–

za českou vládu M. Smolkem, J. Pavlišem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–

za rakouskou vládu J. Schmoll a V.-S. Strasser, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi M. Kaduczakem a G. Kolevou, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 75 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549, a oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 13), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 ze dne 13. prosince 2017 (Úř. věst. 2017, L 350, s. 15) (dále jen „nařízení č. 1306/2013“).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi „Nikopolis AD Istrum“ EOOD (dále jen „Nikopolis“) a „Agro – eko 2013“ EOOD (dále jen „Agro – eko“), obchodními společnostmi zabývajícími se zemědělské produkcí, které jsou registrovány jako zemědělci, a Izpalnitelen direktor na Daržaven fond „Zemedelie“ (výkonný ředitel národního fondu „zemědělství“ – platební agentury, dále jen „Ředitel“) ohledně žádostí o podporu pro hospodářské roky 2018 a 2019 za účelem financování v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie.

3

Bod 27 odůvodnění nařízení č. 1306/2013 zní následovně:

4

Článek 40 nařízení č. 1306/2013, nadepsaný „Dodržování platebních lhůt“, stanoví:

„Pokud právo Unie stanoví platební lhůty, má platba provedená platebními agenturami příjemcům před prvním možným termínem pro platby a po posledním možném termínu pro platby za následek neoprávněnost plateb pro financování Unií, s výjimkou případů, podmínek a omezení stanovených s ohledem na zásadu proporcionality.

Aby byly výdaje uskutečněné před prvním možným termínem pro platby nebo po posledním možném termínu pro platby způsobilé pro financování Unií a aby se omezil finanční dopad, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, pokud jde o výjimky z pravidla uvedeného v prvním pododstavci.“

5

Článek 58 tohoto nařízení, nadepsaný „Ochrana finančních zájmů Unie“, stanoví:

„1.   Členské státy přijmou v rámci [společné zemědělské politiky (SZP)] veškeré právní a správní předpisy a veškerá další opatření nezbytná k zajištění účinné ochrany finančních zájmů Unie, zejména k:

2.   Členské státy zavedou účinné řídící a kontrolní systémy, aby zajistily soulad s právními předpisy, jež upravují režimy podpory Unie a mají za cíl minimalizovat riziko finanční újmy způsobené Unii.

[…]“

6

Článek 74 odst. 1 uvedeného nařízení, nadepsaný „Ověřování podmínek způsobilosti a snížení“, stanoví:

„V souladu s článkem 59 provádějí členské státy prostřednictvím platebních agentur nebo jimi pověřených subjektů správní kontroly žádostí o podporu s cílem ověřit podmínky způsobilosti pro podporu. Tyto kontroly jsou doplněny kontrolami na místě.“

7

Článek 75 téhož nařízení, nadepsaný „Platby příjemcům“, stanoví:

„1.   Platby příjemcům v rámci režimů podpory a opatření uvedených v čl. 67 odst. 2 se provádějí v období od 1. prosince do 30. června následujícího kalendářního roku.

Platby se v tomto období provádějí nejvýše ve dvou splátkách.

Aniž jsou dotčeny první a druhý pododstavec tohoto odstavce, mohou členské státy:

S ohledem na podporu poskytovanou v rámci rozvoje venkova podle čl. 67 odst. 2 se první a druhý pododstavec tohoto odstavce uplatní v případě žádostí o podporu nebo žádostí o platbu předložených od roku podání žádosti 2019.

2.   Platby uvedené v odstavci 1 se neprovedou, dokud nebude dokončeno ověření podmínek způsobilosti, které podle článku 74 provádějí členské státy.

Odchylně od prvního pododstavce lze zálohy na podporu poskytovanou v rámci rozvoje venkova podle čl. 67 odst. 2 vyplatit po dokončení správních kontrol podle čl. 59 odst. 1.

3.   V mimořádných situacích Komise přijme prováděcí akty k řešení konkrétních problémů souvisejících s uplatňováním tohoto článku, za předpokladu, že tyto akty jsou nezbytné a odůvodněné. Tyto prováděcí akty se mohou odchýlit od ustanovení odstavců 1 a 2, avšak pouze v míře a po dobu, jež jsou nezbytně nutné.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 116 odst. 3.“

8

Bod 4 odůvodnění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schválení účetní závěrky, jistoty a použití eura (Úř. věst. 2014, L 255, s. 18), ve znění nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 2018/967 ze dne 26. dubna 2018 (Úř. věst. 2018, L 174, s. 2) (dále jen „nařízení v přenesené pravomoci č. 907/2014“), zní takto:

„Právní předpisy Unie v odvětví zemědělství obsahují v případě [Evropského zemědělského záručního fondu] EZZF lhůty pro platbu podpor příjemcům, které musí členské státy dodržovat. Platby provedené mimo tyto lhůty je třeba považovat za nezpůsobilé pro financování Unií, a nemohou tedy být předmětem úhrady Komise, jak je uvedeno v článku 40 [nařízení č. 1306/2013]. Z analýzy opožděných plateb podpory členskými státy je patrné, že celá řada z nich vzniká v důsledku doplňkových kontrol prováděných členskými státy v souvislosti se spornými žádostmi, opravnými prostředky a dalšími vnitrostátními právními spory. V souladu se zásadou proporcionality by mělo být v souvislosti s výdaji stanoveno paušální rozpětí, v rámci něhož se v těchto případech nebude provádět snížení měsíčních plateb. Aby byl finanční dopad přizpůsoben v poměru ke zpoždění, k němuž při platbě došlo, je navíc třeba při překročení tohoto paušálního rozpětí stanovit, že Komise poměrně sníží platby Unie podle velikosti zjištěného překročení lhůty pro platby. Jak je uvedeno v právních předpisech Unie v odvětví zemědělství, platba podpor před prvním možným termínem pro platby nemůže být ospravedlněna ze stejných důvodů jako platba po posledním možném termínu pro platby. Na tyto předčasné platby tedy nelze uplatnit poměrné snížení. Měla by však být stanovena výjimka pro případy, kdy právní předpisy Unie v odvětví zemědělství umožňují platbu zálohy do určité maximální výše.“

9

Článek 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci č. 907/2014, nadepsaný „Nedodržení poslední platební lhůty v případě Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova“, stanoví:

„Co se týče Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF), podle výjimek uvedených v čl. 40 prvním pododstavci [nařízení č. 1306/2013] a v souladu se zásadou proporcionality jsou výdaje uskutečněné po uplynutí platební lhůty způsobilé pro financování Unií za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6 tohoto článku.“

10

Článek 5a odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci č. 907/2014, nadepsaný „Nedodržení poslední platební lhůty v případě Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova“, stanoví:

„Co se týče Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), podle výjimek uvedených v čl. 40 prvním pododstavci [nařízení č. 1306/2013] a v souladu se zásadou proporcionality jsou výdaje uskutečněné po uplynutí platební lhůty způsobilé pro financování Unií za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6 tohoto článku.“

11

Článek 24 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. 2014, L 227, s. 69), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/746 ze dne 18. května 2018 (Úř. věst. 2018, L 125, s. 1) (dále jen „prováděcí nařízení č. 809/2014“), nadepsaný „Obecné zásady“, stanoví:

„1.   Správní kontroly a kontroly na místě stanovené tímto nařízením se provádějí způsobem, který zajistí účinné ověření:

2.   Členské státy zajistí, aby plnění veškerých platných podmínek stanovených právními předpisy Unie nebo příslušnými vnitrostátními právními předpisy a dokumenty obsahujícími prováděcí opatření či programem rozvoje venkova mohlo být kontrolováno podle soustavy ověřitelných ukazatelů, které budou určeny členskými státy.

3.   Na základě posouzení výsledků správních kontrol a kontrol na místě se stanoví, zda by jakékoli případné problémy mohly v obecné rovině představovat riziko pro jiné podobné operace, příjemce či jiné subjekty. Toto posouzení také musí odhalit příčiny takových situací a určit, zda je nutný další přezkum nebo zda jsou nutná nápravná či preventivní opatření.

4.   Příslušný orgán provádí fyzické prohlídky v terénu v případě, že vyhodnocení družicových nebo leteckých snímků ani další příslušné doklady včetně údajů, jež na žádost příslušného orgánu poskytne příjemce, neposkytují výsledky, které by umožnily učinit jednoznačné závěry ke spokojenosti příslušného orgánu ohledně způsobilosti nebo případně správné velikosti plochy, která podléhá správním kontrolám nebo kontrolám na místě.

5.   Tato kapitola se vztahuje na všechny kontroly prováděné v rámci tohoto nařízení, aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená v hlavě IV a V. Ustanovení odstavce 3 se však na hlavu V nevztahuje.“

12

Článek 25 prováděcího nařízení č. 809/2014, nadepsaný „Oznámení kontrol na místě“, stanoví:

„Kontroly na místě mohou být oznámeny za předpokladu, že to nenaruší jejich účel nebo účinnost. Oznámení je přísně omezené na nezbytné minimální časové období, které nepřekročí 14 dní.

U kontrol na místě týkajících se žádostí o podporu na hospodářská zvířata nebo žádostí o platbu v rámci opatření podpory na zvířata nebo závazků oznámených v souladu s čl. 14a odst. 5 však nelze oznámení s výjimkou řádně odůvodněných případů provést dříve než 48 hodin před zahájením kontroly. Kromě toho se v případě, že právní předpisy použitelné na akty a normy týkající se podmíněnosti vyžadují, aby kontrola na místě nebyla oznámena, použijí tato pravidla také v případě kontrol na místě souvisejících s podmíněností.“

13

Nikopolis je bulharská obchodní společnost zabývající se zemědělskou výrobou, která je registrována jako zemědělec.

14

Podala žádost o podporu pro hospodářský rok 2019 z programu rozvoje venkova na období 2014–2020 v rámci osmi různých režimů podpor. K této žádosti byly přiloženy požadované dokumenty a byla provedena automatická kontrola údajů této společnosti.

15

Při kontrole na místě uskutečněné ve dnech 18. až 21. listopadu 2019, která se týkala části pozemků obhospodařovaných společností Nikopolis, bylo zjištěno, že byly dodrženy zákonné požadavky. Dne 23. října 2019 Direkcija „Techničeski inspektorat“ na Daržaven fond „Zemedelie“ (ředitelství „Technická inspekce“ u Státního zemědělského fondu) provedlo kontrolu podmíněnosti na místě, během níž rovněž nebyly zjištěny nesrovnalosti. Podle zprávy o kontrole ploch, kterou provedl znalec regionální technické inspekce ve Velikem Tarnově, odhalily kontroly na místě provedené od 16. září 2019 do 31. října 2019, týkající se všech ploch, pro něž byly podány žádosti o podporu, existenci pouze jedné parcely o rozloze 0,51 ha, která nebyla k získání této podpory způsobilá.

16

Dopisem ze dne 25. listopadu 2019 informovala Izpalnitelna agencija „Sertifikacionen odit na sredstvata ot evropejskite zemedelski fondove“ (Výkonná agentura pro audit financování z evropských zemědělských fondů) ředitele o tom, že byly provedeny kontroly chovných míst, včetně chovného místa Nikopolis, a že výsledky těchto kontrol ukázaly existenci nepřímých důkazů podvodu, které vyžadují další analýzy. Na základě tohoto dopisu zaslal ředitel dne 3. prosince 2019 dopis, ve kterém nařídil přerušení vyřizování žádostí uvedených v tomto dopise.

17

Dne 6. srpna 2020 podala společnost Nikopolis řediteli žádost o platbu související s její žádostí o podporu uvedenou v bodě 14 tohoto rozsudku. Dopisem ze dne 14. srpna 2020 jí náměstek výkonného ředitele národního fondu „zemědělství“ odpověděl, že postup vyřizování žádostí o podporu pro hospodářský rok 2019 z programu rozvoje venkova na období 2014–2020 ještě nebyl ukončen a tato žádost o podporu je předmětem doplňkové kontroly, přičemž výslovně uvedl, že tento dopis není individuálním správním aktem.

18

Vzhledem k tomu, že společnost Nikopolis měla za to, že skutečnost, že ředitel nerozhodl o uvedené žádosti o podporu v zákonné lhůtě, znamená implicitní rozhodnutí o zamítnutí této žádosti, podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Administrativen sad Veliko Tarnovo (správní soud Veliko Tarnovo, Bulharsko), který je předkládajícím soudem.

19

Agro – eko je bulharská obchodní společnost zabývající se zemědělskou výrobou, která je registrována jako zemědělec.

20

Podala žádost o podporu pro hospodářský rok 2018 z programu rozvoje venkova na období 2014–2020 v rámci dvanácti různých režimů podpor, včetně opatření 10, „Agroenvironmentálně-klimatického opatření“. K této žádosti byly přiloženy požadované dokumenty a byla provedena automatická kontrola údajů této společnosti.

21

Při kontrolách na místě týkajících se části pozemků obhospodařovaných společností Agro – eko bylo zjištěno splnění podmínek pro poskytnutí požadované podpory.

22

Společnost Agro – eko obdržela platbu týkající se dotčených režimů a opatření, s výjimkou platby vztahující se k opatření 10, „Agroenvironmentálně-klimatickému opatření“, k němuž neobdržela žádný informační dopis.

23

Dne 21. února 2020 podala společnost Agro – eko Řediteli žádost o platbu související s její žádostí o podporu v rámci opatření 10, „Agroenvironmentálně-klimatického opatření“, uvedeného v bodě 20 tohoto rozsudku. Tato žádost o platbu rovněž zůstala bez odpovědi.

24

Vzhledem k tomu, že společnost Agro – eko měla za to, že skutečnost, že ředitel nerozhodl o uvedené žádosti o podporu v zákonné lhůtě, představuje implicitní rozhodnutí o zamítnutí, podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k předkládajícímu soudu.

25

V rámci obou sporů, které mu byly předloženy, se předkládající soud zabývá otázkou, zda je třeba mít za to, že nevyplacení dotčených podpor ve lhůtě stanovené v čl. 75 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 představuje implicitní rozhodnutí o zamítnutí žádostí o podporu, které jsou uvedeny v bodech 14 a 20 tohoto rozsudku.

26

V tomto ohledu tento soud uvádí, že judikatura Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko) týkající se této otázky si protiřečí, a uvádí, že Soudní dvůr se k výkladu článku 75 nařízení č. 1306/2013 nikdy nevyjádřil.

27

Za těchto podmínek se Administrativen sad Veliko Tarnovo (správní soud Veliko Tarnovo) rozhodl v obou věcech v původních řízeních přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda čl. 75 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že platební agentura členského státu nezaplatila podporu požadovanou zemědělcem v rámci programů společné zemědělské politiky před uplynutím lhůty stanovené v tomto ustanovení, musí být považována za implicitní rozhodnutí o zamítnutí dané žádosti o podporu.

29

Předkládající soud Soudnímu dvoru rovněž klade doplňující otázku, zda v případě, že po uplynutí této lhůty budou provedena dodatečná ověření nebo kontroly, může mít vliv na odpověď na tuto otázku okolnost, že příslušné vnitrostátní orgány informovaly žadatele o podporu, či nikoli.

30

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 26. února 2019, Rimšēvičs a ECB v. Lotyšsko, C‑202/18 a C‑238/18, EU:C:2019:139, bod 45 a citovaná judikatura).

31

Článek 75 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 je součástí kapitoly II hlavy V tohoto nařízení, nadepsané „Integrovaný administrativní a kontrolní systém“. Podle znění tohoto ustanovení se platby příjemcům v rámci režimů podpory a opatření podle čl. 67 odst. 2 nařízení č. 1306/2013 provádějí v období od 1. prosince do 30. června následujícího kalendářního roku. Článek 40 uvedeného nařízení stanoví, že platby uskutečněné mimo toto období nejsou způsobilé k financování Unií.

32

Samotné mlčení orgánu, instituce Unie nebo vnitrostátního orgánu provádějícího unijní právo nemůže být v zásadě postaveno na roveň implicitnímu zamítnutí, ledaže je tento důsledek výslovně upraven předpisem unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2004, Komise v. Greencore, C‑123/03 P, EU:C:2004:783, bod 45).

33

V projednávané věci je třeba nejprve určit, zda relevantní unijní právní úprava obsahuje ustanovení, které výslovně stanoví, že po uplynutí této lhůty, a v případě neprovedení platby se má za to, že bylo přijato implicitní zamítavé rozhodnutí. Je nutno konstatovat, že tomu tak není. Ani nařízení č. 1306/2013, ani žádný jiný relevantní právní akt totiž takový důsledek výslovně nestanoví.

34

Dále, i když je cílem článku 40 a čl. 75 odst. 1 nařízení č. 1306/2013, vykládaných ve světle bodu 27 odůvodnění tohoto nařízení, zajistit, aby zemědělci dostali finanční podporu včas, aby mohli tuto podporu účinně využít a aby nebyl ohrožen roční rozpočtový proces Unie, z obecné systematiky uvedeného nařízení nicméně vyplývá, že k vyplacení podpory může za určitých okolností platně dojít i po uplynutí lhůty stanovené v uvedeném čl. 75 odst. 1.

35

Zaprvé za účelem ochrany finančních zájmů Unie v souladu s článkem 58 nařízení č. 1306/2013 jeho čl. 75 odst. 2 upřesňuje, že platby uvedené v tomto čl. 75 odst. 1 se neprovedou, dokud nebude dokončeno ověření podmínek způsobilosti, které musí členské státy provést v souladu s článkem 74 tohoto nařízení, jakož i s obecnými zásadami uvedenými v článku 24 prováděcího nařízení č. 809/2014. Uvedený čl. 75 odst. 2 přitom nestanoví lhůtu, ve které musí být toto ověření provedeno, čímž naznačuje, že by toto ověření mohlo být provedeno po posledním termínu pro platby stanoveném v témže čl. 75 odst. 1, a tudíž být dokončeno příslušnými vnitrostátními orgány po 30. červnu kalendářního roku následujícího po podání dotčené žádosti o podporu. Okolnost, zda byl dotyčný zemědělec informován o provedení dodatečných kontrol nebo ověření po uplynutí lhůty stanovené v posledně uvedeném ustanovení, je v tomto ohledu irelevantní. Způsoby informování zemědělců o zpracování jejich žádostí jsou totiž ponechány na uvážení členských států a článek 25 prováděcího nařízení č. 809/2014 mimoto stanoví možnost, aby se kontroly na místě prováděly neohlášeně.

36

Zadruhé čl. 40 první pododstavec nařízení č. 1306/2013 výslovně stanoví možnost, že v případech, podmínkách a omezeních stanovených s ohledem na zásadu proporcionality, se učiní výjimka z pravidla, podle kterého platby provedené před prvním možným termínem pro platby a po posledním možném termínu pro platby mají za následek nezpůsobilost plateb pro financování Unií. Na základě tohoto ustanovení nařízení v přenesené pravomoci č. 907/2014 v článcích 5 a 5a stanoví, že platby provedené opožděně platební agenturou jsou za určitých podmínek a v určitém rozsahu způsobilé pro financování Unií, a tuto odchylku odůvodňuje, jak vyplývá z bodu 4 odůvodnění tohoto nařízení, skutečností, že tyto opožděné platby mohu zejména vznikat v důsledku doplňkových kontrol prováděných členskými státy v souvislosti se spornými žádostmi.

37

Z doslovného a kontextuálního výkladu článku 75 nařízení č. 1306/2013 tudíž vyplývá, že i když tento článek stanoví zásadu, podle které musí k vyplacení podpory příjemcům a ověření podmínek způsobilosti předcházejících této platbě zpravidla dojít ve lhůtě stanovené v tomto čl. 75 odst. 1, nelze vyloučit, že namátkově a v souladu se zásadami řádné správy a náležité péče může být toto ověření provedeno i po uplynutí této lhůty, a že tedy tato platba, která může být provedena až po ukončení tohoto ověření, může být provedena po 30. červnu kalendářního roku následujícího po podání žádosti o dotčenou podporu.

38

Lhůta stanovená v uvedeném čl. 75 odst. 1 tak nemá absolutní charakter, ale pouze orientační hodnotu. Za těchto podmínek nelze mít za to, že nezaplacení podpory v této lhůtě představuje implicitní rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dotčenou podporu.

39

Konečně, tento doslovný a kontextuální výklad článek 75 nařízení č. 1306/2013 je plně podpořen teleologickým výkladem tohoto ustanovení. Postavit nezaplacení podpory ve lhůtě stanovené v tomto čl. 75 odst. 1 na roveň implicitnímu rozhodnutí o zamítnutí dotčené žádosti o podporu je totiž obtížně slučitelné se zájmy Unie a zemědělců, kteří jsou příjemci podpor v rámci společné zemědělské politiky. Pokud jde o Unii, takové postavení na roveň by mohlo mít za následek motivaci platebních agentur členských států omezit ověřování, která musí provádět v souladu s článkem 74 tohoto nařízení, či dokonce k tomu, aby tato ověření neprováděly, což by mohlo být v rozporu s cílem ochrany finančních zájmů Unie, který má být nicméně zaručen článkem 58 uvedeného nařízení. Dále pokud jde o zemědělce, kteří jsou příjemci podpory, takové postavení na roveň by vedlo k tomu, že by byli zbaveni jakékoli možnosti získat platbu po uplynutí uvedené lhůty bez nutnosti podat opravný prostředek, a to i kdyby platební agentura měla v úmyslu platbu provést.

40

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 75 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyplacení platby podpory, o kterou zemědělec požádal před uplynutím lhůty stanovené v tomto ustanovení, platební agenturou členského státu nelze považovat za implicitní rozhodnutí o zamítnutí dotčené žádosti o podporu, a to bez ohledu na okolnost, zda dotyčný zemědělec byl informován o provedení případných dodatečných ověření, která by odůvodňovala překročení této lhůty, či nikoli.

41

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 75 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549, a oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 13), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 ze dne 13. prosince 2017, musí být vykládán v tom smyslu, že nevyplacení platby podpory, o kterou zemědělec požádal před uplynutím lhůty stanovené v tomto ustanovení, platební agenturou členského státu nelze považovat za implicitní rozhodnutí o zamítnutí dotčené žádosti o podporu, a to bez ohledu na okolnost, zda dotyčný zemědělec byl informován o provedení případných dodatečných ověření, která by odůvodňovala překročení této lhůty, či nikoli.