí-li takový rámec, měly by mít všechny děti, včetně sirotků, dětí bez domova a uprchlíků, v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte zajištěnou náhradní ochranu, která umožní jejich rozvoj bez jakékoli formy diskriminace,

K.

vzhledem k tomu, že strategie EU o právech dítěte by měla vycházet z hodnot a zásad uvedených v Úmluvě OSN o právech dítěte,

L.

vzhledem k tomu, že by měla být uznána práva dětí jako bytostí s vlastní právní subjektivitou; vzhledem k tomu, že navzdory vnitrostátním a mezinárodním právním předpisům jsou dívky a ženy často oběťmi právní, sociální a hospodářské nerovnosti, která znesnadňuje uplatňování jejich základních a pozitivních práv, jako je rovný přístup ke vzdělání, odborné přípravě a zdravotní péči, bezpečným potravinám a čisté vodě nebo reprodukční práva mladistvých,

M.

vzhledem k tomu, že základní práva a hodnoty, včetně rovnosti žen a mužů, by měly být v dětství nepostradatelnou součástí vzdělání a výchovy a tvořit základ pro všechna další období života,

N.

vzhledem k tomu, že se zásada rovnosti žen a mužů musí promítat do všech politik týkajících se dětí, neboť rovnost pohlaví začíná uznáním rovných práv chlapců a dívek od prvních let jejich života,

O.

vzhledem k tomu, že porušování lidských práv žen a dívek z řad přistěhovalců v podobě takzvaných zločinů ze cti, nucených manželství, mrzačení pohlavních orgánů či v jiných formách nelze ospravedlnit žádnými kulturními ani náboženskými pohnutkami a nelze je za žádných okolností tolerovat,

P.

vzhledem k tomu, že v Evropě jsou děti od raného věku konfrontovány prostřednictvím sdělovacích prostředků se zobrazováním hrůz, pornografie a násilí, což na ně může mít zhoubné psychické a sociální účinky, například úzkost, depresi, zvýšenou agresivitu a problémy ve škole,

1.

vítá iniciativu Komise, která zcela jasně stanoví, že všechny úmluvy o základních lidských právech se vztahují stejně na děti i na dospělé, tak jako řada dalších práv, včetně těch, jež jsou obsažena v Úmluvě OSN o právech dítěte, která byla koncipována s konkrétním odkazem na zvláštní situaci dětí a mládeže;

2.

vítá rozhodnutí mezivládní konference ze dne 19. října 2007 začlenit práva dětí do Lisabonské smlouvy mezi ostatní cíle EU, čímž se stanoví nový právní rámec pro práva dětí;

3.

vítá vypracování akčního plánu Komise o dětech v rámci vnějších vztahů, který bude zahrnut do schváleného rámce a závazků strategie EU v oblasti práv dítěte;

4.

konstatuje, že stále větší počet oblastí v působnosti EU má přímo či nepřímo dopad na práva dítěte, a žádá Komisi, aby do své studie posouzení dopadu uvedené v jejím sdělení ze dne 27. dubna 2005 nazvaném „Dodržování Listiny základních práv v legislativních návrzích Komise – Metodika pro systematickou a přísnou kontrolu“(KOM(2005)0172) zahrnula část věnovanou zohledňování práv dítěte v právní rovině;

5.

žádá Komisi, aby navrhla vytvoření specifické rozpočtové položky pro práva dětí, jež by umožnila financovat činnosti související s prováděním výše uvedeného sdělení Komise „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ a projekty zaměřené na děti, jako např. evropský systém rychlé výměny informací o únosech dětí a koordinační orgán vytvořený ze zástupců ústředních orgánů členských států pověřených snižováním počtu případů únosu dětí; v rozpočtové položce by měly být zahrnuty také dotace pro sítě nevládních organizací, které se touto problematikou zabývají a zajišťují účast dětí na provádění tohoto sdělení i těchto projektů;

6.

vyzývá k vytvoření účinného systému sledování podporovaného finančními prostředky a k vyhotovování výročních zpráv s cílem zajistit splnění závazků stanovených ve výše uvedeném sdělení „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ a v budoucí strategii o právech dítěte;

7.

připomíná, že úspěch budoucí strategie vyžaduje přijetí dlouhodobých závazků a opatření, zvýšenou a účinnou kontrolu dodržování dětských práv pomocí vytvořených ukazatelů a zapojení nevládních organizací a rodičovských a vzdělávacích sdružení i koordinaci s vnitrostátními a mezinárodními iniciativami a politikami hájícími dětská práva;

8.

žádá Komisi, aby počínaje rokem 2008 vypracovávala jednou za dva roky komplexní zprávu Evropské unie o dětech a mladistvých;

9.

vítá plán Komise na zavedení jednotné telefonní linky pro pomoc dětem v celé EU a zdůrazňuje nutnost bezplatnosti této služby a její dostupnosti po 24h denně; žádá členské státy, aby prostřednictvím informačních opatření informovaly děti o možnosti využití této služby;

10.

se zájmem očekává zprávu Komise o provádění rámcového rozhodnutí z roku 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii členskými státy;

11.

žádá, aby ochrana práv dítěte, jak je stanovena v Úmluvě OSN o právech dítěte, byla zařazena mezi priority víceletého rámce Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „Agentura“) a aby Agentura zřídila co nejdříve síť pro spolupráci s mezinárodními institucemi, zejména s veřejnými ochránci dětských práv a nevládními organizacemi činnými v této oblasti s cílem plně využít jejich zkušenosti a informace, jimiž disponují;

12.

žádá Komisi, Agenturu a členské státy, aby ve spolupráci s příslušnými agenturami OSN, mezinárodními organizacemi a výzkumnými centry usilovaly o zdokonalení sběru srovnatelných statistických údajů týkajících se situace dětí v EU, případně aby rozšířily mandát Eurostatu tak, aby mohlo být vytvořeno a zavedeno větší množství ukazatelů specificky se týkajících dětí, jako je například dětská chudoba a sociální vyloučení; měla by být zajištěna účast dětí při shromažďování těchto údajů;

13.

žádá Komisi, aby shromáždila údaje o všech druzích diskriminace a násilí páchaného na dětech a rozčlenila je podle pohlaví a věku, aby do všech politik a nástrojů své budoucí strategie, včetně činnosti Fóra o dětských právech, začlenila hledisko rovného postavení žen a mužů, a aby tyto politiky sledovala a vyhodnocovala mimo jiné i tak, že při sestavování rozpočtu a přerozdělování finančních prostředků bude zohledňovat rovné příležitosti pro muže a ženy („gender budgeting“);

14.

žádá, aby byla práva dítěte zapojena do vnějších politik a aktivit EU, včetně evropské politiky sousedství a strategického partnerství s Ruskem, jak je uvedeno v chystaném pracovním dokumentu Komise o Akčním plánu Evropské unie o právech dítěte ve vnějších vztazích, a do procesu rozšíření, přičemž uznává, že tyto politiky jsou silným nástrojem poskytujícím příležitosti k propagaci práv dítěte; žádá Komisi, aby tyto příležitosti promítla do specifických cílů ve vnějších aktivitách Společenství a členských států;

15.

žádá Komisi, aby předložila zprávu o možnosti začlenit do všech mezinárodních dohod uzavřených mezi Evropským společenstvím a třetími zeměmi zvláštní, právně závaznou doložku o dodržování práv dítěte, jak jsou definována na mezinárodní úrovni;

16.

vyzývá Komisi, aby zdvojnásobila své úsilí, pokud jde o pomoc rozvojovým zemím při převádění ustanovení Úmluvy OSN o právech dítěte a jejích opčních protokolů do právních předpisů těchto zemí;

17.

žádá, aby byla zvážena možnost přistoupení EU k Úmluvě OSN o právech dítěte a k jejím dvěma opčním protokolům, ale i k úmluvám Rady Evropy, jež se týkají práv dětí, včetně EÚLP, a k úmluvám o výkonu práv dětí, o adopci nebo vykořisťování a sexuálním zneužívání, a vyzývá Radu, aby zaujala zásadní postoj, jenž by v budoucnu umožnil účast EU na jednáních o úmluvách týkajících se především práv dětí;

18.

upozorňuje, že jakákoli strategie zaměřená na práva dítěte by měla vycházet z hodnot a čtyř hlavních zásad zakotvených v Úmluvě OSN o právech dítěte, jimiž jsou: a) ochrana před veškerými formami diskriminace, b) blaho dítěte jako přední hledisko, c) právo na život a rozvoj, d) právo na vyjádření svého názoru a na to, aby byl tento názor respektován ve všech záležitostech, které se dítěte dotýkají;

19.

považuje za politováníhodné, že ne všechny členské státy dosud v souladu s výzvou Výboru OSN pro práva dítěte zřídily funkci veřejného ochránce dětských práv k prosazování práv dítěte a dalšího uplatňování Úmluvy OSN o právech dítěte, a vyzývá ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby tuto skutečnost neprodleně napravily; domnívá se, že by EU měla vyčlenit finanční zdroje pro Evropskou síť veřejných ochránců dětských práv (ENOC), aby tato síť byla schopna řešit problémy, které se týkají dětských práv, intenzivněji a v rámci celé EU;

20.

zdůrazňuje, že provádění nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (7) dává prostor k různým interpretacím, žádá naléhavě Komisi, aby vypracovala pokyny a soubor osvědčených postupů, které vyjasní zmíněné nařízení a usnadní jeho provádění;

21.

zdůrazňuje význam plného uplatňování stávajících mezinárodních závazků, zejména těch, které vyplývají z Úmluvy OSN o právech dítěte, Úmluvy OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob, jež obsahuje specifická ustanovení ohledně dětí se zdravotním postižením, a z úmluv MOP o dětské práci, ze strany členských států a kandidátských zemí;

22.

naléhavě žádá členské státy, které doposud neratifikovaly Haagskou úmluvu z 19. října 1996, jež upravuje pravomoci, rozhodné právo, uznávání, výkon a spolupráci v oblasti rodičovské zodpovědnosti a opatření pro ochranu dětí, aby tak učinily, a zároveň naléhavě žádá jednotlivé orgány EU, aby podporovaly třetí země při ratifikaci základních mezinárodních nástrojů na ochranu práv dítěte, zejména těch, které by mohly přispět ke zlepšení situace nezletilých přistěhovalců;

23.

vyzývá EU, aby se prostřednictvím vyjasnění a doporučení aktivně podílela na podpoře znalosti Úmluvy o právech dítěte a na jejím šíření uvnitř i vně Evropské unie;

24.

připomíná členským státům, aby neprodleně dostály svým evropským a mezinárodním závazkům, pokud jde o ochranu dětských práv;

25.

naléhavě žádá členské státy, aby pořádaly výměnné programy pro pedagogické pracovníky a žáky se zeměmi mimo EU, zejména se zeměmi Blízkého východu a s rozvojovými zeměmi, a aby šířily a podporovaly práva dítěte a věnovaly zvláštní pozornost zejména právu na vzdělání a rovnost žen a mužů;

26.

zdůrazňuje, že je nezbytné diferencované zvažování potřeb dětí a dobrým příkladem takové diferencované stupnice je Report Card 7 výzkumného centra UNICEF INNOCENTI, která dobré životní podmínky dětí dělí do 6 oblastí, k nimž patří materiální zabezpečení, zdraví a bezpečnost, vzdělání, vztahy v rodině a mezi vrstevníky, chování a rizika a subjektivní pocit pohody;

27.

naléhá na Komisi a členské státy, aby podnikly kroky k zajištění dodržování práv mentálně postižených dětí, se zvláštním odkazem na jejich právo na svobodu, vzdělání a přístup k soudům, a k jejich ochraně před mučením a krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením;

28.

žádá členské státy, aby zajistily, že děti budou skutečně a nezávisle zastoupeny v jakémkoli soudním nebo kvazisoudním řízení, které se jich týká, a že budou mít opatrovníka přiděleného ze zákona, pokud neexistuje odpovědný, kompetentní a vhodný dospělý člen rodiny, který by byl schopen plnit takové úkoly;

29.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že valná většina dětí, zejména malých dětí, je vychovávána v rodinném prostředí, musí strategie o právech dítěte zahrnovat ustanovení na podporu dobrých životních podmínek pro rodiny;

30.

žádá Komisi, aby vyvinula postupy a podnikla komplexní a průřezové kroky zaměřené na ochranu dětských práv, aby bylo dosaženo spravedlnosti mezi jednotlivými oblastmi a rovných příležitostí pro děti;

31.

navrhuje, aby EU používala pojem „děti v ohrožení“ pro označení všech dětí, které jsou oběťmi sociální situace, jež ohrožuje jejich psychické či fyzické zdraví nebo je vystavuje riziku trestné činnosti, ať už jako pachatele nebo oběti;

32.

žádá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření (informační kampaně, výměny osvědčených postupů atd.) zabraňující tomu, aby se děti ocitaly „v ohrožení“, včetně prevence kriminality mladistvých;

33.

připomíná, že právo na vzdělání a odbornou přípravu je základním sociálním právem, a žádá všechny členské státy a kandidátské země, aby toto právo zaručily, a to bez ohledu na sociální a etnické zázemí, fyzickou kondici nebo právní status dítěte;

34.

žádá, aby budoucí strategie EU o právech dítěte zahrnovala opatření pro prevenci násilí na základě pohlaví a aby se zaměřila mimo jiné na informační kampaně týkající se rovného postavení mužů a žen, jež by byly určeny dívkám a chlapcům, učitelům, rodičům, pedagogům a zranitelným skupinám obyvatelstva, s cílem emancipovat dívky, zajistit jim rovné příležitosti a lépe hájit jejich práva; žádá, aby bylo podporováno aktivní zapojení chlapců a mužů do výše uvedených preventivních opatření; vyzývá Komisi, aby svou rozvojovou politiku i obchodní dohody podmínila uplatňováním právních předpisů, které zaručují rovnost mezi muži a ženami a zakazují všechny druhy násilí páchaného na ženách a dětech;

35.

vyzývá Komisi, aby se v rámci svých vztahů se třetími zeměmi zasadila o ratifikaci mezinárodních smluv o ukončení diskriminace žen a aby podpořila zapojení žen do hospodářského, společenského a politického života, čímž se zlepší životní podmínky jejich dětí;

36.

vítá skutečnost, že Komise zahájila činnost fóra, které sdružuje zástupce členských států, Parlamentu a Komise, nevládních organizací, vnitrostátních a mezinárodních organizací působících v oblasti práv dítěte, a rovněž samotných dětí; je přesvědčen, že účast dětí je třeba považovat za jeden z hlavních cílů fóra; vyzývá Komisi, aby zajistila účast dětí i veřejných ochránců dětských práv z členských států a také rodičů a sdružení rodin;

37.

vítá skutečnost, že Komise vytvořila meziútvarovou skupinu a jmenovala koordinátora pro práva dětí, a vyzývá k vytvoření koordinačního útvaru, který by jednal v součinnosti s meziútvarovou skupinou Komise, rovněž v Parlamentu podle ustanovení Lisabonské smlouvy, aby se propojily a racionalizovaly veškeré iniciativy a činnosti Parlamentu, které se týkají práv dětí; zastává názor, že tyto útvary by měly být také garantem sítě pro výměnu informací a osvědčených postupů v souvislosti s národními strategickými plány pro děti, které jsou v některých členských státech zaváděny; žádá, aby tyto útvary zavedly přímý kontakt s dětskými a mládežnickými organizacemi pro účely rozvoje, provádění, sledování a zajištění smysluplné a účinné účasti dětí na veškerém rozhodování, které je ovlivňuje;

38.

připomíná, že děti a mladí lidé mají bez ohledu na věk právo vyjádřit svůj názor; domnívá se, že právo vyjádřit svůj názor mají dívky stejnou měrou jako chlapci a že by jim toto právo mělo být zaručeno v rámci podniknutých kroků na vypracování strategie EU o právech dítěte a že je třeba zajistit rovnou účast dívek a chlapců;

39.

bere na vědomí, že aktivní účast úzce souvisí s informacemi; vítá vytvoření komunikační a informační strategie, která bude opatření EU zveřejňovat způsobem vhodným pro děti, aby byla dostupná všem;

40.

očekává se zájmem studii, která posoudí dopad stávajících kroků EU v oblasti práv dítěte, a konzultační dokument zaměřený na stanovení hlavních priorit, pokud jde o budoucí kroky EU v oblasti práv dítěte, jejichž cílem je přijmout bílou knihu a které Komise zveřejní v roce 2008; žádá Komisi, aby zohlednila výsledky výše uvedených konzultací provedených na začátku roku 2007 organizacemi Save the Children a Plan International u cca jednoho tisíce dětí, při nichž bylo zjištěno, že mezi témata, která tyto děti považovaly za prioritní, patří násilí na nich páchané, diskriminace, sociální vyloučení a rasismus, závislost na drogách, alkoholu a kouření, prostituce, obchodování s dětmi a ochrana životního prostředí; domnívá se, že právo dítěte na účast a uplatnění vlastního názoru musí být vedle těchto zvláštních prioritních témat komplexním cílem této strategie; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala postup, ve kterém se všechny zúčastněné strany, včetně dětí, budou moci účastnit konzultací při přípravě strategie EU o právech dítěte;

41.

považuje za velmi důležité, aby informace o právech dítěte byly šířeny mezi dětmi pro ně srozumitelným způsobem a vhodnými prostředky; vyzývá Komisi, aby:

42.

prohlašuje, že všechny formy násilí páchaného na dětech v jakémkoli prostředí, včetně jejich domova, jsou neospravedlnitelné a veškeré násilí musí být odsouzeno; vyzývá proto k přijetí právních předpisů Společenství, které zakáží všechny formy násilí, pohlavní zneužívání, ponižující tresty a nepřípustné tradiční zvyklosti; odsuzuje veškeré formy násilí páchaného na dětech, včetně násilí tělesného, psychického a sexuálního, jako je např. mučení, zneužívání a vykořisťování dětí, únosy dětí, obchodování s dětmi a jejich orgány nebo prodej dětí, domácí násilí, dětská pornografie, dětská prostituce, pedofilie nebo nepřípustné tradiční zvyklosti, jako je například mrzačení ženských pohlavních orgánů, vynucené sňatky a trestné činy ve jménu cti;

43.

připomíná doporučení o předcházení všem formám násilí páchaného na dětech a reakci na toto násilí, jež obsahuje výše uvedená studie generálního tajemníka OSN o násilí páchaném na dětech; zejména uznává potřebu upřednostnit politiku prevence a posílit sociální služby se zvláštním odkazem na mediační služby rodinám, zlepšit poskytování podpory obětem násilí, dosáhnout potrestání pachatelů a posílit shromažďování a analýzu údajů o tomto skrytém problému; v rámci politik zaměřených na předcházení násilí páchaného na dětech vyzývá k podpoře zvyšování informovanosti a provádění informačních a výchovných kampaní a činností na posilování kapacity odborných skupin pracujících s dětmi a pro děti;

44.

vyzývá členské státy, aby buď zavedly zvláštní právní předpisy týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů, nebo aby přijaly zákony, na jejichž základě bude možné trestně stíhat každého, kdo mrzačení pohlavních orgánů provede;

45.

žádá členské státy, aby potíraly trestné činy páchané ve jménu cti, a to bez ohledu na jejich důvod – homosexualitu, náboženství nebo pohlavní identitu, předem dohodnutá manželství nebo manželství s nezletilými;

46.

naléhavě žádá členské státy, aby zvýšily informovanost lékařů o nepřípustných tradičních praktikách a zajistily potrestání zločinů v souladu s platnými právními předpisy a aby byla věnována obzvláštní pozornost zranitelným skupinám, jakými jsou dívky a ženy z řad přistěhovalců, z etnických menšin a zdravotně postižené dívky;

47.

vyzývá členské státy, aby pro zdravotnické pracovníky zavedly povinnost podávat zprávy o všech případech mrzačení ženských pohlavních orgánů a rovněž zaznamenávat případy s podezřením na mrzačení pohlavních orgánů;

48.

vyzývá členské státy, aby se postavily proti násilí páchanému na ženách, které je založeno na tradici, aby odsoudily porušování lidských práv dívek v přistěhovaleckých rodinách a aby prověřily, které právní předpisy se mohou použít, pokud je zapotřebí pohnat k odpovědnosti členy rodiny, zejména v případech takzvaných zločinů ze cti;

49.

trvá na tom, že pokud má být násilí páchané na dětech a zneužívání dětí odhaleno a řešeno v rané fázi, je nezbytné zavést konkrétní procedurální protokol pro zaznamenávání a zvládání takových incidentů a rovněž opatření pro odbornou přípravu zdravotnických pracovníků odpovědných za záležitosti spojené s tělesným a duševním zdravím dětí;

50.

podporuje jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro zamezení násilí páchaného na dětech, který by měl mandát a zdroje nutné k prosazování globálních závazků k ukončení násilí páchaného na dětech;

51.

zdůrazňuje, že by měl být vytvořen právní rámec pro pohlavní vykořisťování a zneužívání dětí a že by měla být posílena soudní spolupráce mezi členskými státy, Europolem, Eurojustem a všemi kompetentními mezinárodními orgány;

52.

žádá členské státy, aby vyhradily zdroje pro vzdělávací a mediální kampaně určené pro rodiče a odborníky a aby zajistily poskytování k dětem šetrných právních, lékařských a psychosociálních služeb;

53.

žádá všechny orgány a instituce a také členské státy, aby se zapojily do boje proti pohlavnímu vykořisťování dětí, obchodování s dětmi, pedofilii, pohlavnímu vykořisťování dětí na internetu, dětské prostituci a sexuální turistice v souvislosti s dětmi tím, že přijmou všechna opatření nezbytná k dokončení sbližování vnitrostátních právních úprav na základě minimálních zásad přijatých výše uvedeným rámcovým rozhodnutím 2004/68/SVV, a rovněž prostřednictvím dalších legislativních nástrojů, jež by zajistily účast všech zainteresovaných stran z veřejného i soukromého sektoru, jak je ostatně uvedeno ve výše uvedeným sdělení Komise „K obecné politice v boji proti počítačové kriminalitě“;

54.

potvrzuje, že na pohlavní vykořisťování dětí by se měly vztahovat stejné trestní postihy jako na trestný čin znásilnění; domnívá se, že stane-li se dítě obětí pohlavního vykořisťování či zneužívání, měly by být vzaty v úvahu přitěžující okolnosti;

55.

žádá členské státy, aby v případech sexuálního násilí uplatňovaly stejné právní předpisy pro obě pohlaví a aby zvážily, zda by pohlavní styk s dítětem (tzn. nezletilým) za úplatu neměl být považován za trestný čin v souladu s článkem 1 opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii, jenž přijalo Valné shromáždění OSN dne 25. května 2000; zdůrazňuje, že informovanost veřejnosti je klíčová pro potírání a snižování poptávky po dětské prostituci a dětské pornografii;

56.

připomíná své usnesení ze dne 16. listopadu 2006 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě k boji proti obchodování s lidmi – integrovaný přístup a návrhy na akční plán (8), v němž v bodě odůvodnění E vyzývá ke snížení počtu obětí obchodování s lidmi o polovinu v příštích deseti letech, přičemž samozřejmě celkovým cílem je co nejrychlejší a nejúplnější vymýcení této formy trestné činnosti;

57.

důrazně žádá členské státy, aby přijaly účinné právní předpisy a další opatření, včetně shromažďování údajů rozdělených podle věku a pohlaví, k prevenci a odstranění všech druhů násilí páchaného na jejich území v soukromé i veřejné sféře;

58.

vyzývá rovněž Komisi, aby podpořila rychlou ratifikaci výše uvedeného opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte a opčního protokolu k téže Úmluvě o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů;

59.

žádá všechny orgány EU a členské státy, aby zajistily plnou ochranu a pomoc obětem obchodování s lidmi, se zvláštním zřetelem k nalézání vhodných trvalých řešení pro oběti obchodování s dětmi;

60.

žádá všechny orgány a členské státy, aby se aktivně účastnily boje proti obchodování s dětmi pro všechny formy vykořisťování, včetně pracovního vykořisťování (např. dětská práce (9), nucená práce, zneužívání pro práce v domácnosti, otroctví, odpracovávání dluhu a žebrání), nuceného manželství, nezákonné adopce a nedovolených aktivit (např. obchod s drogami, kapesní krádeže), sexuálního vykořisťování a prostituce atd.;

61.

vyzývá Komisi, aby neprodleně provedla hodnocení vnitrostátních prováděcích opatření přijatých podle rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV s cílem navrhnout okamžitou změnu vnitrostátních ustanovení, jež jsou v rozporu s tímto rozhodnutím, a podporuje úsilí Komise, která na základě dohody s nejvýznamnějšími společnostmi vydávajícími kreditní karty zvažuje technické řešení, jež by vyloučilo z elektronického platebního systému webové stránky, které nabízejí na síti prodej materiálů, jejichž námětem je dětská pornografie, nebo jež by zavedlo jiná omezení; žádá také ostatní hospodářské subjekty, jako jsou banky, směnárny, poskytovatelé internetu a provozovatelé internetových vyhledávačů, aby se aktivně účastnily úsilí o boj proti dětské pornografii a jiným formám komerčního vykořisťování dětí; vyzývá Radu a Komisi, aby v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (10) zakázaly ve všech audiovizuálních médiích šíření dětské pornografie a zobrazování násilí na dětech; domnívá se, že jednou ze základních priorit Komise by mělo být posílení přeshraničních operací proti internetovým stránkám nabízejícím dětskou pornografii a zlepšení spolupráce mezi veřejnými orgány a subjekty v soukromém sektoru s cílem ukončit fungování nelegálních internetových stránek;

62.

poukazuje na vykořisťování dětí a mladistvých ve světě módy, hudby, filmu a sportu;

63.

požaduje, aby byly na základě diskusí s poskytovateli služeb, médii (veřejnými i soukromými televizními stanicemi, reklamními společnostmi, tiskem, provozovateli videoher, mobilních telefonů a internetu) a s jednotlivými odvětvími v zájmu ochrany dětských práv zavedeny odpovídající, účinné a přiměřené předpisy, jejichž cílem by mj. bylo uplatnit zákaz vysílání záběrů a programů závadného charakteru (včetně tzv. internetové šikany) a zákaz uvádět na trh videohry, které podněcováním násilí a sexismu mohou poškodit psychický i tělesný vývoj dítěte; s obavami navíc poukazuje na rostoucí problém posílání MMS s pornografickými obrázky nebo obrázky spojenými se zneužíváním dětí; vyjadřuje podporu Programu bezpečného internetu plus prostřednictvím zavádění operačních a technických opatření, zejména na ochranu dětí; v této souvislosti rovněž vyzývá členské státy a poskytovatele internetových služeb, aby ve spolupráci se společnostmi provozujícími internetové vyhledávače a s policií zavedli technologie znemožňující uživatelům internetu přístup k nelegálním stránkám, jež se týkají pohlavního zneužívání dětí, a aby zabránili veřejnosti v přístupu k materiálům zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí;

64.

vítá zahájení provádění evropského rámce pro bezpečnější používání mobilních telefonů adolescenty a dětmi, který byl přijat jako samoregulační kodex mezi vedoucími podniky EU v tomto odvětví a který bude následován přijetím odpovídajících vnitrostátních samoregulačních kodexů; zdůrazňuje, že tento rámec představuje první důležitý krok k zajištění ochrany mladistvých před specifickými hrozbami vyplývajícími z používání mobilních telefonů, ale že je nezbytné, aby Komise trvale sledovala a vyhodnocovala jeho provádění na vnitrostátní úrovni s cílem posoudit jeho výsledky a prozkoumat potřebu legislativní iniciativy Společenství;

65.

doporučuje, aby byl v oblasti prodeje a šíření audiovizuálních obsahů a videoher pro nezletilé v Evropské unii vytvořen jednotný systém klasifikace a označování, aby mohla evropská norma sloužit zemím mimo Evropskou unii jako vzor;

66.

připomíná, že nedávno bylo do stávajícího evropského systému věkové klasifikace počítačových her a videoher (PEGI) přidáno zvláštní označení; domnívá se, že by Komise a členské státy měly povzbuzovat a více podporovat takovouto samoregulaci při označování her, a to za účelem poskytnutí lepší ochrany nezletilým před nevhodným obsahem a informování rodičů o možných rizicích spojených s hrami, ale i jejich upozornění na správné příklady;

67.

žádá členské státy, aby zesílily kontroly obsahu televizních pořadů vysílaných v době, kdy je počet dětských diváků nejvyšší, a pomohly kontrole ze strany rodičů tím, že jim poskytnou přiměřené a homogenní informace o televizních pořadech; upozorňuje na to, že informační technologie poskytuje dětem větší možnosti přístupu k televizním programům v jakoukoli dobu, z jakéhokoli počítače s připojením k internetu; zdůrazňuje, že je třeba věnovat více pozornosti revizi neomezeného práva hromadných sdělovacích prostředků na přístup k dětem a práva dětí na neomezený přístup k hromadným sdělovacím prostředkům;

68.

zdůrazňuje, že ve všech členských státech došlo k alarmujícímu nárůstu fenoménu delikvence mladistvých zahrnující mladistvé pachatele a – ve většině případů – oběti a že tato situace vyžaduje integrovanou politiku, a to nejen na vnitrostátní úrovni, ale také na úrovni Společenství; doporučuje proto jako nezbytné opatření provést neprodleně autoritativní průzkum tohoto problému a následně vypracovat rámcový program integrovaný na úrovni Společenství, který shrne opatření ve třech směrech: preventivní opatření, opatření sociální integrace mladistvých pachatelů a soudní a mimosoudní intervenční opatření;

69.

zdůrazňuje, že je nutno posílit podporu „dětské kultury“ evropskými programy Média a Kultura, a vyzývá Radu a Komisi, aby pomocí inovačních projektů vhodnou formou probouzely v dětech radost z evropské kultury a evropských jazyků a aby včas rozvíjely touhu dětí učit se; vyzdvihuje současně význam mediální gramotnosti tím, že se bude v různých médiích vědomě podporovat zavádění programů s pedagogickým obsahem;

70.

vyzývá členské státy a Komisi, aby v rámci své budoucí strategie vypracovaly komplexní plán pro prevenci kriminality dětí a mladistvých a prevenci šikany ve školách a také jiného závadného chování a specifických problémů gangů mladistvých, zaměřený především na rodiny a školy, sociální služby pro podporu rodin, sportovní centra a centra pro mládež a na samotné mladistvé a soustřeďující se na vytváření příležitostí a podporu jejich aktivní účasti ve společnosti; doporučuje, aby si členské státy mezi sebou vyměňovaly své osvědčené postupy;

71.

vyzývá k založení bezpečného, dobře propagovaného, důvěrného a přístupného mechanismu pro děti, jejich zástupce a jiné osoby, který bude sloužit k nahlašování případů násilí páchaného na dětech; všechny děti, včetně dětí svěřených do péče, a soudní orgány by měly vědět o existenci mechanismů pro podávání stížností;

72.

vyzývá členské státy, aby zřídily systém přístupu k informacím o rozsudcích za zneužívání dětí za tím účelem, aby osoby, které již byly odsouzeny za sexuální zneužívání, byly považovány za absolutně nezpůsobilé k práci s dětmi a mohly být z tohoto důvodu vyloučeny v celé Unii z přístupu k některým povoláním zahrnujícím kontakt s dětmi, v souladu se svým postojem ze dne 1. června 2006 o iniciativě Belgického království, jejímž cílem je přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání a výkonu zákazů v Evropské unii vyplývajících z odsouzení za sexuální trestné činy spáchané na dětech (11); považuje za nezbytné zavést opatření s cílem co nejúčinněji předcházet opakování takových činů, například pokud osoba odsouzená za sexuální zneužívání dětí vycestuje do zahraničí; vítá v této souvislosti pokrok, kterého dosáhla Rada ve věci výměny informací mezi členskými státy, pokud jde o odsouzení pro trestné činy na úrovni jednotlivých států, a očekává, že se Radě podaří rychle uskutečnit propojení vnitrostátních rejstříků trestů prostřednictvím evropské sítě;

73.

vyzývá k úsilí v boji proti prodeji a konzumaci drog a alkoholu ve vzdělávacích zařízeních a v jejich sousedství a k tomu, aby byly dětem poskytovány informace o nebezpečích, která jsou s drogami a alkoholem spojena;

74.

požaduje, aby členské státy stanovily společnou definici toho, co se rozumí zneužíváním dětí, vzhledem k tomu, že například ohledně věkové způsobilosti mají rozdílné právní předpisy;

75.

vyzývá k účinné ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním mj. tím, že sexuální turistika, do níž jsou zapojeny děti, bude ve všech členských státech považována za trestný čin a budou se na ni vztahovat trestněprávní předpisy s extrateritoriální působností ; vyzývá k tomu, aby případ každého občana Unie, který spáchá trestný čin ve třetí zemi, byl projednáván v rámci jednoho souboru trestněprávních předpisů s extrateritoriální působností uplatňovaných v celé EU, a to v souladu s Opčním protokolem k Úmluvě OSN o právech dítěte týkajícím se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie;

76.

žádá, aby byl Europolu dán řádný mandát ke spolupráci s policejními orgány členských států a zemí dotčených tímto druhem turistiky, aby mohl vést vyšetřování a odhalovat pachatele těchto trestných činů, a vyzývá, aby byly k tomuto účelu vytvořeny funkce evropských styčných úředníků; vyzývá ke stanovení vhodných opatření pro reintegraci a sociální začlenění obětí sexuálního vykořisťování, které byly osvobozeny od svých vykořisťovatelů; žádá rovněž o komplexnější informace o sexuální turistice zaměřené na děti v členských státech;

77.

vyzývá členské státy, aby stanovily právní rámec, který umožní postihovat účastníky sexuální turistiky, jejíž obětí jsou děti, a vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby přezkoumaly možnost přijetí harmonizované strategie EU namířené proti sexuální turistice tohoto druhu a aby podepsaly a prosazovaly kodexy chování pro hotelový a turistický průmysl, jako je například kodex chování pro ochranu dětí před pohlavním zneužíváním v cestovním ruchu organizace ECPAT (12) ze dne 21. dubna 2004;

78.

zdůrazňuje skutečnost, že drtivá většina dětských obětí obchodování s lidmi za účelem komerčního sexuálního vykořisťování, jako je prostituce a výroba dětské pornografie, i obětí nucených sňatků, jsou nezletilé dívky, což činí z obchodování s lidmi zásadní otázku z hlediska rovnosti pohlaví; dále zdůrazňuje, že dokonce i v rámci skupin, které se podílejí na snaze kontrolovat a zastavit obchodování s lidmi, přetrvávají zažité názory na vztah mezi pohlavími a tradiční vnímání úlohy žen a dívek;

79.

žádá členské státy, aby na děti, které byly svědkem domácího násilí, pohlížely jako na oběti trestného činu;

80.

vyzývá členské státy, aby ratifikovaly protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovaném zločinu přijatý OSN v Palermu v roce 2000, pokud tak dosud neučinily, a aby přijaly veškerá opatření nezbytná k poskytnutí ochrany dětem, které se staly oběťmi obchodování s lidmi, mimo jiné tím, že jim udělí dočasný nebo trvalý pobyt na svém území;

81.

doporučuje, aby budoucí strategie EU kladla zvláštní důraz na zdravotní, psychologickou a sociální péči pro děti, které jsou zanedbávány, zneužívány, vykořisťovány, s nimiž je špatně zacházeno nebo na nichž je pácháno přímé nebo nepřímé násilí, přičemž by měla vzít v úvahu zájmy dítěte a hledisko rovného postavení mužů a žen; připomíná, že důsledky nepřímého násilí pro životní podmínky dětí a jeho prevence by měly být součástí činnosti Komise; zdůrazňuje, že tyto problémy bývají spojeny s chudobou a sociálním vyloučením rodin a že mají-li být vyřešeny, je zapotřebí vypracovat nové sociální politiky, které budou klást větší důraz na solidaritu;

82.

žádá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly, jakou roli sehrává poptávka po sexuálním vykořisťováním dětí a jiných formách vykořisťování dětí; žádá, aby na základě těchto zjištění byla přijata opatření k omezení této poptávky, mimo jiné kampaněmi zaměřenými na veřejnost; pohlíží na obchodování s dětmi jako na jednu z forem organizovaného zločinu, a vyzývá proto, aby členské státy spojily své úsilí v boji proti takovým trestným činům; žádá členské státy, aby právo dětí na ochranu učinily prioritou;

83.

žádá všechny členské státy, aby uznaly, že dívky jsou mezi sexuálně vykořisťovanými dětmi zastoupeny nepoměrně více, a že úsilí směřující k zamezení vykořisťování dětí musí proto zahrnovat hledisko rozlišující podle pohlaví;

84.

uznání těchto vztahů rovnosti mužů a žen mezi dívkami a chlapci v raném stadiu jejich života je předpokladem rovnosti obou pohlaví v ostatních fázích životního cyklu;

85.

žádá, aby byla pro nezletilé osoby – v souladu se závažností spáchaného trestného činu – stanovena alternativní opatření nevazební povahy a aby byla v každém případě zaručena opatření zaměřená na převýchovu, jako např. komunitní služby pro mládež, jež umožní jejich budoucí společenské i pracovní znovuzačlenění a při níž je nutno mladistvým vštípit, že mají svá práva, ale také povinnosti, přičemž poukazuje na to, že zadržování nezletilých pachatelů trestných činů v nápravném zařízení by mělo být využíváno pouze jako poslední možnost a na co nejkratší dobu; žádá rovněž o výchovná opatření k zajištění sociálního a odborného znovuzačlenění; domnívá se, že by převýchovná opatření měla mimo jiné směřovat k tomu, aby mladému člověku poskytla znalosti a nástroje, které jsou potřebné pro řešení skutečné životní situace, to znamená k uvědomění si odpovědnosti za respektování práv ostatních, ale i odpovědnosti za dodržování právních předpisů a pravidel stanovených společností; pro potenciální vývoj mladých lidí v odpovědné jedince považuje za nezbytné, aby měli právo ovlivňovat svou vlastní situaci a problémy, které se jich týkají;

86.

poznamenává, že věk trestní odpovědnosti není v současné době ve všech členských státech stejný, a žádá, aby Komise vypracovala studii týkající se rozdílných pohledů členských států na věk trestní odpovědnosti, jejich zacházení s nezletilými pachateli trestných činů a jejich strategií týkajících se prevence delikvence mladistvých;

87.

zdůrazňuje potřebu zajistit speciálně vyškolené právních odborníky pro soudy pro mladistvé (soudce, právníky, sociální pracovníky a policisty);

88.

vyjadřuje přání, aby byla při Evropském soudu pro lidská práva vytvořena zvláštní sekce pro práva dítěte;

89.

žádá členské státy, aby přijaly zásadní opatření k zákazu všech forem vykořisťování dětí, včetně vykořisťování pro prostituci nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo služeb, otroctví nebo praktiky podobné otroctví či nevolnictví, využívání dětí spojené s žebráním, nezákonnou činností, sportem a související aktivitami, nelegální adopce, nuceného manželství nebo jiných forem vykořisťování;

90.

žádá, aby se hledalo řešení problému mezinárodních únosů nezletilých, o něž se často přou rodiče po rozluce nebo rozvodu manželství, a aby byly za všech okolností v prvé řadě sledovány ty nejlepší zájmy dítěte;

91.

zdůrazňuje, že článek 3 Úmluvy o právech dítěte uvádí, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“; podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (Haagská úmluva) se zájmy dítěte rozumí rychlý návrat po únosu; zájmy dítěte však spíše než pouhý rychlý návrat zahrnují například bezpečné přímé fyzické okolí, citové prostředí, podporující a pružnou rodinnou strukturu, vhodné modelování rolí rodiči, kontinuitu výchovy a péče, ale i důstojné životní podmínky; Haagská úmluva nebere tato kritéria v úvahu; nezabývá se například otázkou, kdo je rodičem-únoscem, zda tento rodič má rodičovskou povinnost, kolik je dítěti let, jak dlouhou dobu již dítě strávilo v jiné zemi, zda dítě chodí do školy a zda tam má kamarády atd.; lze proto dovodit, že navzdory „dobrým“úmyslům Haagské úmluvy a nařízení (ES) č. 2201/2003 nejsou často práva dítěte dobře chráněna; žádá Komisi, aby i v tomto směru podnikla kroky k lepší ochraně práv dítěte, a naléhá na ni, aby předložila návrhy v tomto smyslu;

92.

požaduje, aby byla co nejrychleji zavedena adekvátní opatření zaměřená na hledání a nalezení pohřešovaných a unesených dětí, včetně využití Schengenského informačního systému k tomu, aby nebylo možno s těmito dětmi překročit hranice; vítá evropskou horkou linku pro pohřešované děti a příslušné kroky nevládních organizací a vybízí Komisi, aby podpořila vznik evropské agentury provozující bezplatnou telefonní linku pro děti a mladistvé, kteří mají problémy;

93.

žádá orgány EU a členské státy, aby v praxi naplnily rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/46/121, A/RES/47/134 a A/RES/49/179 o lidských právech a extrémní chudobě, A/RES/47/196 o zavedení mezinárodního dne vymýcení chudoby a A/RES/50/107 o zavedení Mezinárodního roku za vymýcení chudoby a vyhlášení prvního desetiletí OSN pro vymýcení chudoby, a dokumenty Hospodářského a sociálního výboru E/CN.4/Sub.2/1996/13, E/CN4/1987/NGO/2, E/CN4/1987/SR.29 a E/CN.4/1990/15 o lidských právech a extrémní chudobě, E/CN.4/1996/25 o právu na rozvoj a E/CN.4/SUB.2/RES/1996/25 o uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv;

94.

připomíná, že v Evropské unii žije 19 % dětí pod hranicí chudoby, a že je tudíž nezbytné stanovit vhodná opatření uzpůsobená potřebám dětí s cílem pomoci jim i jejich rodinám, a žádá členské státy, aby přijaly ambiciózní a dosažitelné cíle pro snížení – a případně vymýcení – dětské chudoby;

95.

přimlouvá se za vytvoření vhodných struktur v členských státech, které by dětem i rodičům pomohly přizpůsobit se změněným rodinným podmínkám;

96.

vyzývá Komisi, aby podnikla další kroky, které dětem umožní, aby si užívaly svého dětství a účastnily se dětských aktivit, aniž by trpěly sociální diskriminací nebo vyloučením;

97.

žádá Komisi, aby usilovala o integraci strategií, které se specificky zabývají dětskou chudobou, nezaměstnaností mladistvých a sociálním začleňování menšin, v rámci všech relevantních rozvojových strategií, včetně strategických dokumentů o snižování chudoby a orientačních programů;

98.

žádá příslušné instituce, aby dětem umožnily skutečně přispívat k boji proti chudobě; v zájmu účinnějšího boje proti dětské chudobě žádá, aby byla všem dotčeným stranám, včetně nejchudších dětí, umožněna skutečně aktivní účast na plánování, vytváření a posuzování takových projektů k vymýcení extrémní chudoby;

99.

zdůrazňuje, že je zapotřebí učinit z boje proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí – tj. obchodování s dětmi pro sexuální účely, dětské pornografii a sexuální turistice zaměřené na děti – jeden z hlavních cílů této strategie pro postup jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni, a to zejména s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí OSN; zdůrazňuje, že chudoba je často jednou z mnoha příčin sociálního vyloučení, diskriminace a ohrožení dětí a tyto jevy zintenzivňuje; domnívá se však, že komerční sexuální vykořisťování dětí má skutečný původ v poptávce po pohlavním styku s dětmi a v organizovaném zločinu, který je připraven využít situací, v nichž se děti ocitají v ohrožení;

100.

žádá, aby byla věnována pozornost poskytování psychosociální péče a citové podpory dětem nacházejícím se v obtížné situaci, například při ozbrojených konfliktech a v krizových situacích, vysídleným dětem nebo dětem žijícím v extrémní chudobě;

101.

žádá členské státy, aby plnily svou povinnost pomáhat všem dětem a chránit je před hrozbami podvýživy, nemocí, špatného zacházení a zneužívání bez ohledu na sociální nebo právní postavení jich samých nebo jejich rodičů;

102.

žádá Komisi, aby předložila návrh směrnice, jež by se zabývala všemi druhy diskriminace uvedenými v článku 13 Smlouvy o ES a všemi oblastmi zmiňovanými ve směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (13);

103.

žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost všem formám diskriminace, které se týkají dětí, včetně diskriminace dětí trpících poruchami učení (např. dyslexií, dyskalkulií nebo dyspraxií) nebo různými jinými postiženími;

104.

vítá existenci mnoha nevládních organizací a dobrovolných pracovníků, kteří vytvářejí přátelské a solidární svazky mezi nejméně zvýhodněnými dětmi a dětmi s různým sociálním zázemím za účelem boje proti extrémní chudobě a sociálnímu vyloučení; žádá orgány EU a členské státy, aby zajistily, aby i nejchudší děti mohly mít prospěch z projektů Společenství a aby projekty Evropské dobrovolné služby poskytovaly těmto organizacím více příležitostí k přijímání mladých dobrovolníků;

105.

požaduje, aby zejména romské děti a děti patřící k jiným národnostním menšinám mohly využívat cílených opatření, zejména proto, aby se skoncovalo s jejich diskriminací, segregací, sociálním vyloučením a vyloučením v oblasti vzdělávání, a také vykořisťováním, jehož obětmi často jsou; vyzývá rovněž členské státy, aby vynaložily úsilí k omezení nepřiměřeně vysokého zastoupení romských dětí v ústavech pro mentálně postižené; vyjadřuje rovněž podporu kampaním za poskytování školního vzdělávání, opatřením k omezení vysoké míry předčasného ukončování školní docházky a rovněž projektům zaměřeným na zdravotní prevenci a péči, včetně očkování;

106.

je toho názoru, že by si EU měla sama stanovit za cíl zajistit, aby v EU neexistovaly žádné děti bez domova nebo děti žijící na ulici; žádá, aby byla stanovena odpovídající a cílená opatření k poskytování pomoci dětem bez domova a dětem z ulice, neboť většina z nich je silně traumatizována a sociálně vyloučena, nedostává se jim formálního vzdělání nebo zdravotní péče, mohou se obzvláště snadno stát obětí obchodování s lidmi (včetně prostituce, obchodování s orgány a nelegální adopce), drogové závislosti a trestné činnosti, nebo jsou často donuceny k žebrání;

107.

žádá Komisi a členské státy, aby uznaly, že tisíce dětí žijících na ulici a dětí nucených k žebrání představují problém, který se závažným způsobem dotýká sociálních a lidských práv a porušuje Úmluvu OSN o právech dítěte, a zároveň vyzývá členské státy, aby zavedly postihy proti osobám odpovědným za ponižování dětí tím, že je nutí k žebrání;

108.

žádá Evropskou unii, členské státy a organizace občanské společnosti, aby zajistily, že bude každé dítě mít možnost začlenit se do skupiny nebo sdružení dětí, aby se mohlo setkat s jinými dětmi a aby si s nimi mohlo vyměnit názory; proto žádá, aby byla přijata podpůrná opatření, která uskuteční dospělí a která zajistí, aby každé dítě mělo pocit, že má ve skupině své místo a může se v ní vyjádřit; žádá proto členské státy a příslušné místní orgány, aby podpořily projekty, které směřují k tomuto vyjadřování dětí, jako například obecní rady složené z dětí nebo dětské parlamenty, a aby přitom dbaly na účast dětí, které jsou nejvíce vyloučené;

109.

vyzývá ke zvážení možnosti vytvořit nástroj Společenství ve věci adopcí, který by byl vypracován v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte a jinými relevantními mezinárodními normami, který by zlepšil kvalitu péče s ohledem na informační služby, přípravu mezinárodních adopcí, zpracovávání žádostí o mezinárodní adopci a postadopční služby a který by zohlednil skutečnost, že všechny mezinárodní úmluvy týkající se ochrany práv dítěte přiznávají opuštěným nebo osiřelým dětem právo žít v rodině a právo na ochranu;

110.

vyzývá členské státy, aby postupovaly tak, aby zaručily základní právo dětí žít v rodině; vyzývá proto členské státy, aby se snažily nalézt účinná řešení, která by předcházela odkládání dětí a která by nahradila umisťování opuštěných nebo osiřelých dětí do ústavů; při hledání nového životního východiska pro dítě by měl být vždy prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte ve smyslu Úmluvy OSN o právech dítěte;

111.

je toho názoru, že k adopci může dojít v zemi narození dítěte nebo nalezením nové rodiny formou mezinárodní adopce v souladu s vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními úmluvami, a že umístění do ústavu by mělo být pouze dočasným řešením; alternativní rodinná péče, jako jsou pěstounské rodiny, by mohla být zvážena; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby ve spolupráci s Haagskou konferencí, Radou Evropy a organizacemi pro práva dětí vytvořily rámec pro zajištění průhlednosti a účinného sledování vývoje adoptovaných dětí a koordinovaly svůj postup s cílem zabránit obchodování s dětmi; naléhá v této souvislosti na členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dětem se zvláštními potřebami, například dětem, které potřebují lékařskou péči nebo jsou zdravotně postižené;

112.

doporučuje členským státům, aby přijaly opatření, jež by pomohla mladým dospělým lidem, kteří strávili dětství v zařízeních pro osiřelé děti nebo v zařízeních pro příjem žadatelů o azyl, aby měli možnost využít podpůrných opatření, jež jim pomohou připravit se na budoucí profesní dráhu a usnadní jejich začlenění do společnosti;

113.

zdůrazňuje, že mladiství pachatelé trestných činů se ocitají v situaci sociálního vyloučení, která v mnoha případech znemožňuje jejich hladké sociální znovuzačlenění, doporučuje proto členským státům, aby definovaly podpůrné strategie pro tyto nezletilé nebo rizikové mladé dospělé, jež jim pomohou připravit se na budoucí profesní dráhu a usnadní jejich znovuzačlenění do společnosti;

114.

podotýká, že by děti, které jsou činné jako pečovatelé o rodiče nebo sourozence se specifickými potřebami, měly mít nárok na zvláštní cílenou podporu;

115.

poukazuje na to, že budoucí strategie EU musí uznat významnou úlohu rodiny jako základní společenské instituce pro život, ochranu a rozvoj dítěte; je toho názoru, že dětská práva by měla být plně zohledněna v otázkách týkajících se skloubení profesního a rodinného života a v otázce pracovní doby, a to se zvláštním důrazem na podmínky matek s postižením a matek zdravotně postižených dětí, jakož i při tvorbě politik veřejné nebo soukromé podpory dětí a jejich rodičů, aby se matka i otec mohli ujmout svých výchovných a pečovatelských povinností a tyto povinnosti sdílet; zastává názor, že je třeba si uvědomit, že stále více lidí dnes žije v alternativních rodinných strukturách, které neodpovídají tradičnímu konceptu rodiny tvořené matkou, otcem a jejich biologickými dětmi;

116.

naléhá na členské státy, aby odstranily všechna omezení práva rodičů na kontakt s jejich dětmi, která vyplývají z národnostních rozdílů, zejména v souvislosti s volbou používání jiného jazyka než toho, který je úředním jazykem v dané zemi; domnívá se, že odstranění omezení pro mnohonárodnostních rodiny, ve kterých existuje spor mezi rodiči, by mělo zahrnovat neomezenou svobodu hovořit jazykem, který si zvolí dítě a rodič, s řádným dodržením požadavků na kontrolu setkání, která může být uložena rozhodnutím soudu;

117.

vítá zavedení funkce veřejných ochránců práv dětí a žádá členské státy EU, aby usnadnily její zavedení na vnitrostátní a místní úrovni;

118.

zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby ty děti, které již dosáhly minimálního věku stanoveného zákonem, aby mohly být zaměstnány, byly odměňovány na základě zásady stejné práce za stejnou odměnu;

119.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že se jednání výborů a podskupin pro lidská práva zřízených na základě dohod o obchodu a spolupráci zaměří na problém dětské práce a ochranu dětí před všemi formami zneužívání, vykořisťování a diskriminace;

120.

zdůrazňuje potřebu zajistit, aby všechny vnitřní i vnější politiky na úrovni členských států i EU zohledňovaly odstranění všech forem dětské práce; je přesvědčen, že celodenní školní docházka je nejlepším prostředkem k řešení tohoto problému u dívek i chlapců, a to jak v oblasti předcházení této formě zneužívání, tak i za účelem přerušení bludného kruhu negramotnosti a chudoby v budoucnu;

121.

důrazně odsuzuje všechny formy dětské práce, otroctví a odpracovávání dluhu a ostatní formy práce, které mají negativní dopad na zdraví a bezpečnost dětí; vyzývá Komisi a Radu, aby těsněji vázaly obchodování Evropské unie s třetími zeměmi a rozvojovou pomoc těmto zemím na to, jak tyto země provádějí úmluvu MOP o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce;

122.

upozorňuje na skutečnost, že produkty, které se prodávají v Evropské unii, mohou být vyráběny s využitím dětské práce; vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismus, jehož pomocí budou moci oběti dětské práce usilovat o nápravná opatření proti společnostem z EU u vnitrostátních soudů členských států; vyzývá Komisi, aby prosazovala dodržování předpisů v dodavatelských řetězcích, a zejména aby předložila mechanismy, které v případech porušování úmluv OSN o dětské práci v rámci dodavatelského řetězce učiní v EU odpovědným hlavního dodavatele; vyzývá proto EU, aby používala postup Všeobecného systému preferencí (GSP) jako jeden ze způsobů efektivnějšího boje proti využívání dětské práce, ke kterému dochází v různých částech světa, se zvláštními opatřeními týkajícími se nebezpečné práce, již je nuceno vykonávat mnoho dětí;

123.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost – a to v nejlepším zájmu dítěte – situaci dětských uprchlíků, dětí žádajících o azyl a migrujících dětí a dětí, jejichž rodiče žádají o azyl nebo mají status uprchlíků či nelegálních přistěhovalců, aby bylo zajištěno, že tyto děti budou moci požívat svých práv bez ohledu na právní postavení svých rodičů a že nebudou trpět negativními následky situace, za niž nenesou odpovědnost, a že bude věnována pozornost jejich zvláštním potřebám, a zvláště bude snaha zachovat jednotu rodiny, bude-li to v nejlepším zájmu dítěte;

124.

žádá, aby byla v souvislosti se všemi formami přistěhovalectví věnována zvláštní pozornost dětem bez doprovodu, neboť organizovaný zločin využívá každou příležitost k převezení dítěte do jiné země za účelem jeho vykořisťování; domnívá se, že by proto členské státy měly být ostražité a zajistit, aby existovaly postupy na ochranu dítěte pro každou představitelnou situaci;

125.

žádá o přístup ke vzdělání pro migrující děti a o stanovení programů a zdrojů z mezikulturního hlediska, se zvláštním zaměřením na situace bezbrannosti a na mladistvé bez doprovodu, a o rozvoj strategie pro zabránění dětské migraci;

126.

připomíná, že do oblasti působnosti mezinárodních předpisů týkajících se ochrany dětí spadají také nezletilí bez doprovodu, kteří se dostali na území Evropské unie coby nelegální přistěhovalci; žádá všechny místní, regionální a celostátní orgány a orgány Evropské unie, aby co nejintenzivněji spolupracovaly při poskytování ochrany těmto nezletilým bez doprovodu; vyzývá Komisi, aby zavedla postupy mezinárodní spolupráce s třetími zeměmi původu při poskytování pomoci, které by zaručovaly řádné navrácení nezletilých zpět do jejich země, a aby zavedla způsoby ochrany těchto nezletilých po návratu do jejich země původu, ať už v jejich biologických rodinách, nebo prostřednictvím mechanismů a organizací, které jim poskytnou účinnou ochranu;

127.

vyzývá, aby v rámci přijímání nových nástrojů postupem spolurozhodování, na nichž bude založen společný azylový systém, zaujímala ochrana práv dětí prvořadé místo a aby pro ně byla vypracována specifická opatření zohledňující jejich zranitelnost; žádá zejména o poskytování přiměřeného přístupu dětí k azylovému systému, poradenství ohledně postupů týkajících se dětí, řádného ohledu na individuální důvody azylu dítěte v rámci rodiny žádající o azyl a větší příležitosti pro sjednocování rodin v rámci azylového řízení;

128.

upozorňuje na specifickou situaci migrujících dětí, které jsou odděleny od obou rodičů nebo od svého předchozího zákonného nebo obvyklého přímého opatrovníka, a žádá o zvážení potřeby opatření EU věnovaného úpravě práva na pomoc všem osamělým dětem, práva vstupu na území, jmenování a úloze opatrovníků, právu vyjádřit se, podmínkám přijímání a vyhledávání rodiny a dalších trvalých řešení;

129.

upozorňuje na skutečnost, že děti, které nedoprovázejí dospělí, děti bez státní příslušnosti a také děti, jejichž narození nebylo zaznamenáno do matriky, jsou zvláště ohroženy, a žádá členské státy, aby přijaly zvláštní opatření podle individuálních potřeb každého dítěte, jak je stanoví zejména Úmluva OSN o právech dítěte a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;

130.

upozorňuje na úlohu vzdělávání, jež by mělo být založeno na rovném zacházení a mělo by být prosté násilí a tělesných trestů; naléhavě žádá Komisi, aby vyčlenila zdroje nezbytné pro předcházení všem druhům násilí v uprchlických komunitách, zejména násilí na základě pohlaví a sexuálnímu vykořisťování, prostřednictvím programů zaměřených na vzdělávání a zlepšení informovanosti v oblasti rovnosti pohlaví, lidských práv, sexuálního a reprodukčního zdraví, mrzačení ženských pohlavních orgánů a HIV/AIDS, které budou určené pro nezletilé obou pohlaví;

131.

zdůrazňuje, že je rozpor mezi zákonem a praxí, pokud jde o zavádění nástrojů evropského azylu, a že rovněž přetrvávají výrazné rozdíly ve způsobu, jakým se v jednotlivých členských státech zachází s dětmi, jež mají status uprchlíka;

132.

zdůrazňuje skutečnost, že 5 % žadatelů o azyl jsou nezletilé osoby bez doprovodu, což ukazuje na to, že je třeba ustanovit pro děti bez doprovodu školené zákonné poručníky, aby byly zastupovány jejich nejlepší zájmy; vyzývá ke zlepšení životních podmínek pro děti v přijímacích zařízeních; je zklamán nedostatkem azylových řízení zohledňujících potřeby dítěte;

133.

poznamenává, že mnohým z rizik, kterým čelí uprchlé děti, čelí i děti, které byly násilně vysídleny v rámci hranic svých vlastních zemí;

134.

trvá na tom, že děti by měly být vraceny do země svého původu pouze tehdy, když je zajištěno jejich bezpečí a ochrana a zdůrazňuje nutnost pátrání po rodinných příslušnících a slučování rodin; zdůrazňuje, že návrat dětí musí být zakázán, existuje-li nebezpečí, že jim hrozí vážná újma, například prostřednictvím dětské práce, sexuálního vykořisťování, násilí či nebezpečí mrzačení ženských pohlavních orgánů, sociálního vyloučení nebo zapojení do ozbrojeného konfliktu;

135.

zdůrazňuje potřebu zlepšit shromažďování údajů o dětech, které žádají o status uprchlíka, o dětech pobývajících nezákonně na území cizího státu, které nežádají o status uprchlíka, o výsledcích jejich azylových řízení a o budoucnosti těchto dětí po konečném schválení nebo zamítnutí jejich žádosti o azyl, a to s cílem zajistit, aby se tyto děti neocitly v anonymitě nebo se nestaly oběťmi trestného činu;

136.

zdůrazňuje negativní důsledky emigrace a tísnivou situaci dětí, jež zůstaly samy ve svých zemích poté, co jejich rodiče emigrovali; zdůrazňuje, že je třeba takovým dětem zabezpečit komplexní péči, integraci a vzdělávání a pokud možno je znovu začlenit do rodiny;

137.

žádá Komisi, aby zvážila možnost nabídnout občanství Unie dětem narozeným v EU bez ohledu na právní postavení jejich rodičů;

138.

připomíná, že úřední zadržování migrujících dětí by mšlo být výjimečným opatřením; zdůrazňuje, že děti v doprovodu rodin lze zadržovat až jako poslední možnost, na co nejkratší možnou dobu a pokud je to v jejich nejlepším zájmu v souladu s čl. 37 písm. b) Úmluvy OSN o právech dítěte, a že nezletilí bez doprovodu nesmějí být zadržováni ani vraceni;

139.

připomíná, že migrující děti mají právo na vzdělání a zábavu;

140.

žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily účinný systém, který zajistí, že doma i ve škole a v míře přiměřené jejich věku a intelektuálnímu rozvoji budou děti seznamovány se svými právy a budou je moci využívat;

141.

vyzývá Komisi a členské státy, aby mladým dívkám usnadnily přístup k informacím o zdravotnických službách zaměřených na reprodukční zdraví a ke vzdělání v této oblasti;

142.

naléhavě žádá členské státy, aby přijaly veškerá opatření nezbytná k zajištění kvality svých zařízení pro péči o děti, včetně neustálého odborného vzdělávání a školení v otázce dětských práv, dobrých pracovních podmínek a důstojného platu pro profesionály, kteří se starají o děti, neboť tato zařízení a jejich pracovníci poskytují dětem pevný základ pro jejich budoucnost a zároveň jsou prospěšná rodičům, zejména vzhledem k pracovnímu vytížení pracujících a rodičů a rodičů samoživitelů, díky němuž se ovšem daří snižovat chudobu žen, a tudíž i dětí;

143.

vyzývá Komisi a členské státy, aby společně usilovaly o pomoc partnerským zemím při plnění cíle bezplatného základního vzdělání pro všechny (2. rozvojový cíl tisíciletí), a vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly nezbytné finanční prostředky na urychlenou iniciativu – Vzdělání pro všechny;

144.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost 3. rozvojový cíl tisíciletí – rovnosti pohlaví – a vzdělávání dívek, náboru a odbornému vzdělávání místních učitelek, úplnému odstranění předsudků ze strany mužů ve školních osnovách, umisťování škol blíže komunitám, kterým slouží, a zabezpečení náležitého hygienického zázemí; zdůrazňuje, že školy by měly být bezpečným místem, kde jsou dodržována práva dětí, a že je třeba se důrazně zaměřit na prevenci a řešení případů sexuálního obtěžování a násilí na školách a v jejich okolí;

145.

žádá členské státy, aby podporovaly projekty mezigeneračního obecní bydlení (mezigenerační domy), které umožní dětem vyrůstat se seniory a seniorům zase umožní využívat síť sociální podpory a přispívat k vývoji dětí sdílením svých znalostí a zkušeností;

146.

zdůrazňuje, že právo na vzdělání je základním předpokladem společenského rozvoje dětí a že všechny děti musí mít přístup ke vzdělání podle svých individuálních schopností a bez ohledu na jejich etnický a společenský původ nebo rodinný stav;

147.

zastává názor, že by děti bez ohledu na své postavení nebo postavení svých rodičů měly mít přístup ke vzdělání; zdůrazňuje, jak je důležité zajistit tento přístup dětem přistěhovalců nebo uprchlíků;

148.

zdůrazňuje, že budoucí strategie EU by měla uznat právo na vzdělání na základě rovných příležitostí a nediskriminace;

149.

vybízí členské státy, aby do vzdělávacích osnov zařadily jako prioritu problematiku týkající se lidských práv a sdílených hodnot, jež jsou základem demokratického občanství;

150.

požaduje, aby bylo mezi priority strategie EU zahrnuto přijetí koherentního souboru opatření, která zajistí, aby děti se zdravotním postižením vždy mohly využívat svých práv, s cílem zamezit veškerým formám diskriminace a podpořit jejich integraci ve vzdělávací, sociální a profesní oblasti ve všech fázích jejich života;

151.

doporučuje také Komisi a členským státům, aby zkoumaly specifické potřeby postižených žáků a zavedly vzdělávací program přizpůsobený jejich potřebám s cílem podpořit jejich integraci do společnosti;

152.

žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost integrovanému vzdělávání zdravotně postižených dětí a zajistily jejich hladkou sociální integraci v době, kdy ještě chodí do školy, a zvýšily toleranci dětí bez postižení vůči zdravotním postižením a sociálním nerovnostem;

153.

požaduje rozhodnější řešení problémů spojených s diskriminací, sociálními rozdíly, učením toleranci ve školách, výchovou ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu, prevencí nadměrného požívání alkoholu, drog, léčivých přípravků a psychotropních i jiných omamných látek a s vhodným vzděláváním v oblasti sexuálního zdraví;

154.

konstatuje, že poskytování rané péče o děti v kolektivních zařízeních (např. jesle, školy) je jedním z nejlepších způsobů řešení problému rovnováhy pracovního a rodinného života a že se rovněž jedná o prostředek, který zajistí, že děti budou mít výhodu rovných příležitostí a socializují se v raném stadiu svého vývoje;

155.

poukazuje na to, že zákaz účasti dívek na školní výuce a tělesné výchově, např. plavání, není ospravedlnitelný žádnými kulturními ani náboženskými pohnutkami a nesmí být tolerován;

156.

žádá členské státy, aby všem dětem umožnily volný nebo cenově dostupný přístup k zařízením pro hry a sport přiměřeným jejich věku;

157.

upozorňuje na znepokojivou skutečnost, že obezita, zejména mezi dětmi, je v Evropě na vzestupu; zdůrazňuje, že odhady ukazují, že více než 21 milionů dětí v EU má nadváhu, přičemž toto číslo roste každoročně o 400 000; žádá Komisi, aby předložila návrhy na omezení agresivní a zavádějící reklamy a zdokonalila předpisy o nutričním označování zpracovaných potravin s cílem řešit rostoucí problém obezity;

158.

žádá členské státy a jejich příslušné orgány, aby vyvinuly maximální snahu o to, aby děti žily ve zdravém fyzickém prostředí, a to vzhledem k tomu, že znečištění a špatné životní podmínky mají na mladistvé nepřiměřeně nepříznivé dopady; patřičná pozornost by také měla být věnována podmínkám učebního prostředí dětí a měly by být zavedeny přiměřené standardy;

159.

připomíná právo dětí na zdraví a zejména právo mladistvých na sexuální a reprodukční zdraví a zdůrazňuje, že ochrana zdraví matek musí být nedílnou součástí budoucí strategie EU o právech dítěte, která musí prosazovat životní a pracovní podmínky vhodné pro těhotné nebo kojící ženy, a trvá na dodržování platných právních předpisů, které chrání pracující ženy, a na rovném a všeobecném přístupu všech žen ke kvalitní předporodní a poporodní zdravotní péči ve veřejném sektoru, aby se snížila úmrtnost matek i dětí a přenos chorob z matky na dítě; zdůrazňuje zásadní význam mateřské dovolené pro vývoj dítěte, zejména vzhledem k poutu mezi dítětem s matkou nejen během prvních měsíců po jeho narození, ale i v prvních letech jeho života;

160.

vítá skutečnost, že Komise uznává, že děti mají od narození až po dospělost velmi odlišné potřeby na různých vývojových stupních jejich života; připomíná právo dítěte na nejvyšší dosažitelný zdravotní standard a specifické právo adolescentů na pohlavní a reprodukční zdraví a na výchovu a služby plánovaného rodičovství, a proto musí být tato hlediska nedílnou součástí budoucí strategie EU o právech dítěte;

161.

připomíná, že se práva dítěte uvedená v Úmluvě OSN o právech dítěte vztahují na všechny lidské bytosti mladší 18 let a že musí být uznány specifické potřeby pohlavního a reprodukčního zdraví a práva adolescentů;

162.

zdůrazňuje, že je důležité prosazovat politiky v oblasti práv na sexuální a reprodukční zdraví s cílem snížit množství výskytu pohlavně přenosných nemocí (včetně HIV/AIDS), nechtěných těhotenství a nezákonných a riskantních potratů u mladých žen a pokud možno těmto jevům zamezit a dosáhnout toho, aby mladí lidé chápali své potřeby v oblasti reprodukčního zdraví;

163.

vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily kroky s cílem ochránit děti, jejichž rodiče mají HIV/AIDS, a zdůrazňuje, že je třeba splnit 5. rozvojový cíl tisíciletí (zlepšit zdraví matek), 4. rozvojový cíl tisíciletí (snížit dětskou úmrtnost) a 6. rozvojový cíl tisíciletí (bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem); rovněž naléhavě požaduje investice do výzkumu a vývoje pediatrických antiretrovirálních přípravků, do nákupu moskytiér na ochranu před malárií a na podporu imunizace prostřednictvím sdružení GAVI (dříve známého jako Globální sdružení pro vakcíny a imunizaci);

164.

žádá členské státy, aby poskytovaly sexuální výchovu, informace a poradenství s cílem zvýšit informovanost a respekt vůči sexualitě druhého a zabránit nechtěným těhotenstvím a šíření HIV/AIDS a jiných pohlavně přenosných chorob;

165.

žádá členské státy, aby všem dětem a adolescentům zajistily školní i mimoškolní poskytování uzpůsobených a detailních vědeckých informací o pohlavním a reprodukčním zdraví za účelem informovaného výběru ohledně problémů spojených s kvalitou života, včetně prevence pohlavně přenosných chorob a HIV/AIDS;

166.

vybízí členské státy a Komisi, aby v Unii i mimo její území podporovaly rovný přístup dětí obou pohlaví ke zdravotní péči, a to se zvláštním důrazem na znevýhodněné děti a děti z etnických a sociálních menšin;

167.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí v boji proti škodlivým účinkům alkoholu na ženy a děti tak, že:

168.

žádá Komisi a členské státy, aby zajistily vytvoření podmínek pro umožnění přístupu každého dítěte ke všem druhům a úrovním zdravotnických služeb, a je-li to nutné, aby přijaly opatření umožňující znevýhodněným skupinám využívat možností zdravotních služeb, z jejichž využívání by jinak zůstaly vyloučeny;

169.

připomíná, že směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (14) stanoví zaměstnanecká práva těhotných a kojících žen a zaměstnavatelům ukládá povinnost přijmout veškerá vhodná opatření, která zajistí, aby ženy ani nenarozené děti nebyly na pracovišti vystaveny zdravotním rizikům;

170.

požaduje přezkum a posouzení dopadů znečištění životního prostředí na hormonální, nervový, psychický a imunitní systém, požaduje zavedení zkoušek únosnosti veškerého dopravního a územního plánování pro děti, požaduje pozitivní označení dovážených hraček, že nebyly vyrobeny v rámci dětské práce;

171.

uznává právo každého dítěte na zaregistrování při narození, aby tak byla právně uznána existence dítěte a jeho právo získat národnost a totožnost bez ohledu na jeho pohlaví nebo etnický původ či národnost jeho rodičů nebo jejich status uprchlíka, přistěhovalce nebo žadatele o azyl;

172.

uznává, že rodný list pomáhá chránit dítě proti porušování práv, které pramení z pochybností o věku nebo totožnosti dítěte; domnívá se, že spolehlivý systém registrace novorozenců brání obchodování s dětmi a jejich orgány, omezuje nezákonnou adopci a zabraňuje tomu, aby byl uváděn vyšší věk dětí pro účely sňatků v ranném věku, odvodu nezletilých do armády, sexuálního vykořisťování, dětské práce (15) a toho, že soud zachází s nezletilými stejně jako s dospělými;

173.

poukazuje na skutečnost, že „neviditelnost“ nezaregistrovaných dětí zvyšuje jejich zranitelnost i pravděpodobnost, že porušování jejich práv nebude zjištěno;

174.

lituje toho, že v některých zemích existuje při registraci novorozenců diskriminace na základě pohlaví a že právní předpisy a praxe jsou v těchto zemích v rozporu s Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a že zahrnují odepření registrace dětí matek samoživitelek, odmítnutí národnosti matky a diskriminaci při registraci dívek bez vzdělání tam, kde je přístup k registraci založen na vzdělávacím systému;

175.

vyzývá Komisi, organizace zabývající se ochranou dětských práv a humanitární organizace, aby se zapojily do činností zaměřených na zlepšení informovanosti o nezbytnosti registrace novorozenců ve třetích zemích; konstatuje, že neexistence rodného listu může dětem bránit v uznání případných dědických práv, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a hmotné pomoci státu; požaduje prosazování opatření, jež zajistí, aby byly tyto služby poskytovány všem až do dokončení procesu úřední registrace;

176.

vyzývá Komisi, aby naléhala na členské státy, aby vytvořily stálé registrační systémy fungující na všech úrovních od celostátní po obecní, které budou zdarma k dispozici všem obyvatelům včetně osob žijících ve vzdálených oblastech, mimo jiné prostřednictvím poskytování mobilních registračních jednotek dle potřeby, příslušného školení pro matrikáře či přidělení dostatečných zdrojů k financování těchto iniciativ;

177.

vyzývá orgány Společenství a členské státy, aby více usilovaly o zajištění účinné koordinace politik podporujících registraci novorozenců, a to zejména ve spolupráci s OSN a podřízenými agenturami, s cílem shodnout se na společném programu, jenž podpoří účinnou celosvětovou odpověď;

178.

zdůrazňuje klíčovou potřebu zavést vodítka EU o dětech v ozbrojených konfliktech;

179.

vyzývá státy, aby začlenily Římský statut Mezinárodního trestního soudu do svého vnitrostátního práva a vyšetřovaly, stíhaly a trestaly všechny, kteří nezákonně odvádějí děti do ozbrojených sil či skupin nebo je zneužívají k aktivní účasti v konfliktech, aby tak zajistily, že je učiněno maximum pro skoncování s beztrestností vztahující se k těmto trestným činům;

180.

vítá přijetí „Pařížských závazků k ochraně dětí proti nezákonnému odvodu nebo zneužívání ozbrojenými silami nebo skupinami“ z roku 2007, které jsou aktualizací „Kapských zásad“ z roku 1997, a vyzývá všechny státy, aby je přijaly;

181.

domnívá se, že jsou nutná opatření zajišťující, aby bylo s dětmi, které jsou zbaveny svobody, nakládáno v souladu s mezinárodními humanitárními a lidskými právy, s přihlédnutím k jejich statusu dítěte, a opatření pro prosazení zákazu držení dětí v zajetí spolu s dospělými s výjimkou rodičů s malými dětmi; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba podporovat programy odborné přípravy zaměřené na zlepšení informovanosti mezi úředníky a pracovníky v právních a policejních systémech v zemích, kde je zaznamenáno využívání dívek a chlapců jako dětských vojáků;

182.

zdůrazňuje potřebu zacházet s dětmi v souladu s justičními pravidly pro mladistvé, jakož i potřebu hledat alternativy k soudním řízením; požaduje, aby byli dětem u soudu k dispozici specializovaní státní zástupci pro mladistvé a právníci, kteří jsou odborníky na sociální právo; vyzývá k ustanovení komisí pro pravdu a usmíření;

183.

vyzývá k reintegraci a fyzické, sociální a psychické rehabilitaci dětí, které byly vojáky, a dalších dětí postižených ozbrojenými konflikty, k jejich opětovnému sloučení s rodinami, k alternativní péči pro ty, pro které sloučení není možné, ke kurzům umožňujícím dohnání nedostatků ve vzdělávání a k šíření informací o HIV/AIDS; zdůrazňuje, že je nezbytné řešit některé konkrétní nedostatky související se zpětnou integrací dívek, které byly v armádě a jež jsou někdy společností odmítnuty a vyloučeny na její okraj, a to prostřednictvím vyčlenění zvláštních zdrojů pro programy zaměřené na vzdělávání, sexuální zdraví, psychickou podporu a zprostředkování smíru v rodině;

184.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy podnikly společné diplomatické kroky všude tam, kde existují zprávy o odvodu dětí do vojenských jednotek nebo ozbrojených skupin;

185.

poukazuje na to, že nouzová ustanovení pro děti v nestabilních zemích zasažených konfliktem se pouze zřídka vztahují na přiměřené vzdělávání, a vyzývá Komisi, aby podpořila vzdělávací aktivity včetně zavedení minimálních standardů stanovených Meziagenturní sítí pro vzdělávání v mimořádných situacích, a to jak v mimořádných situacích, tak v přechodné fázi od krizového stavu k rozvoji;

186.

zdůrazňuje, že pokud se neurovnají přetrvávající konflikty, dochází v daných oblastech k opomíjení právního státu a porušování lidských práv, což je hlavní překážkou pro zajištění, že veškerá práva dítěte jsou dodržována; vyzývá, aby byly podniknuty kroky zaměřené na řešení konkrétních potřeb dětí a jejich rodin v oblastech přetrvávajícího konfliktu;

187.

zdůrazňuje právo dětí na to, aby vyrůstaly ve svobodné a otevřené společnosti, kde jsou respektována lidská práva a svoboda projevu a kde již nejsou udělovány tresty smrti, zejména ne neplnoletým osobám;

188.

zdůrazňuje, že postavení dětí v nedemokratických státech je velmi choulostivé, a žádá Komisi, aby této skupině lidí věnovala pozornost;

189.

žádá Komisi, aby se zabývala problémem zvyšování politického uvědomění dětí a mladých lidí ve třetích zemích, ve kterých je demokracie omezena, aby mohli vyrůst v politicky uvědomělé občany;

190.

žádá Komisi, aby zdůraznila význam možnosti mladých lidí dobrovolně hlásat své názory prostřednictvím (politických) mládežnických organizací;

191.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, evropské síti monitorovacích center pro děti (ChildONEurope), Radě Evropy, Výboru OSN pro práva dítěte, organizaci Unicef, Mezinárodní organizaci práce (MOP), Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Světové zdravotnické organizaci.