Úřední věstník L 155/2009

I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

18.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 155/17

SMĚRNICE RADY 2009/50/ES

ze dne 25. května 2009

o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 první pododstavec bod 3 písm. a) a bod 4 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem (2),

po konzultaci s Výborem regionů (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Za účelem postupného vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva stanoví Smlouva opatření, která mají být přijata v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany práv státních příslušníků třetích zemí.

(2)

Smlouva stanoví, že Rada přijímá opatření týkající se přistěhovalecké politiky, která souvisejí s podmínkami vstupu a pobytu, pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají povolení k pobytu, a opatření vymezující práva a podmínky, na základě kterých mohou státní příslušníci třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v některém členském státě, pobývat v ostatních členských státech.

(3)

Na zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu roku 2000 byl pro Společenství stanoven cíl stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na znalostech na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu při zvýšení počtu a kvality pracovních míst a větší sociální soudržnosti. Opatření zaměřená na přilákání a udržení vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí jako součást přístupu založeného na potřebách členských států je třeba vnímat v širším rámci stanoveném Lisabonskou strategií a sdělením Komise ze dne 11. prosince 2007 o integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost.

(4)

Haagský program, který Evropská rada schválila ve dnech 4. a 5. listopadu 2004, uznal, že legální migrace bude hrát důležitou roli v posilování znalostní ekonomiky v Evropě, podporování hospodářského rozvoje, a přispěje tak k provádění Lisabonské strategie. Evropská rada vyzvala Komisi, aby předložila plán politiky pro oblast legální migrace včetně postupů pro přijímání, které umožní rychle reagovat na proměnlivé požadavky trhu práce na migrující pracovní síly.

(5)

Evropská rada schválila ve dnech 14. a 15. prosince 2006 řadu kroků, jež mají být provedeny v roce 2007 a mezi něž patří rozvoj dobře řízených politik legálního přistěhovalectví, které zcela respektují vnitrostátní pravomoci a které mají členským státům napomáhat při uspokojování stávajících i budoucích potřeb v oblasti pracovních sil.

(6)

K dosažení cílů Lisabonské strategie je rovněž zapotřebí podpořit mobilitu v rámci Unie u vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou občané Unie, zejména pracovníků z členských států, které přistoupily v roce 2004 a 2007. Členské státy jsou při provádění této směrnice zavázány k dodržování zásady upřednostňování pracovníků z členských států Společenství, jak vyplývá zejména z příslušných ustanovení aktů o přistoupení z roku 2003 a z roku 2005.

(7)

Tato směrnice má přispět k dosažení uvedených cílů a k řešení nedostatku pracovních sil tím, že pro účely výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podpoří přijímání a mobilitu státních příslušníků třetích zemí, pokud jde o pobyt na více než tři měsíce, aby bylo Společenství pro tyto pracovníky z celého světa atraktivnější a udrželo si svou konkurenceschopnost a hospodářský růst. K dosažení těchto cílů je nezbytné usnadnit proces přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků a jejich rodinných příslušníků tím, že se zavede zrychlený postup pro přijetí a v řadě oblastí se jim poskytnou sociální a hospodářská práva rovnocenná s právy státních příslušníků hostitelského členského státu. Rovněž je nutné zohlednit priority, potřeby trhů práce a přijímací kapacity členských států. Touto směrnicí by neměla být dotčena pravomoc členských států ponechat v platnosti povolení k pobytu za účelem jakéhokoli zaměstnání ani pravomoc zavádět povolení nová. Dotčení státní příslušníci třetích zemí by měli mít možnost žádat o modrou kartu EU nebo o vnitrostátní povolení k pobytu. Kromě toho by touto směrnicí neměla být dotčena možnost držitele modré karty EU požívat dalších práv a výhod, jež mohou být poskytnuty vnitrostátními právními předpisy a které jsou slučitelné s touto směrnicí.

(8)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno právo členských států určit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí vstupujících na jejich území za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. To by se mělo rovněž vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří hodlají zůstat na území členského státu za účelem výkonu placené hospodářské činnosti a kteří v tomto členském státě oprávněně pobývají na základě jiných režimů, jako například studenti, kteří právě dokončili svá studia, přijatí podle směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby (4), nebo výzkumní pracovníci přijatí podle směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu (5), a kteří nemají konsolidovaný přístup na trh práce členského státu podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů. Kromě toho, pokud jde o objem vstupů, mají členské státy i nadále možnost neudělit povolení k pobytu za účelem zaměstnání obecně či v případě určitých povolání, hospodářských odvětví nebo regionů.

(9)	Pro účely této směrnice je možné při hodnocení, zda dotyčný státní příslušník třetí země má vysokoškolskou kvalifikaci, odkazovat na úrovně 5a a 6 Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání, verze z roku 1997 (ISCED).

(10)

Tato směrnice by měla upravovat pružný systém vstupu, který je orientovaný na poptávku a vychází z objektivních kritérií, jako je minimální výše mzdy srovnatelná s platovou úrovní v členských státech, a z odborné kvalifikace. K zajištění minimální úrovně harmonizace podmínek pro přijetí v rámci celého Společenství je zapotřebí definice nejnižšího společného jmenovatele pro minimální výši mzdy. Minimální výše mzdy představuje dolní hranici, přičemž členské státy si mohou určit vyšší hodnotu. Členské státy by měly stanovit vlastní minimální výši mzdy v souladu se situací svých trzích práce a s jejich organizací a v souladu se svými obecnými politikami v oblasti přistěhovalectví. Je možno stanovit odchylky od hlavního režimu, pokud jde o minimální výši mzdy v případě konkrétních povolání, u nichž dotyčný členský stát usuzuje, že existuje výrazný nedostatek dostupných pracovních sil, a tato povolání spadají do oddílů 1 a 2 Mezinárodní standardní klasifikace zaměstnání (ISCO).

(11)

Cílem této směrnice je pouze stanovit podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci v rámci systému modrých karet EU, včetně kritérií způsobilosti souvisejících s minimální výši mzdy. Jediným účelem uvedené minimální výše mzdy je pomoci stanovit s přihlédnutím ke statistickým údajům zveřejněným Komisí (Eurostatem) nebo příslušným členským státem oblast působnosti modré karty EU, kterou si každý členský stát stanovil na základě společných pravidel. Jejím cílem není určit výši mezd, a neodchyluje se proto od pravidel či praxe na úrovni členských států ani od kolektivních smluv a nelze ji využít k zavedení jakékoli harmonizace v této oblasti. Tato směrnice zcela ctí pravomoci členských států, zejména v otázkách zaměstnanosti, práce a sociálních věcí.

(12)

Jakmile členský stát rozhodne o přijetí státního příslušníka třetí země, který požádal o modrou kartu EU a který splňuje příslušná kritéria, měl by tento státní příslušník třetí země obdržet zvláštní povolení k pobytu stanovené touto směrnicí, jež by jemu a jeho rodinným příslušníkům mělo udělovat postupný přístup na trh práce a práva k pobytu a pohybu. Lhůta pro posouzení žádosti o modrou kartu EU by neměla zahrnovat dobu nezbytnou pro uznání odborné kvalifikace nebo dobu nezbytnou pro vydání požadovaného víza. Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní postupy uznávání diplomů. Určením příslušných orgánů podle této směrnice není dotčena úloha a pravomoci jiných vnitrostátních orgánů a případně sociálních partnerů, pokud jde o posuzování žádosti a rozhodování o ní.

(13)

Vzor modré karty EU by měl být v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (6), a měl by tak členským státům umožnit vyhledat příslušné informace, zejména informace týkající se podmínek, za nichž je osoba oprávněna pracovat.

(14)

Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného cestovního dokladu a modré karty EU vydané členským státem, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, by měli mít možnost volně vstoupit na území jiného členského státu, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, a volně se po něm pohybovat po dobu až tří měsíců v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (7) a v souladu s článkem 21 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.

(15)

Profesní a geografická mobilita vysoce kvalifikovaných pracovníků z třetích zemí by měla být považována za hlavní mechanismus pro zlepšení účinnosti trhu práce, předcházení nedostatku kvalifikované pracovní síly a k vyrovnání regionálních rozdílů. Profesní mobilita vysoce kvalifikovaných pracovníků z třetích zemí by měla být během prvních dvou let jejich legálního zaměstnání v členském státě omezena, aby byla dodržena zásada upřednostňování pracovníků z členských států Společenství a aby se zamezilo případnému zneužívání systému.

(16)	Tato směrnice plně dodržuje zásadu rovného zacházení se státními příslušníky členských států a s držiteli modré karty, pokud jde o odměňování, nacházejí-li se tito ve srovnatelných situacích.

(17)	Rovné zacházení s držiteli modré karty EU nezahrnuje opatření v oblasti odborné přípravy, na něž se vztahují režimy sociální pomoci.

(18)

Pokud jde o sociální zabezpečení, měla by se na držitele modré karty EU vztahovat zásada rovného zacházení. Odvětví sociálního zabezpečení jsou upravena v nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (8). Nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (9), rozšiřuje působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 na státní příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají ve Společenství a kteří se nacházejí v přeshraniční situaci. Ustanovení této směrnice týkající se rovného zacházení, pokud jde o sociální zabezpečení, se rovněž přímo vztahují na osoby vstupující na území členského státu přímo ze třetí země, pokud má dotyčná osoba oprávněný pobyt jakožto držitel platné modré karty EU, a to i po dobu dočasné nezaměstnanosti, a pokud splňuje podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy pro způsobilost k vyplácení dotyčných dávek sociálního zabezpečení.

Tato směrnice by však neměla držitelům modré karty EU přiznávat více práv, než jak je již stanoveno stávajícími právními předpisy Společenství v oblasti sociálního zabezpečení státních příslušníků třetích zemí, kteří mají přeshraniční vztahy mezi členskými státy. Tato směrnice by rovněž neměla poskytovat práva týkající se situací mimo oblast působnosti práva Společenství, například situace rodinných příslušníků pobývajících ve třetí zemi.

(19)

Odborná kvalifikace získaná státním příslušníkem třetí země v jiném členském státě by měla být uznávána stejně jako v případě občanů Unie. Kvalifikace získaná v třetí zemi by měla být zohledněna podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (10).

(20)

V první části oprávněného pobytu vysoce kvalifikovaného pracovníka ze třetí země by měla být geografická mobilita v rámci Společenství řízená a měla by vycházet z poptávky. Měly by být stanoveny odchylky od směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (11), aby nedocházelo k postihu geograficky mobilních vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí, kteří dosud nezískali právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES podle uvedené směrnice, a aby se podpořila geografická a cirkulační migrace.

(21)

Je třeba posílit a udržovat mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí mezi Společenstvím a zeměmi jejich původu. Měly by být stanoveny odchylky od směrnice 2003/109/ES, aby se prodloužila doba možné nepřítomnosti na území Společenství, jíž není přerušen výpočet doby oprávněného a nepřetržitého pobytu, jež je nezbytná pro přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES. Poté, co vysoce kvalifikovaný pracovník ze třetí země získal právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES, by měly být povoleny doby nepřítomnosti delší, než je doba stanovená směrnicí 2003/109/ES, a to za účelem podpory cirkulační migrace těchto osob.

(22)

Členské státy by se v rámci provádění této směrnice měly vyhnout aktivnímu náboru pracovníků v rozvojových zemích v odvětvích, v nichž je nedostatek pracovních sil. Měly by být rozvinuty etické náborové politiky a zásady použitelné na zaměstnavatele ve veřejném i soukromém sektoru v klíčových odvětvích, například ve zdravotnictví, jak je zdůrazněno v závěrech Rady a členských států ze dne 14. května 2007 o evropském akčním programu pro řešení kritického nedostatku zdravotnických pracovníků v rozvojových zemích (2007–2013), a případně ve školství. Tyto politiky a zásady by měly být posíleny vytvořením a uplatňováním mechanismů, pokynů a jiných nástrojů určených k případnému usnadnění cirkulační a dočasné migrace, jakož i dalšími opatřeními, která by minimalizovala záporné a maximalizovala kladné dopady migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků na rozvojové země tak, aby namísto „odlivu mozků“ docházelo k jejich „přílivu“.

(23)

Příznivé podmínky pro sloučení rodiny a pro přístup manželů k práci by měly být základním prvkem této směrnice, jejímž cílem je získat vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí. K dosažení tohoto cíle by měly být stanoveny zvláštní odchylky od směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (12). Odchylka obsažená v čl. 15 odst. 3 této směrnice nebrání členským státům, aby zachovaly či zaváděly integrační podmínky a opatření pro rodinné příslušníky držitele modré karty EU, a to včetně osvojení jazyka.

(24)

Měla by být stanovena zvláštní úprava týkající se podávání zpráv za účelem kontroly provádění této směrnice, s ohledem na určení jeho možných dopadů na „odliv mozků“ z rozvojových zemí a případných protiopatření, s cílem zabránit plýtvání kvalifikovanými pracovními silami. Příslušné údaje by členské státy měly každoročně předávat Komisi v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany (13).

(25)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zavedení zvláštních postupů pro přijímání a přijetí podmínek vstupu a pobytu delšího než tři měsíce na území členských států pro státní příslušníky třetích zemí za účelem výkonu vysoce kvalifikovaného zaměstnání a pro jejich rodinné příslušníky, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, zejména pokud jde o zajištění mobility uvedených osob mezi členskými státy, a může jich být proto lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(26)	Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznávané zejména článkem 6 Smlouvy o Evropské unii a obsažené v Listině základních práv Evropské unie.

(27)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů (14) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(28)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

(29)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Účelem této směrnice je stanovit:

a)	podmínky vstupu a pobytu delšího než tři měsíce na území členských států pro státní příslušníky třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, coby držitele modré karty EU, a pro jejich rodinné příslušníky,

b)	podmínky pro vstup státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků uvedených v písmenu a) do jiných členských států, než je první členský stát, a pro pobyt v nich.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)	„státním příslušníkem třetí země“ každá osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy;

„zaměstnáním vyžadujícím vysokou kvalifikaci“ zaměstnání vykonávané osobou, která:

—	je v daném členském státě chráněna jako zaměstnanec v souladu s vnitrostátním pracovním právem nebo s vnitrostátní praxí, bez ohledu na právní vztah, za účelem výkonu řádné a účinné práce pro druhou osobu nebo podle jejích pokynů,

—	je placena a

—	má odpovídající a zvláštní způsobilost, jež je doložena vyšší odbornou kvalifikací;

c)	„modrou kartou EU“ povolení nesoucí označení „Modrá karta EU“, které jejího držitele opravňuje pobývat a pracovat na území členského státu podle této směrnice;

d)	„prvním členským státem“ členský stát, který státnímu příslušníku třetí země vydal jako první modrou kartu EU;

e)	„druhým členským státem“ členský stát jiný než první členský stát;

f)	„rodinnými příslušníky“ státní příslušníci třetí země ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86/ES;

„vyšší odbornou kvalifikací“ kvalifikace doložená dokladem o vysokoškolské kvalifikaci nebo ve výjimečných případech stanovených vnitrostátními právními předpisy doložená alespoň pěti lety odborné praxe na úrovni srovnatelné s vysokoškolskou kvalifikací, která souvisí s povoláním nebo odvětvím uvedeným v pracovní smlouvě nebo v závazné pracovní nabídce;

„vysokoškolskou kvalifikací“ diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci vydané příslušným orgánem a potvrzující úspěšné ukončení postsekundárního studijního programu poskytovaného vzdělávacím zařízením, které bylo jako vysokoškolská instituce uznáno státem, v němž se nachází. Pro účely této směrnice se vysokoškolská kvalifikace bere v úvahu, pokud studium nezbytné k jejímu dosažení trvalo alespoň tři roky;

i)	„odbornou praxí“ skutečný a oprávněný výkon dotyčného povolání;

j)	„regulovaným povoláním“ regulované povolání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES.

Článek 3

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o přijetí na území členského státu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podle této směrnice.

2. Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí,

a)	kteří jsou oprávněni pobývat v členském státě na základě dočasné ochrany nebo požádali o povolení k pobytu z tohoto důvodu a čekají na rozhodnutí o svém právním postavení;

kterým byla přiznána mezinárodní ochrana podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (15), nebo kteří o mezinárodní ochranu podle uvedené směrnice požádali a o jejichž žádosti nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto;

kterým byla přiznána ochrana v souladu s vnitrostátními právními předpisy, mezinárodními závazky nebo praxí členského státu nebo kteří o ochranu v souladu s vnitrostátními předpisy, mezinárodními závazky nebo praxí členského státu požádali a o jejichž žádosti nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto;

d)	kteří žádají o pobyt v členském státě jako výzkumní pracovníci ve smyslu směrnice 2005/71/ES za účelem provedení výzkumného projektu;

kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie, kteří vykonali nebo vykonávají právo volného pohybu v rámci Společenství v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (16);

f)	kteří mají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES v členském státě v souladu se směrnicí 2003/109/ES a vykonávají své právo pobývat v jiném členském státě za účelem výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti;

g)	kteří vstupují na území členského státu na základě závazků stanovených v mezinárodní dohodě usnadňující vstup a dočasný pobyt některých kategorií fyzických osob v souvislosti s obchodem a investicemi;

h)	kteří byli přijati na území členského státu jako sezónní pracovníci;

i)	jejichž vyhoštění bylo odloženo z faktických nebo právních důvodů;

j)	na které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (17), a to po dobu jejich vyslání na území dotyčného členského státu.

Tato směrnice se dále nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí a jejich rodinné příslušníky, bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří na základě dohod mezi Společenstvím a jeho členskými státy a těmito třetími zeměmi požívají práv volného pohybu, jež jsou rovnocenná právům občanů Unie.

3. Touto směrnicí není dotčena žádná dohoda mezi Společenstvím nebo jeho členskými státy a jednou nebo více třetími zeměmi, která upravuje seznam povolání, na něž by se tato směrnice neměla vztahovat, aby se prostřednictvím ochrany lidských zdrojů v rozvojových zemích, které jsou smluvními stranami těchto dohod, zajistil etický nábor pracovníků v odvětvích, kde existuje nedostatek pracovních sil.

4. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států vydávat pro účely zaměstnání jiná povolení k pobytu než „modrou kartu EU“. Tato povolení k pobytu nepřiznávají právo pobytu v ostatních členských státech podle této směrnice.

Článek 4

Příznivější ustanovení

1. Touto směrnicí nejsou dotčena příznivější ustanovení:

a)	právních předpisů Společenství, včetně dvoustranných či mnohostranných dohod uzavřených mezi Společenstvím či Společenstvím a jeho členskými státy a jednou nebo více třetími zeměmi;

b)	dvoustranných a mnohostranných dohod uzavřených mezi jedním nebo více členskými státy a jednou nebo více třetími zeměmi.

2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat předpisy příznivější pro osoby, na které se směrnice vztahuje, pokud jde o tato ustanovení této směrnice:

a)	čl. 5 odst. 3 ve spojení s článkem 18;

b)	článek 11, čl. 12 odst. 1 druhá věta a odst. 2, články 13, 14, 15 a čl. 16 odst. 4.

KAPITOLA II

PODMÍNKY PRO PŘIJETÍ

Článek 5

Kritéria pro přijetí

1. Aniž je dotčen čl. 10 odst. 1, státní příslušník třetí země žádající o modrou kartu EU podle této směrnice:

a)	předloží platnou pracovní smlouvu, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, závaznou nabídku zaměstnání pro zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci na dobu nejméně jednoho roku v dotyčném členském státě;

b)	předloží doklad o tom, že splňuje podmínky, jež jsou pro občany Unie stanoveny vnitrostátními právními předpisy pro výkon regulovaného povolání uvedeného v pracovní smlouvě, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, v závazné nabídce zaměstnání;

c)	v případě neregulovaných povolání předloží doklady o příslušné vyšší odborné kvalifikaci v povolání nebo odvětví uvedeném v pracovní smlouvě, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, v závazné nabídce zaměstnání;

předloží platný cestovní doklad určený vnitrostátními právními předpisy, v případě potřeby i žádost o vízum nebo vízum a popřípadě i doklad o platném povolení k pobytu nebo národní dlouhodobé vízum. Členské státy mohou vyžadovat, aby byl cestovní doklad platný alespoň po dobu původního trvání povolení k pobytu;

předloží doklady o tom, že má zdravotní pojištění, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, že požádal o uzavření zdravotního pojištění pro všechna rizika, proti kterým jsou běžně pojištěni státní příslušníci daného členského státu, a to na dobu, kdy toto pojištění nebo odpovídající nároky na dávky nejsou poskytovány v souvislosti s pracovní smlouvou ani z této smlouvy nevyplývají;

f)	nesmí být pokládán za osobu představující hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví.

2. Členské státy mohou vyžadovat, aby žadatel uvedl adresu svého bydliště na území dotyčného členského státu.

3. Kromě podmínek stanovených v odstavci 1 platí, že hrubá roční mzda vyplývající z měsíční nebo roční mzdy uvedené v pracovní smlouvě nebo v závazné nabídce zaměstnání nesmí být nižší než příslušná minimální výše mzdy vymezená a zveřejněná pro tento účel členskými státy, která činí alespoň 1,5násobek průměrné hrubé roční mzdy v dotyčném členském státě.

4. Při provádění odstavce 3 mohou členské státy v případě zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci vyžadovat, aby byly splněny veškeré podmínky vyplývající z platných právních předpisů, kolektivních smluv nebo praxe v příslušných profesních odvětvích.

5. Odchylně od odstavce 3 a v případě povolání, u nichž je zvláště výrazná potřeba pracovníků ze třetích zemí a jež patří do hlavních tříd 1 a 2 ISCO, může minimální výše mzdy činit alespoň 1,2násobek průměrné hrubé roční mzdy v dotyčném členském státě. V takovém případě předkládají dotyčné členské státy každý rok Komisi seznam povolání, u kterých bylo rozhodnuto o uplatnění odchylky.

6. Tímto článkem nejsou dotčeny platné kolektivní smlouvy ani praxe v příslušných profesních odvětvích, týkající se zaměstnání vyžadujících vysokou kvalifikaci.

Článek 6

Objem vstupů

Tato směrnice se nedotýká práva členského státu stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí vstupujících na jeho území za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.

KAPITOLA III

MODRÁ KARTA EU, POSTUP A TRANSPARENTNOST

Článek 7

Modrá karta EU

1. Státnímu příslušníkovi třetí země, který podal žádost a splňuje požadavky stanovené v článku 5 a v jehož prospěch vydaly příslušné orgány kladné rozhodnutí v souladu s článkem 8, se vydá modrá karta EU.

Dotyčný členský stát usnadní státnímu příslušníkovi třetí země získání požadovaných víz.

2. Členské státy stanoví v rozmezí jednoho roku až čtyř let standardní doby platnosti modré karty EU. Pokud je pracovní smlouva uzavřena na období kratší než uvedená doba, modrá karta EU se vydá nebo se její platnost prodlouží na dobu trvání pracovní smlouvy s připočtením tří měsíců.

3. Modrou kartu EU vydávají příslušné orgány členského státu podle jednotného vzoru stanoveného v nařízení (ES) č. 1030/2002. Podle písm. a) bodů 7.5–9 přílohy uvedeného nařízení uvedou členské státy na modré kartě EU podmínky pro přístup na trh práce podle čl. 12 odst. 1 této směrnice. Do rubriky „druh povolení“ v povolení k pobytu vyplní členské státy „modrá karta EU“.

4. Modrá karta EU po dobu své platnosti opravňuje držitele:

a)	ke vstupu, opětovnému vstupu a pobytu na území členského státu, který modrou kartu EU vydal;

b)	k požívání práv přiznaných touto směrnicí.

Článek 8

Důvody pro zamítnutí

1. Členské státy zamítnou žádost o modrou kartu EU, pokud žadatel nesplňuje podmínky uvedené v článku 5 nebo pokud byly předložené doklady získány podvodem, padělány nebo pozměněny.

2. Členské státy mohou před přijetím rozhodnutí o žádosti o modrou kartu EU a při zvažování prodloužení platnosti nebo schválení podle čl. 12 odst. 1 a 2 během prvních dvou let legálního zaměstnání dané osoby jakožto držitele modré karty EU posoudit situaci na svém trhu práce a uplatnit své vnitrostátní postupy týkající se požadavků na obsazení volných pracovních míst.

Členské státy mohou ověřit, zda dotyčné volné místo nelze obsadit pracovní silou z dotyčného členského státu či ze Společenství, státními příslušníky třetích zemí oprávněně pobývajícími v daném členském státě, kteří jsou již součástí jeho trhu práce na základě právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů, nebo dlouhodobě pobývajícími rezidenty ES, kteří chtějí přesídlit do tohoto členského státu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci v souladu s kapitolou III směrnice 2003/109/ES.

3. Žádost o modrou kartu EU může být rovněž považována za nepřípustnou na základě článku 6.

4. Členské státy mohou zamítnout žádost o modrou kartu EU s cílem zajistit etický nábor pracovníků v odvětvích, kde existuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků v zemích původu.

5. Členské státy mohou zamítnout žádost o modrou kartu EU, pokud byly na zaměstnavatele v souladu s vnitrostátními právními předpisy uvaleny sankce za řádně nehlášenou práci nebo nelegální zaměstnávání.

Článek 9

Odnětí nebo neprodloužení platnosti modré karty EU

1. Členské státy odejmou modrou kartu EU, která byla vydána podle této směrnice, nebo odmítnou prodloužit její platnost, pokud:

a)	byla získána podvodným způsobem, byla padělána nebo pozměněna;

b)	vyjde najevo, že její držitel nesplňoval nebo již nesplňuje podmínky pro vstup a pobyt stanovené v této směrnici nebo svůj pobyt využívá k jiným účelům, než pro které mu byl pobyt povolen;

c)	její držitel nedodržel omezení stanovená v čl. 12 odst. 1 a 2 a v článku 13.

2. Neoznámení podle čl. 12 odst. 2 druhého pododstavce a čl. 13 odst. 4 se nepokládá za dostatečný důvod k odnětí nebo neprodloužení platnosti modré karty EU, pokud držitel může prokázat, že oznámení se k příslušným orgánům nedostalo z důvodu nezávislého na jeho vůli.

3. Členské státy mohou odejmout modrou kartu EU, která byla vydána podle této směrnice, nebo odmítnout prodloužit její platnost v těchto případech:

a)	z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví;

pokud držitel modré karty EU nemá dostatečné prostředky pro svou obživu a případně pro obživu svých rodinných příslušníků, aniž by musel využívat systém sociální pomoci dotyčného členského státu. Členské státy zhodnotí tyto prostředky podle jejich povahy a pravidelnosti a mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a důchodu v dotyčném státě, jakož i k počtu rodinných příslušníků dotyčné osoby. K takovému hodnocení nedochází během období nezaměstnanosti podle článku 13.

c)	pokud dotyčná osoba nesdělila svou adresu;

d)	pokud držitel modré karty EU požádal o sociální pomoc, a to za předpokladu, že mu dotyčným členským státem byly předem písemně poskytnuty odpovídající informace.

Článek 10

Žádosti o přijetí

1. Členské státy určí, zda mají být žádosti o modrou kartu EU podávány státním příslušníkem třetí země nebo jeho zaměstnavatelem.

2. Žádost se posuzuje a prověřuje buď v případě, že dotyčný státní příslušník třetí země pobývá mimo území členského státu, v němž žádá o přijetí, nebo v případě, že již na území tohoto členského státu pobývá jako držitel platného povolení k pobytu nebo národního dlouhodobého víza.

3. Odchylně od odstavce 2 může členský stát v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy přijmout předloženou žádost i pokud dotyčný státní příslušník třetí země na jeho území oprávněně pobývá, avšak není držitelem platného povolení k pobytu.

4. Odchylně od odstavce 2 může členský stát stanovit, že žádost může být předložena pouze z místa mimo jeho území, pokud toto omezení, ať už pro všechny státní příslušníky třetích zemí, nebo pro určité kategorie státních příslušníků třetích zemí, v době přijetí této směrnice již existovalo ve stávajících vnitrostátních právních předpisech.

Článek 11

Procesní záruky

1. Příslušné orgány členských států přijmou rozhodnutí o úplné žádosti o modrou kartu EU a žadatele o něm písemně vyrozumí, a to v souladu s postupy pro oznamování stanovenými vnitrostátními právními předpisy dotyčného členského státu, co nejdříve a nejpozději do 90 dnů ode dne podání žádosti.

Důsledky vyplývající z toho, že rozhodnutí nebylo učiněno ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci, stanoví vnitrostátní právní předpisy dotyčného členského státu.

2. Jsou-li informace nebo dokumenty poskytnuté na podporu žádosti nedostatečné, oznámí příslušné orgány žadateli, jaké dodatečné informace jsou zapotřebí a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí. Běh lhůty uvedené v odstavci 1 se pozastaví do doby, než orgány požadované dodatečné informace nebo dokumenty obdrží. Pokud dodatečné informace nebo dokumenty nejsou v této lhůtě poskytnuty, může být žádost zamítnuta.

3. Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o modrou kartu EU, rozhodnutí o neprodloužení platnosti modré karty EU nebo o jejím odejmutí se písemně oznámí dotčenému státnímu příslušníku třetí země a případně jeho zaměstnavateli, a to v souladu s postupy pro oznamování stanovenými příslušnými vnitrostátními právními předpisy, přičemž musí být v daném členském státě právně napadnutelné v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Oznámení uvede důvody, které k rozhodnutí vedly, možné opravné prostředky a lhůty pro jejich podání.

KAPITOLA IV

PRÁVA

Článek 12

Přístup na trh práce

1. Během prvních dvou let legálního zaměstnání držitele modré karty EU v dotyčném členském státě je přístup dotyčné osoby na trh práce omezen na výkon placeného zaměstnání za dodržení podmínek pro přijetí stanovených v článku 5. Pokud jde o přístup k zaměstnání vyžadujícímu vysokou kvalifikaci, mohou členské státy po uplynutí těchto prvních dvou let poskytnout držitelům karty rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky těchto států.

2. Během prvních dvou let legálního zaměstnání držitele modré karty EU v dotyčném členském státě podléhají změny zaměstnavatele předchozímu písemnému schválení příslušnými orgány členského státu pobytu, a to v souladu s vnitrostátními postupy a ve lhůtách stanovených v čl. 11 odst. 1. Změny, které mají dopad na podmínky pro přijetí, vyžadují předchozí oznámení, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, předchozí schválení.

Po uplynutí těchto prvních dvou let a pokud dotyčný členský stát nevyužije možnost stanovenou v odstavci 1 týkající se rovného zacházení, oznámí dotyčná osoba v souladu s vnitrostátními postupy příslušným orgánům členského státu pobytu změny, které mají dopad na podmínky podle článku 5.

3. Členské státy mohou ponechat v platnosti omezení přístupu k zaměstnání, pokud činnosti v rámci takového zaměstnání příležitostně zahrnují výkon veřejné moci a odpovědnost za ochranu obecných zájmů státu a pokud je podle platných vnitrostátních právních předpisů nebo právních předpisů Společenství výkon těchto činností vyhrazen pro státní příslušníky.

4. Členské státy mohou ponechat v platnosti omezení přístupu k zaměstnání, pokud jsou činnosti v rámci takového zaměstnání podle platných vnitrostátních právních předpisů nebo právních předpisů Společenství vyhrazeny pro státní příslušníky, občany Unie nebo občany EHP.

5. Tímto článkem není dotčena zásada upřednostňování pracovníků z členských států Společenství vyplývající z příslušných ustanovení aktů o přistoupení z roku 2003 a z roku 2005, zejména vzhledem k právům státních příslušníků dotyčných členských států, pokud jde o přístup na trh práce.

Článek 13

Dočasná nezaměstnanost

1. Nezaměstnanost sama o sobě není důvodem pro odnětí modré karty EU, pokud doba trvání nezaměstnanosti nepřesáhne tři po sobě jdoucí měsíce nebo pokud k ní nedojde více než jednou během doby platnosti modré karty EU.

2. Držitel modré karty EU má v období uvedeném v odstavci 1 možnost hledat a přijmout zaměstnání za podmínek stanovených v článku 12.

3. Členské státy umožní držiteli modré karty EU zůstat na jejich území do doby udělení nebo zamítnutí nezbytného schválení podle čl. 12 odst. 2. Oznámení podle čl. 12 odst. 2 automaticky ukončí dobu nezaměstnanosti.

4. Držitel modré karty EU oznámí v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy příslušným orgánům členského státu pobytu začátek období nezaměstnanosti.

Článek 14

Rovné zacházení

1. Držitelé modré karty EU mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, jenž modrou kartu vydal, pokud jde o:

a)	pracovní podmínky, včetně odměňování a propouštění, jakož i požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost na pracovišti;

b)	svobodu sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti;

c)	vzdělávání a odbornou přípravu;

d)	uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o odborné kvalifikaci v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy;

e)	ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se odvětví sociálního zabezpečení, jak jsou vymezena nařízením (EHS) č. 1408/71. Odpovídajícím způsobem se použijí zvláštní ustanovení přílohy nařízení (ES) č. 859/2003;

f)	aniž jsou dotčeny stávající dvoustranné dohody, výplatu zákonných starobních důchodů, na něž byl získán nárok v souvislosti s příjmem, podle výměry použitelné v souladu s právními předpisy povinného členského státu nebo států, v případě přesunu do třetí země;

g)	přístup ke zboží a službám a k nabídce výrobků a služeb určených pro veřejnost, včetně postupů pro získání bydlení, jakož i k informacím a poradenským službám poskytovaným úřady práce;

h)	volný přístup na celé území dotyčného členského státu v rámci omezení stanovených vnitrostátními právními předpisy.

2. Pokud jde o odst. 1 písm. c) a g), mohou dotyčné členské státy omezit rovné zacházení, pokud jde o granty a půjčky na studium a obživu či jiné granty a půjčky týkající se středoškolského a vysokoškolského vzdělávání a odborné přípravy a postupy pro získání bydlení.

Pokud jde o odst. 1 písm. c),

a)	může přístup k vysokoškolskému a postsekundárnímu vzdělávání podléhat určitým požadavkům stanoveným vnitrostátními právními předpisy;

b)	může dotyčný členský stát omezit rovné zacházení na případy, kdy se bydliště nebo obvyklé místo pobytu držitele modré karty EU nebo rodinného příslušníka, pro nějž je uplatňován nárok na dávky, nachází na jeho území.

Ustanovením odst. 1 písm. g) není dotčena smluvní svoboda v souladu s právem Společenství a vnitrostátním právem.

3. Právo na rovné zacházení podle odstavce 1 se nedotýká práva členského státu odejmout modrou kartu EU nebo odmítnout prodloužit její platnost v souladu s článkem 9.

4. V případě, že se držitel modré karty EU v souladu s článkem 18 přestěhuje do jiného členského státu a dosud nebylo přijato kladné rozhodnutí o vydání modré karty EU, mohou členské státy omezit rovné zacházení v oblastech uvedených v odstavci 1, s výjimkou písmen b) a d). Umožní-li členské státy žadateli během tohoto období pracovat, poskytne se rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky druhého členského státu ve všech oblastech uvedených v odstavci 1.

Článek 15

Rodinní příslušníci

1. Použije se směrnice 2003/86/ES s odchylkami stanovenými v tomto článku.

2. Odchylně od čl. 3 odst. 1 a článku 8 směrnice 2003/86/ES nezávisí sloučení rodiny na splnění požadavku týkajícího se odůvodněných předpokladů, že držitel modré karty EU získá právo trvalého pobytu a že pobývá na území po stanovenou minimální dobu.

3. Odchylně od čl. 4 odst. 1 posledního pododstavce a čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86/ES lze integrační podmínky a opatření zmíněné v uvedených ustanoveních použít pouze poté, co bylo dotčeným osobám přiznáno právo na sloučení rodiny.

4. Odchylně od čl. 5 odst. 4 prvního pododstavce směrnice 2003/86/ES se v případě splnění podmínek pro sloučení rodiny vydají povolení k pobytu pro rodinné příslušníky do šesti měsíců ode dne podání žádosti.

5. Odchylně od čl. 13 odst. 2 a 3 směrnice 2003/86/ES je doba platnosti povolení k pobytu vydaných rodinným příslušníkům stejná jako doba platnosti povolení k pobytu vydaného držiteli modré karty EU, pokud to umožňuje platnost jejich cestovních dokladů.

6. Odchylně od čl. 14 odst. 2 druhé věty směrnice 2003/86/ES členské státy neuplatní žádné lhůty, pokud jde o přístup na trh práce.

Tento odstavec se použije ode dne 19. prosince 2011.

7. Odchylně od čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86/ES lze pro účely výpočtu pěti let doby pobytu, jež se vyžaduje k získání samostatného povolení k pobytu, sčítat doby pobytu v různých členských státech.

8. Pokud členské státy využijí možnost uvedenou v odstavci 7, použijí se obdobně ustanovení článku 17, jež se týkají sčítání dob pobytu držitele modré karty EU v různých členských státech.

Článek 16

Právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES pro držitele modré karty EU

1. Směrnice 2003/109/ES se použije s odchylkami uvedenými v tomto článku.

2. Odchylně od čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/109/ES může držitel modré karty EU, který využil možnosti stanovené v článku 18 této směrnice, sčítat doby pobytu v různých členských státech za účelem dodržení požadavku týkajícího se délky pobytu, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	pět let oprávněného a nepřetržitého pobytu na území Společenství jako držitel modré karty EU a

b)	oprávněný a nepřetržitý pobyt jako držitel modré karty EU na území členského státu, v němž byla podána žádost o povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES, a to po dobu dvou let, které bezprostředně předcházejí podání příslušné žádosti.

3. Pro účely výpočtu doby oprávněného a nepřetržitého pobytu na území Společenství a odchylně od čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce směrnice 2003/109/ES není běh doby uvedené v odst. 2 písm. a) tohoto článku přerušován obdobími nepřítomnosti na území Společenství za předpokladu, že tato období jsou kratší než dvanáct po sobě jdoucích měsíců a celkově nepřesahují osmnáct měsíců z doby uvedené v odst. 2 písm. a) tohoto článku. Tento odstavec se použije rovněž na případy, kdy držitel modré karty EU nevyužil možnosti stanovené v článku 18.

4. Odchylně od čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/109/ES prodlouží členské státy dobu, po kterou mohou být dlouhodobě pobývající rezident ES, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu s poznámkou podle čl. 17 odst. 2 této směrnice, a jeho rodinní příslušníci, kterým bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES, nepřítomni na území Společenství, na 24 po sobě jdoucích měsíců.

5. Odchylky od směrnice 2003/109/ES stanovené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku mohou být omezeny na případy, kdy dotyčný státní příslušník třetí země může doložit, že na území Společenství nebyl přítomen z důvodu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, dobrovolné služby nebo studia ve své zemi původu.

6. Ustanovení čl. 14 odst. 1 písm. f) a článku 15 se případně použijí na držitele povolení k dlouhodobému pobytu s poznámkou podle čl. 17 odst. 2 i poté, co se držitel modré karty EU stal dlouhodobě pobývajícím rezidentem ES.

Článek 17

Povolení k dlouhodobému pobytu

1. Držitelům modré karty EU, kteří splňují podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES stanovené v článku 16 této směrnice, se vydá povolení k pobytu podle čl. 1 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1030/2002.

2. V povolení k pobytu uvedenému v odstavci 1 tohoto článku v rubrice „poznámky“ členské státy vyplní „bývalý držitel modré karty EU“.

KAPITOLA V

POBYT V JINÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH

Článek 18

Podmínky

1. Po osmnácti měsících oprávněného pobytu držitele modré karty EU v prvním členském státě se za podmínek stanovených tímto článkem dotyčná osoba a její rodinní příslušníci mohou přestěhovat do jiného členského státu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.

2. Co nejdříve a nejpozději jeden měsíc po vstupu na území druhého členského státu předloží držitel modré karty EU nebo jeho zaměstnavatel žádost o modrou kartu EU příslušnému orgánu tohoto členského státu a předloží veškeré doklady o splnění podmínek stanovených v článku 5 pro potřeby druhého členského státu. Druhý členský stát může v souladu s vnitrostátními právními předpisy rozhodnout, že neumožní žadateli pracovat dříve, než jeho příslušný orgán vydá o žádosti kladné rozhodnutí.

3. Žádost může být příslušným orgánům druhého členského státu předložena ještě během pobytu držitele modré karty EU na území prvního členského státu,

4. Druhý členský stát žádost zpracuje v souladu s postupy uvedenými v článku 11 a žadatele a první členský stát písemně vyrozumí o svém rozhodnutí:

a)	vydat modrou kartu EU a umožnit žadateli pobývat na svém území za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, pokud jsou splněny podmínky stanovené tímto článkem a za podmínek stanovených v článcích 7 až 14, nebo

zamítnout vydání modré karty EU a v souladu s postupy stanovenými vnitrostátními právními předpisy, včetně postupů pro navrácení, uložit žadateli a jeho rodinným příslušníkům povinnost opustit jeho území, pokud nejsou splněny podmínky stanovené tímto článkem. První členský stát neprodleně bez zbytečných formalit zpětně přijme držitele modré karty EU a jeho rodinné příslušníky. Tento postup se použije i v případě, kdy platnost modré karty EU vydané prvním členským státem skončila nebo kdy byla modrá karta EU odejmuta během posuzování žádosti. Po zpětném přijetí se použije článek 13.

5. Pokud platnost modré karty EU vydané prvním členským státem skončí během tohoto postupu, mohou členské státy, vyžaduje-li to vnitrostátní právo, vydat vnitrostátní povolení k dočasnému pobytu nebo s ním srovnatelné povolení umožňující žadateli nadále oprávněně pobývat na jeho území do doby, než příslušné orgány o žádosti rozhodnou.

6. Žadatel nebo jeho zaměstnavatel mohou nést náklady související s návratem a zpětným přijetím držitele modré karty EU a jeho rodinných příslušníků, včetně nákladů případně vynaložených z veřejných prostředků podle odst. 4 písm. b).

7. Členské státy mohou při použití tohoto článku nadále uplatňovat objemy vstupů uvedené v článku 6.

8. Již v druhém případě, kdy držitel modré karty EU a případně jeho rodinní příslušníci využijí možnosti přestěhovat se do jiného členského státu podle této kapitoly, se „prvním členským státem“ rozumí členský stát, z něhož se dotyčná osoba stěhuje, a „druhým členským státem“ členský stát, v němž žádá o pobyt.

Článek 19

Pobyt rodinných příslušníků v druhém členském státě

1. Pokud se držitel modré karty EU přestěhuje do druhého členského státu podle článku 18 a byla-li rodina již vytvořena v prvním členském státě, jsou rodinní příslušníci oprávněni tohoto držitele doprovázet nebo se k němu připojit.

2. Do jednoho měsíce po vstupu na území druhého členského státu předloží, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, dotyční rodinní příslušníci nebo držitel modré karty EU, příslušným orgánům druhého členského státu žádost o povolení k pobytu rodinného příslušníka.

V případě, že platnost povolení k pobytu rodinných příslušníků vydaného prvním členským státem skončí během tohoto postupu nebo již dále držitele neopravňuje k oprávněnému pobytu na území druhého členského státu, umožní členské státy dané osobě zůstat na jejich území, v případě potřeby vydáním vnitrostátního povolení k dočasnému pobytu nebo s ním srovnatelného povolení umožňujícího žadateli nadále oprávněně pobývat na jejich území s držitelem modré karty EU do doby, než příslušné orgány druhého členského státu o žádosti rozhodnou.

3. Druhý členský stát může od dotyčných rodinných příslušníků požadovat, aby k žádosti o povolení k pobytu přiložili:

a)	své povolení k pobytu vydané prvním členským státem a platný cestovní doklad nebo jejich ověřené kopie, jakož i vízum, je-li požadováno;

b)	doklad o tom, že jako rodinní příslušníci držitele modré karty EU pobývali v prvním členském státě;

c)	doklad o tom, že mají zdravotní pojištění, které pokrývá veškerá rizika v druhém členském státě, nebo že se na ně vztahuje zdravotní pojištění držitele modré karty EU.

4. Druhý členský stát může požadovat, aby držitel modré karty EU doložil, že:

a)	má ubytování považované za obvyklé pro rodinu srovnatelné velikosti ve stejné oblasti, které odpovídá obecným normám týkajícím se zdraví a bezpečnosti platným v daném členském státě;

má stálé a pravidelné finanční příjmy, které jsou dostatečné pro obživu jeho a jeho rodinných příslušníků, aniž by využíval sociální pomoci daného členského státu. Členské státy zhodnotí tyto prostředky podle jejich povahy a pravidelnosti a mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a důchodu v dotyčném státě, jakož i k počtu rodinných příslušníků.

5. Odchylky obsažené v článku 15 se nadále použijí obdobně.

6. Pokud rodina nebyla vytvořena již v prvním státě, použije se článek 15.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 20

Prováděcí opatření

1. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům, zda zavedly právní opatření týkající se článku 6, čl. 8 odst. 2 a čl. 18 odst. 6.

Členské státy, které uplatňují čl. 8 odst. 4, oznámí Komisi a ostatním členským státům řádně odůvodněné rozhodnutí s uvedením dotyčných zemí a odvětví.

2. Členské státy každoročně a poprvé nejpozději ke dni 19. června 2013 předají Komisi v souladu s nařízením (ES) č. 862/2007 statistiky o objemech státních příslušníků třetích zemí, kterým byla v předchozím kalendářním roce vydána modrá karta EU, a je-li to možné, o objemech státních příslušníků třetích zemí, kterým byla v předchozím kalendářním roce modrá karta EU prodloužena nebo odejmuta, přičemž uvedou jejich státní příslušnost a pokud možno i povolání. Stejným způsobem se předá i statistika týkající se přijatých rodinných příslušníků, avšak bez informací o jejich povolání. V případě držitelů modré karty EU a jejich rodinných příslušníků přijatých podle článků 18, 19 a 20 se v rámci poskytovaných informací navíc uvede pokud možno i členský stát předchozího pobytu.

3. Pro účely provádění čl. 5 odst. 3 a případně čl. 5 odst. 5 se odkazuje na údaje Komise (Eurostatu) a případně vnitrostátní údaje.

Článek 21

Zprávy

Komise každé tři roky a poprvé do dne 19. června 2014 podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech, zejména hodnocení dopadu čl. 3 odst. 4 a článků 5 a 18 a navrhne nezbytné změny.

Komise zejména posoudí význam minimální výše mzdy vymezené v článku 5 a odchylek stanovených v uvedeném článku, přičemž mimo jiné přihlédne k různorodosti hospodářských, odvětvových a zeměpisných podmínek v rámci členských států.

Článek 22

Kontaktní místa

1. Členské státy určí kontaktní místa, která budou odpovídat za přijímání a předávání informací uvedených v článcích 16, 18 a 20.

2. Členské státy poskytnou při výměně informací a dokladů podle odstavce 1 odpovídající spolupráci.

Článek 23

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dne 19. června 2011. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 24

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 25

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne 25. května 2009.

Za Radu

předseda

J. ŠEBESTA

(1) Stanovisko ze dne 20. listopadu 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2) Stanovisko ze dne 9. července 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3) Stanovisko ze dne 18. června 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(4) Úř. věst. L 375, 23.12.2004, s. 12.

(5) Úř. věst. L 289, 3.11.2005, s. 15.

(6) Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1.

(7) Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1.

(8) Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2.

(9) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 1.

(10) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

(11) Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44.

(12) Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12.

(13) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23.

(14) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(15) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.

(16) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.

(17) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

18.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 155/30

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 25. května 2009

o některých výdajích ve veterinární oblasti

(kodifikované znění)

(2009/470/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti (2) bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené rozhodnutí kodifikováno.

(2)	Živá zvířata a produkty živočišného původu se vyskytují na seznamu v příloze I Smlouvy. Chov hospodářských zvířat a uvádění na trh produktů živočišného původu tvoří zdroj příjmu pro velkou část venkovského obyvatelstva.

(3)	Racionálního rozvoje tohoto odvětví a zlepšení jeho produktivity může být dosaženo zavedením veterinárních opatření zaměřených na ochranu a zvyšování úrovně veřejného zdraví a zdraví zvířat ve Společenství.

(4)	K dosažení tohoto cíle je třeba upravit podporu Společenství pro podniknuté akce i pro akce, jež se mají podniknout.

(5)	Společenství by mělo poskytovat finanční příspěvek určený na co nejrychlejší eradikaci každého ohniska závažné infekční nákazy.

(6)	Je také nutné přiměřenými opatřeními pro tlumení předcházet výskytu nemocí přenosných ze zvířat na člověka, které vytvářejí nebezpečí pro zdraví lidí, a snižovat jej.

(7)

S ohledem na přijetí směrnice Rady 2006/88/ES ze dne 24. října 2006 o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočichů (4) by finanční přípěvek Společenství měl být poskytován rovněž na eradikační opatření členských států, jejichž účelem je potírat ostatní nákazy živočichů pocházejících z akvakultury, s výhradou opatření Společenství pro tlumení.

(8)

Finanční příspěvky Společenství určené na opatření pro tlumení nákaz živočichů pocházejících z akvakultury by měly být přezkoumávány, pokud jde o soulad s opatřeními pro tlumení podle směrnice 2006/88/ES, a to stejnými postupy, které se uplatňují při přezkoumávání a tlumení v případě některých nákaz suchozemských zvířat.

(9)	Fungování vnitřního trhu vyžaduje strategii kontroly zahrnující harmonizaci kontrolního režimu u produktů ze třetích zemí. Zdá se vhodné usnadnit provádění této strategie poskytnutím finančního příspěvku Společenství na její zahájení a rozvoj.

(10)

Harmonizace podstatných požadavků týkajících se ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat a ochrany zvířat vyžaduje stanovení kontaktních a referenčních laboratoří Společenství a podnikání technických a vědeckých činností. Zdá se vhodné stanovit finanční příspěvek Společenství. Zejména v oblasti ochrany zvířat je žádoucí vytvořit databázi pro shromažďování, uchovávání a šíření všech nutných informací.

(11)

V oblasti zdraví zvířat a bezpečnosti potravin je shromažďování informací nezbytné k tomu, aby mohly být lépe vytvářeny a prováděny právní předpisy. Kromě toho je naléhavě nezbytné co možná nejvíce rozšířit informace týkající se veterinárních předpisů a předpisů v oblasti bezpečnosti potravin po celém Společenství. Je tudíž žádoucí zahrnout zdraví zvířat a bezpečnost potravin u produktů živočišného původu do financování informační politiky v oblasti ochrany zvířat.

(12)

Opatření Společenství pro eradikaci některých nákaz zvířat jsou již způsobilá pro finanční podporu Společenství. Mezi dotyčné předpisy patří směrnice Rady 77/391/EHS ze dne 17. května 1977, kterou se zavádějí opatření Společenství k eradikaci brucelózy, tuberkulózy a leukózy skotu (5), směrnice Rady 82/400/EHS ze dne 14. června 1982, kterou se mění směrnice 77/391/EHS a zavádějí doplňující opatření Společenství k eradikaci brucelózy, tuberkulózy a leukózy skotu (6), rozhodnutí Rady 80/1096/EHS ze dne 11. listopadu 1980, kterým se zavádějí finanční opatření Společenství k eradikaci klasického moru prasat (7), a rozhodnutí Rady 89/455/EHS ze dne 24. července 1989, kterým se zavádějí opatření Společenství k zavedení pilotních projektů pro eradikaci nebo prevenci vztekliny (8). Je vhodné, aby finanční příspěvky ze Společenství, které jsou určené pro eradikaci výše uvedených nákaz, byly i nadále upraveny odpovídajícím rozhodnutím.

(13)

Měla by se stanovit finanční opatření Společenství pro eradikaci, tlumení a monitorování některých nákaz zvířat. Všechna finanční opatření Společenství pro eradikaci, tlumení a monitorování nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jež zahrnují povinné výdaje z rozpočtu Společenství, by měla být soustředěna do jedné kapitoly.

(14)	Je vhodné, aby Komise spravovala výdaje financované pole tohoto rozhodnutí přímo, s ohledem na jejich povahu.

(15)	Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (9),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

Toto rozhodnutí stanoví způsoby finančního přispívání Společenství

—	na specifická veterinární opatření,

—	na kontrolní opatření ve veterinární oblasti,

—	na programy eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

Tímto rozhodnutím není dotčena možnost, aby některé členské státy využívaly finančního příspěvku Společenství vyššího než 50 % podle nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (10).

KAPITOLA II

SPECIFICKÁ VETERINÁRNÍ OPATŘENÍ

ODDÍL 1

Obecná ustanovení

Článek 2

Specifická veterinární opatření zahrnují

—	nouzová opatření,

—	tlumení slintavky a kulhavky,

—	informační politiku zaměřenou na zdraví zvířat, jejich dobré životní podmínky a bezpečnost potravin,

—	technická a vědecká opatření,

—	příspěvek na vnitrostátní programy pro eradikaci některých nákaz.

ODDÍL 2

Nouzová opatření

Článek 3

1. Tento článek se použije v případě výskytu jedné z následujících nákaz na území členského státu:

—	mor skotu,

—	mor malých přežvýkavců,

—	vezikulární choroba prasat,

—	katarální horečka ovcí,

—	těšínská choroba prasat,

—	neštovice ovcí a koz,

—	horečka Údolí Rift,

—	nodulární dermatitida skotu,

—

mor koní,

—	vezikulární stomatitida,

—	venezuelská encefalomyelitida koní,

—	epizootické hemoragické onemocnění jelenovitých,

—	klasický mor prasat,

—	africký mor prasat,

—	plicní nákaza skotu,

—	epizootická nekróza krvetvorné tkáně u ryb (EHN),

—	epizootický vředový syndrom (EUS),

—	bonamióza (Bonamia exitiosa),

—	perkinsóza (Perkinus marinus),

—	mikrocytóza (Mikrocytos mackini),

—	syndrom Taura u korýšů,

—	žlutohlavost (yellowhead disease) u korýšů.

2. Dotčený členský stát obdrží finanční příspěvek Společenství na eradikaci nákazy za podmínky, že okamžitě použitá opatření zahrnují alespoň izolaci hospodářství od doby podezření a po úředním potvrzení nákazy

—	porážku zvířat vnímavých druhů, která jsou postižena nebo nakažena nebo podezřelá z nákazy nebo nakažení, a jejich zničení,

—	zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného vybavení, pokud nemůže být dezinfikováno v souladu se třetí odrážkou,

—	očistu, dezinsekci a dezinfekci hospodářství a vybavení v hospodářství,

—	vytvoření ochranných pásem,

—	uložení vhodných opatření pro předcházení rizika šíření infekce,

—	stanovení období pozorování po porážce zvířat před repopulací zvířat do hospodářství,

—	rychlou a přiměřenou náhradu ztrát chovatelům dobytka.

3. Dotčený členský stát obdrží finanční příspěvek Společenství, pokud při výskytu některé z nákaz ze seznamu uvedeného v odstavci 1 dva nebo více členských států úzce spolupracují na tlumení infekce, zejména prováděním epizootologického průzkumu a opatření ke sledování nákazy. O specifickém finančním příspěvku Společenství se rozhoduje postupem podle čl. 40 odst. 2, aniž jsou dotčena opatření stanovená v rámci příslušné společné organizace trhu.

4. Dotčený členský stát musí neprodleně informovat Komisi a ostatní členské státy o opatřeních uplatněných v souladu s právními předpisy Společenství o ohlašování a eradikaci a o jejich výsledcích. Situace se posoudí co nejdříve ve výboru uvedeném v čl. 40 odst. 1 (dále jen „výbor“). O specifickém finančním příspěvku Společenství se rozhoduje postupem podle čl. 40 odst. 2, aniž jsou dotčena opatření stanovená v rámci příslušné společné organizace trhu.

5. Jestliže se vzhledem k vývoji situace ve Společenství ukáže, že je nutné pokračovat v opatřeních uvedených v odstavci 2 tohoto článku a v článku 4, může být postupem podle čl. 40 odst. 2 přijato nové rozhodnutí týkající se finančního příspěvku Společenství, který může přesahovat hodnotu 50 % stanovenou v odst. 6 první odrážce tohoto článku. Při přijetí uvedeného rozhodnutí mohou být stanovena jakákoliv opatření, jež musí dotyčný členský stát přijmout v zájmu úspěchu této činnosti, a zejména jiná opatření než ta, která jsou uvedena v odstavci 2 tohoto článku.

6. Aniž jsou dotčena opatření pro podporu trhu, která mají být přijata jako část společné organizace trhu, činí finanční příspěvek Společenství, rozdělený v případě potřeby do několika splátek:

—	50 % výdajů vynaložených členským státem jako náhrada majitelům za porážku a zničení zvířat a popřípadě jejich produktů, za očistu, dezinsekci a dezinfekci hospodářství a vybavení a za zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného vybavení, jak je uvedeno v odst. 2 druhé odrážce,

—	jestliže bylo v souladu s odstavcem 5 rozhodnuto o očkování, 100 % výdajů vynaložených na dodání očkovací látky a 50 % výdajů vynaložených na provedení tohoto očkování.

Článek 4

1. Tento článek a čl. 3 odst. 4 a 5 se použijí v případě výskytu influenzy ptáků na území některého členského státu.

2. Dotčený členský stát obdrží finanční příspěvek Společenství na eradikaci influenzy ptáků, pokud byla v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství plně a účinně provedena minimální opatření pro tlumení stanovená směrnicí Rady 2005/94/ES ze dne 20. prosince 2005 o opatřeních Společenství pro tlumení influenzy ptáků (11) a pokud v případě usmrcování zvířat vnímavých druhů, která jsou postižena nebo nakažena nebo podezřelá z nákazy nebo nakažení, obdrželi majitelé hospodářských zvířat rychlou a přiměřenou náhradu.

3. Finanční příspěvek Společenství, rozdělený podle potřeby do několika splátek, činí

—	50 % výdajů vynaložených členským státem jako náhrada majitelům hospodářských zvířat za usmrcení drůbeže a jiného ptactva chovaného v zajetí a za hodnotu zničených vajec,

—	50 % výdajů vynaložených členským státem při zničení zvířat, při zničení produktů živočišného původu, při očistě a dezinfekci hospodářství a vybavení a při zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného vybavení, pokud nemůže být dezinfikováno,

—	jestliže bylo v souladu s článkem 54 směrnice 2005/94/ES rozhodnuto o nouzovém očkování, 100 % výdajů vynaložených na dodání očkovací látky a 50 % výdajů vynaložených na provedení tohoto očkování.

Článek 5

Postupem podle čl. 3 odst. 4, 5 a 6 tohoto rozhodnutí mohou členské státy přidělit v rámci operačních programů stanovených v souladu s článkem 17 nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu (12) finanční prostředky na eradikaci exotických nákaz živočichů pocházejících z akvakultury uvedených v čl. 3 odst. 1 tohoto rozhodnutí, pokud jsou dodržena minimální opatření pro tlumení a eradikaci podle oddílu 3 kapitoly V směrnice 2006/88/ES.

Článek 6

1. Článek 3 se použije také v případě tlumení závažných zdravotních rizik pro Společenství způsobených nákazami uvedenými v čl. 3 odst. 1, a to i v případě, že se na území, na němž se nákaza vyskytuje, vztahuje program eradikace podle článku 27.

2. Článek 3 se použije v případě výskytu newcastleské choroby na území některého členského státu.

Avšak s výjimkou případu, kdy Komise přijme rozhodnutí postupem podle čl. 40 odst. 2 o povolení k očkování za určitých podmínek, po omezenou dobu a v omezené oblasti, se finanční příspěvek Společenství neposkytuje na dodání očkovací látky ani na provedení očkování.

3. Článek 3, s výjimkou odst. 2 čtvrté odrážky a odst. 6 druhé odrážky, se použije v případě výskytu nemoci přenosné ze zvířat na člověka (zoonózy) uvedené ve směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES ze dne 17. listopadu 2003 o sledování zoonóz a jejich původců (13), pokud tento výskyt vytváří bezprostřední riziko pro veřejné zdraví. Tato podmínka je splněna v případě přijetí rozhodnutí uvedeného v čl. 3 odst. 4 tohoto rozhodnutí.

Článek 7

1. Postupem podle čl. 40 odst. 2 může Komise na žádost některého členského státu přidat na seznam v čl. 3 odst. 1 exotickou nákazu, která podléhá povinnému hlášení a která může vytvářet nebezpečí pro Společenství.

2. Postupem podle čl. 40 odst. 2 mohou být na seznam v čl. 3 odst. 1 podle vývoje situace doplněny nákazy, jež musí být hlášeny podle směrnice Rady 82/894/EHS ze dne 21. prosince 1982 o hlášení chorob zvířat ve Společenství (14), a nákazy přenosné na živočichy pocházející z akvakultury. Položky seznamu mohou být rovněž změněny nebo vypuštěny s ohledem na pokrok dosažený prostřednictvím opatření přijatých na úrovni Společenství pro tlumení některých nákaz.

3. Ustanovení čl. 3 odst. 2 může být doplněno nebo pozměněno postupem podle čl. 40 odst. 2, zejména se zřetelem na začlenění nových nákaz na seznam v čl. 3 odst. 1, na nabyté zkušenosti nebo na přijetí předpisů Společenství týkajících se tlumení nákaz.

Článek 8

1. Pokud je členský stát přímo ohrožen výskytem nebo vývojem některé z nákaz uvedených v čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 14 odst. 1 nebo v příloze I na území třetí země nebo členského státu, uvědomí Komisi a ostatní členské státy o opatřeních, která zamýšlí přijmout pro svou ochranu.

2. Situace se co nejdříve posoudí ve výboru. Postupem podle čl. 40 odst. 2 může být rozhodnuto přijmout veškerá vhodná opatření přiměřená situaci zahrnující zejména vytvoření nárazníkové očkovací zóny a poskytnutí finančního příspěvku Společenství na zvláštní opatření, jež se jeví jako zvláště potřebné pro úspěch této činnosti.

3. Rozhodnutí uvedené v odstavci 2 stanoví způsobilé výdaje a výši finančního příspěvku Společenství.

Článek 9

1. Společenství může na žádost některého členského státu rozhodnout, že členské státy musí vytvořit zásoby biopreparátů určených pro tlumení nákaz uvedených v čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 (očkovací látky, standardizované sérotypy viru, diagnostická séra), a aniž je dotčeno rozhodnutí podle čl. 69 odst. 1 směrnice Rady 2003/85/ES ze dne 29. září 2003, kterou se stanoví opatření Společenství pro tlumení slintavky a kulhavky (15), v čl. 14 odst. 1 tohoto rozhodnutí.

2. Opatření uvedená v odstavci 1, příslušná prováděcí pravidla týkající se zejména výběru, produkce, skladování, přepravy a použití takových zásob a výše finančního příspěvku Společenství se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 10

1. Jestliže výskyt nebo vývoj některé z nákaz uvedených v čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 nebo čl. 14 odst. 1 ve třetí zemi může vytvářet nebezpečí pro Společenství, může Společenství podpořit tlumení této nákazy tím, že dodá očkovací látku nebo financuje její získání.

2. Opatření uvedené v odstavci 1, příslušná prováděcí pravidla, podmínky, jež se na ně mohou vztahovat, a výše finančního příspěvku Společenství se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 11

1. Komise provádí ve spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány kontroly na místě, aby se z veterinárního hlediska přesvědčila o tom, že přijatá opatření jsou řádně prováděna.

2. Členské státy přijímají veškeré nutné kroky pro usnadnění kontrol uvedených v odstavci 1, a zejména zaručí, aby odborníci měli na požádání přístup ke všem informacím a dokladům nutným pro posouzení toho, zda opatření byla a jsou prováděna.

3. Obecná prováděcí pravidla k tomuto článku týkající se zejména četnosti a metod provádění kontrol uvedených v odstavci 1, jmenování veterinárních odborníků a postupu, podle kterého musí vypracovávat své zprávy, se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 12

O rozpočtových prostředcích na opatření uvedená v tomto oddíle se rozhoduje každý rok v rozpočtovém procesu.

Článek 13

Finanční příspěvek Společenství se neposkytne, je-li celková částka opatření nižší než 10 000 EUR.

ODDÍL 3

Tlumení slintavky a kulhavky

Článek 14

1. Tento článek se použije v případě výskytu slintavky a kulhavky na území některého členského státu.

2. Dotyčný členský stát obdrží finanční příspěvek Společenství na eradikaci slintavky a kulhavky za podmínky, že jsou okamžitě provedena opatření stanovená v čl. 3 odst. 2 tohoto rozhodnutí a odpovídající ustanovení směrnice 2003/85/ES.

3. Použije se čl. 3 odst. 4.

4. Aniž jsou dotčena opatření na podporu trhu, jež mají být přijata v rámci společné organizace trhu, činí specifický finanční příspěvek podle tohoto rozhodnutí 60 % výdajů vynaložených členským státem

na odškodnění chovatelů

i)	za porážku a zničení zvířat,

ii)	za zničení mléka,

iii)	za očistu a dezinfekci hospodářství,

iv)	za zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného vybavení, pokud nemůže být dezinfikováno,

v)	za ztráty způsobené chovatelům omezením uvádění na trh hospodářských zvířat a zvířat na výkrm v důsledku opětovného zavedení nouzového očkování v souladu s čl. 50 odst. 3 směrnice 2003/85/ES;

b)	na případnou přepravu mrtvých těl zvířat do zpracovatelských závodů;

c)	na veškerá další opatření, která jsou nezbytná pro eradikaci nákazy v ohnisku.

Komise postupem podle čl. 40 odst. 2 stanoví, na jaký druh dalších opatření podle písm. c) tohoto odstavce může být poskytnut stejný finanční příspěvek Společenství, a případy, ve kterých se použije písm. a) bod v) tohoto odstavce.

5. Poprvé nejpozději 45 dnů po úředním potvrzení prvního ohniska slintavky a kulhavky a později podle vývoje událostí se situace posoudí ve výboru. Toto posouzení se týká jak veterinární situace, tak přibližného odhadu již vynaložených nebo budoucích výdajů. Po tomto posouzení může být přijato postupem podle čl. 40 odst. 3 nové rozhodnutí o finančním příspěvku Společenství, který může převýšit 60 % stanovených v odstavci 4. Uvedené rozhodnutí stanoví způsobilé výdaje a výši finančního příspěvku Společenství. Při přijetí uvedeného rozhodnutí mohou být stanovena jakákoliv opatření, jež musí dotyčný členský stát přijmout v zájmu úspěchu této činnosti, a zejména jiná opatření než ta, která jsou uvedena v odstavci 2 tohoto článku.

Článek 15

Každé opatření přijaté Společenstvím pro pomoc při tlumení slintavky a kulhavky mimo Společenství, zejména opatření přijatá podle článků 8 a 10, může obdržet finanční příspěvek Společenství.

Článek 16

Prováděcí pravidla k opatřením podle článku 15, podmínky, které se na opatření mohou vztahovat, a výše finančního příspěvku Společenství se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 3.

Článek 17

Podpora Společenství může být poskytnuta na rezervy očkovacích látek proti slintavce a kulhavce Společenství, zavedené rozhodnutím Rady 91/666/EHS ze dne 11. prosince 1991 o vytvoření rezerv očkovacích látek proti slintavce a kulhavce ve Společenství (16).

Výše účasti Společenství a podmínky, které se na ni mohou vztahovat, se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 3.

Článek 18

O rozpočtových prostředcích na opatření uvedená v článcích 15, 16 a 17 se rozhoduje každý rok v rozpočtovém procesu.

Jestliže závažné vypuknutí slintavky a kulhavky vyžaduje na základě tohoto oddílu výdaje převyšující částky stanovené podle prvního pododstavce, přijme Komise nezbytná opatření v rámci svých stávajících pravomocí, nebo předloží rozpočtovému orgánu nutné návrhy, aby bylo zajištěno splnění finančních závazků podle článku 14.

ODDÍL 4

Informační politika zaměřená na zdraví zvířat, jejich dobré životní podmínky a bezpečnost potravin

Článek 19

Společenství finančně přispívá na provádění informační politiky v oblasti zdraví zvířat, jejich dobrých životních podmínek a bezpečnosti potravin u produktů živočišného původu, včetně

zavedení a rozvoje informačních nástrojů včetně vhodné databáze

i)	pro shromažďování a uchovávání všech informací vztahujících se k právním předpisům Společenství týkajícím se zdraví zvířat, jejich dobrých životních podmínek a bezpečnosti potravin u produktů živočišného původu,

ii)	pro šíření informací uvedených v bodě i) příslušným orgánům, producentům a spotřebitelům, případně s ohledem na styčné body s databázemi jednotlivých států;

b)	provádění studií nutných pro přípravu a vypracování právních předpisů v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

Článek 20

Opatření uvedená v článku 19, příslušná prováděcí pravidla a výše finančního příspěvku Společenství se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 21

O rozpočtových prostředcích na opatření uvedená v tomto oddíle se rozhoduje každý rok v rozpočtovém procesu.

ODDÍL 5

Technická a vědecká opatření

Článek 22

Společenství může provádět technická a vědecká opatření nutná pro další rozvoj veterinárních předpisů Společenství a pro rozvoj vzdělávání a odborné přípravy ve veterinární oblasti nebo pomáhat členským státům nebo mezinárodním organizacím při provádění těchto opatření.

Článek 23

Opatření uvedená v článku 22, příslušná prováděcí pravidla a výše finančního příspěvku Společenství se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 24

O rozpočtových prostředcích na opatření uvedená v tomto oddíle se rozhoduje každý rok v rozpočtovém procesu.

KAPITOLA III

PROGRAMY ERADIKACE, TLUMENÍ A SLEDOVÁNÍ NÁKAZ ZVÍŘAT A NEMOCÍ PŘENOSNÝCH ZE ZVÍŘAT NA ČLOVĚKA

Článek 25

Aniž je dotčen čl. 28 odst. 1, je finanční účast Společenství na eradikaci brucelózy, tuberkulózy a leukózy stanovena směrnicemi 77/391/EHS a 82/400/EHS.

Článek 26

1. Finanční příspěvek Společenství na eradikaci klasického moru prasat je stanoven rozhodnutím 80/1096/EHS.

2. Finanční příspěvek Společenství na eradikaci brucelózy ovcí je stanoven rozhodnutím Rady 90/242/EHS ze dne 21. května 1990, kterým se zavádějí finanční opatření Společenství k eradikaci brucelózy ovcí a koz (17).

Článek 27

1. Zavádí se finanční opatření Společenství určené k úhradě výdajů vzniklých členským státům při financování vnitrostátních programů eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka uvedených na seznamu v příloze I (dále jen „programy“).

Seznam v příloze I lze změnit postupem podle čl. 40 odst. 2, zejména s ohledem na nově vznikající nákazy zvířat, které představují riziko pro zdraví zvířat a nepřímo i pro veřejné zdraví, nebo s ohledem na nové epizootologické nebo vědecké poznatky.

2. Každý rok do 30. dubna předloží členské státy Komisi roční nebo víceleté programy začínající v následujícím roce, na které chtějí obdržet finanční příspěvek Společenství.

Programy předložené po 30. dubnu nejsou v následujícím roce způsobilé k financování.

Programy předložené členskými státy obsahují přinejmenším

a)	popis epizootologické situace nákazy přede dnem zahájení programu;

b)	popis a vymezení zeměpisných a správních oblastí, v nichž má být program uplatňován;

c)	pravděpodobnou dobu trvání programu, opatření, jež mají být použita, a cíl, jehož má být dosaženo ke dni ukončení programu;

d)	analýzu odhadovaných nákladů a předpokládaných přínosů programu.

Podrobná kritéria, včetně těch, která se vztahují na více než jeden členský stát, se přijímají postupem podle čl. 40 odst. 2.

V rámci každého víceletého programu předloženého členským státem se poskytnou informace požadované na základě kritérií uvedených v tomto odstavci pro každý rok trvání programu.

3. Komise může vyzvat členský stát, aby předložil víceletý program nebo případně prodloužil dobu trvání předloženého ročního programu, pokud se k zajištění účinnější a účelnější eradikace, tlumení a sledování určité nákazy považuje za nezbytnou víceletá koncepce programu, zejména s ohledem na možné hrozby pro zdraví zvířat a nepřímo i pro veřejné zdraví.

Komise může koordinovat regionální programy, které se vztahují na více než jeden členský stát, ve spolupráci s dotyčnými členskými státy.

4. Komise posoudí programy předložené členskými státy jak z veterinárního, tak z finančního hlediska.

Členské státy sdělí Komisi důležité doplňující informace, které Komise pro posouzení programu potřebuje.

Období pro shromažďování všech informací o programech končí každý rok dnem 15. září.

5. Každý rok do 30. listopadu se postupem podle čl. 40 odst. 3 schvalují

a)	programy, které jsou případně pozměněny tak, aby zohledňovaly posouzení podle odstavce 4 tohoto článku;

b)	výše finančního příspěvku Společenství;

c)	horní hranice finančního příspěvku Společenství;

d)	případné podmínky, jež se na finanční příspěvek Společenství mohou vztahovat.

Programy se schvalují nejvýše na dobu šesti let.

6. Změny programů se schvalují postupem podle čl. 40 odst. 3.

7. U každého schváleného programu předávají členské státy Komisi tyto zprávy:

a)	průběžné technické a finanční zprávy;

b)	do 30. dubna každého roku podrobnou roční technickou zprávu s posouzením dosažených výsledků a podrobným rozpisem výdajů vzniklých během předchozího roku.

8. Žádosti o platbu vztahující se k výdajům, které členskému státu vznikly v souvislosti s daným programem během předchozího roku, se podávají Komisi do 30. dubna.

V případě opožděně podaných žádostí o platby se finanční příspěvek Společenství krátí o 25 % dne 1. června, o 50 % dne 1. srpna, o 75 % dne 1. září a o 100 % dne 1. října dotyčného roku.

Každý rok do 30. října Komise rozhodne o platbě Společenství, přičemž vezme v úvahu technické a finanční zprávy předložené členskými státy podle odstavce 7.

9. Odborníci Komise mohou provádět kontroly na místě ve spolupráci s příslušným orgánem, pokud je to nezbytné k zajištění jednotného uplatňování tohoto rozhodnutí v souladu s článkem 45 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (18).

Při provádění těchto kontrol může být odborníkům Komise nápomocna skupina odborníků sestavená postupem podle čl. 40 odst. 2.

10. Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle čl. 40 odst. 2.

11. Členské státy mohou v rámci operačních programů vypracovaných podle článku 17 nařízení (ES) č. 1198/2006 přidělit finanční prostředky na eradikaci nákaz živočichů pocházejících z akvakultury, které jsou uvedeny v příloze I tohoto rozhodnutí.

Tyto finanční prostředky by měly být přidělovány v souladu s postupy stanovenými v tomto článku s následujícími úpravami:

a)	míra podpory je v souladu s mírou stanovenou v nařízení (ES) č. 1198/2006;

b)	odstavec 8 tohoto článku se nepoužije.

Eradikace se provádí v souladu s čl. 38 odst. 1 směrnice 2006/88/ES nebo podle eradikačního programu.

Článek 28

1. Bez ohledu na články 25, 26 a 27 stanoví Komise úroveň finančního příspěvku Společenství na programy proti nákazám uvedeným v uvedených článcích postupem podle čl. 40 odst. 2 na 50 % výdajů vynaložených v členském státě na odškodnění majitelů za porážku zvířat kvůli některé z dotyčných nákaz.

2. Na žádost některého členského státu přezkoumá ve výboru Komise situaci ohledně nákaz zvířat, na něž se vztahují články 25, 26 a 27. Toto přezkoumání se týká veterinární situace i odhadu již vynaložených i budoucích výdajů. V návaznosti na toto přezkoumání se postupem podle čl. 40 odst. 3 přijme jakékoli nové rozhodnutí o finančním příspěvku Společenství, který může činit více než 50 % výdajů vynaložených v členských státech na odškodnění chovatelů za porážku zvířat kvůli dotyčné nákaze.

Při přijetí uvedeného rozhodnutí mohou být stanovena jakákoliv opatření, jež musí dotyčný členský stát přijmout v zájmu úspěchu této činnosti.

Článek 29

Stanovení rozpočtových závazků Společenství pro spolufinancování programů se provádí každý rok. Závazky týkající se výdajů na víceleté programy se přijímají v souladu s čl. 76 odst. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (19). U víceletých programů se první rozpočtový závazek založí po jejich schválení. Každý další závazek Komise založí na základě rozhodnutí o poskytnutí příspěvku podle čl. 27 odst. 5 tohoto rozhodnutí.

KAPITOLA IV

VETERINÁRNÍ KONTROLY

ODDÍL 1

Úvodní ustanovení

Článek 30

Společenství přispívá na zlepšení účinnosti veterinárních kontrol prostřednictvím

—	poskytování finanční podpory na kontaktní a referenční laboratoře,

—	poskytování finančního příspěvku na provádění kontrol zaměřených na prevenci nemocí přenosných ze zvířat na člověka,

—	poskytování finančního příspěvku na uplatňování kontrolní strategie potřebné pro fungování vnitřního trhu.

ODDÍL 2

Kontaktní a referenční laboratoře

Článek 31

1. Získat podporu Společenství může každá kontaktní nebo referenční laboratoř označená jako taková podle veterinárních předpisů Společenství a plnící povinnosti a požadavky v nich stanovené.

2. Mechanismy pro poskytnutí podpory uvedené v odstavci 1, podmínky, které se na ni mohou vztahovat, a její výše se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

3. O rozpočtových prostředcích na opatření uvedená v tomto oddíle se rozhoduje každý rok v rozpočtovém procesu.

ODDÍL 3

Kontrolní strategie

Článek 32

1. Každý členský stát vypracuje program pro výměny úředníků pracujících ve veterinární oblasti.

2. Komise společně s členskými státy koordinuje výměnné programy ve výboru.

3. Členské státy přijmou veškerá nutná opatření pro provádění koordinovaných výměnných programů.

4. Každý rok se na základě zpráv členských států provádění výměnných programů projednává ve výboru.

5. Členské státy berou v úvahu nabyté zkušenosti, aby zlepšily a rozšířily výměnné programy.

6. V zájmu účinného provádění výměnných programů, zejména prostřednictvím dalších kurzů odborného vzdělávání uvedených v čl. 34 odst. 1, lze poskytnout finanční podporu Společenství. Výše finančního příspěvku poskytnutého Společenstvím a případné podmínky, které se na něj mohou vztahovat, se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

7. Pro účely tohoto článku se použijí články 23 a 24.

Článek 33

Ustanovení čl. 32 odst. 6 a 7 se použije na programy vypracované podle směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí (20), a směrnice Rady 97/78/ES ze dne 18. prosince 1997, kterou se stanoví základní pravidla pro veterinární kontroly produktů ze třetích zemí dovážených do Společenství (21), se zřetelem na organizování veterinárních kontrol na vnějších hranicích u produktů dovážených do Společenství ze třetích zemí.

Článek 34

1. Komise může přímo nebo prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů organizovat kurzy odborného vzdělávání nebo semináře pro personál v členských státech, zejména pro personál příslušný pro veterinární kontroly uvedené v článku 33.

Tyto kurzy odborného vzdělávání nebo semináře mohou být otevírány podle daných možností, na žádost příslušných orgánů a po schválení Komisí, pro personál ze třetích zemí, které uzavřely se Společenstvím dohody o spolupráci v oblasti veterinárních kontrol, a pro absolventy veterinárních studií k doplnění jejich vzdělání v oblasti předpisů Společenství.

2. Organizační pravidla k opatřením uvedeným v odstavci 1 a výši finančního příspěvku Společenství stanoví Komise postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 35

1. Finanční podporu Společenství lze získat na zavedení systémů pro identifikaci zvířat a hlášení nákaz podle předpisů týkajících se veterinárních kontrol v obchodu uvnitř Společenství se živými zvířaty s cílem dotvoření vnitřního trhu.

2. Organizační pravidla k opatřením uvedeným v odstavci 1 a výši finančního příspěvku Společenství stanoví Komise po konzultaci s výborem.

Článek 36

1. Finanční příspěvek Společenství lze poskytnout na elektronizaci veterinárních postupů týkajících se

a)	obchodu se živými zvířaty a produkty živočišného původu uvnitř Společenství a jejich dovozu;

b)	provozu, správy a údržby integrovaných elektronických veterinárních systémů, případně včetně rozhraní s databázemi jednotlivých států.

2. Prováděcí pravidla k opatření uvedenému v odstavci 1 a výše finančního příspěvku Společenství se stanoví postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 37

1. Jestliže v některém členském státě nastanou ze strukturálního nebo zeměpisného hlediska personální nebo infrastrukturní problémy při uplatňování nové kontrolní strategie v souvislosti s fungováním vnitřního trhu se živými zvířaty a produkty živočišného původu, může tento členský stát na přechodné období získat finanční podporu Společenství, která se postupně snižuje.

2. Dotčený členský stát předloží Komisi svůj program na zlepšení kontrolního režimu spolu s veškerými vhodnými finančními informacemi.

3. Pro účely tohoto článku se použije čl. 27 odst. 3 až 11.

Článek 38

O rozpočtových prostředcích na opatření uvedená v tomto oddíle se rozhoduje každý rok v rozpočtovém procesu.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 39

Výdaje financované podle tohoto rozhodnutí spravuje přímo Komise v souladu s čl. 148 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

Článek 40

1. Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (22).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je patnáct dní.

Článek 41

Komise předloží každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu v oblasti zdraví zvířat a o nákladové efektivnosti provádění programů jednotlivých členských států, včetně podrobností o přijatých kritériích.

Článek 42

Rozhodnutí 90/424/EHS se zrušuje.

Odkazy na zrušené rozhodnutí se považují za odkazy na toto rozhodnutí v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 43

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 25. května 2009.

Za Radu

předseda

J. ŠEBESTA

(1) Stanovisko ze dne 16. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 19.

(3) Viz příloha II.

(4) Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 14.

(5) Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 44.

(6) Úř. věst. L 173, 19.6.1982, s. 18.

(7) Úř. věst. L 325, 1.12.1980, s. 5.

(8) Úř. věst. L 223, 2.8.1989, s. 19.

(9) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(10) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.

(11) Úř. věst. L 10, 14.1.2006, s. 16.

(12) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.

(13) Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 31.

(14) Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 58.

(15) Úř. věst. L 306, 22.11.2003, s. 1.

(16) Úř. věst. L 368, 31.12.1991, s. 21.

(17) Úř. věst. L 140. 1.6.1990, s. 123.

(18) Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(19) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(20) Úř. věst. L 268, 24.9.1991, s. 56.

(21) Úř. věst. L 24, 30.1.1998, s. 9.

(22) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

PŘÍLOHA I

NÁKAZY ZVÍŘAT A NEMOCI PŘENOSNÉ ZE ZVÍŘAT NA ČLOVĚKA

—	Tuberkulóza skotu

—	Brucelóza skotu

—	Brucelóza ovcí a koz (B. melitensis)

—	Katarální horečka ovcí v enzootických nebo vysoce rizikových oblastech

—	Africký mor prasat

—	Vezikulární choroba prasat

—	Klasický mor prasat

—	Sněť slezinná

—	Plicní nákaza skotu

—	Influenza ptáků

—

Vzteklina

—	Echinokokóza

—	Přenosné spongiformní encefalopatie (TSE)

—	Campylobakterióza

—	Listerióza

—	Salmonelóza (zoonotická salmonela)

—	Trichinelóza

—	Verotoxigenní E. coli

—	Virová hemoragická septikémie (VHS)

—	Infekční nekróza krvetvorné tkáně (IHN)

—	Herpesviróza koi (KHV)

—	Nakažlivá chudokrevnost lososů (ISA)

—	Marteilióza (Marteilia refringens)

—	Bonamióza (Bonamia ostreae)

—	Běloskvrnitost (White spot disease) u korýšů

PŘÍLOHA II

ZRUŠENÉ ROZHODNUTÍ A JEHO NÁSLEDNÉ ZMĚNY

Rozhodnutí Rady 90/424/EHS (Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 19)
Rozhodnutí Rady 91/133/EHS (Úř. věst. L 66, 13.3.1991, s. 18)
Nařízení Rady (EHS) č. 3763/91 (Úř. věst. L 356, 24.12.1991, s. 1)	pouze čl. 10 odst. 1
Rozhodnutí Rady 92/337/EHS (Úř. věst. L 187, 7.7.1992, s. 45)
Rozhodnutí Rady 92/438/EHS (Úř. věst. L 243, 25.8.1992, s. 27)	pouze článek 11
Směrnice Rady 92/117/EHS (Úř. věst. L 62, 15.3.1993, s. 38)	pouze čl. 9 odst. 2
Směrnice Rady 92/119/EHS (Úř. věst. L 62, 15.3.1993, s. 69)	pouze čl. 23 odst. 2
Rozhodnutí Komise 93/439/EHS (Úř. věst. L 203, 13.8.1993, s. 34)
Rozhodnutí Komise 94/77/ES (Úř. věst. L 36, 8.2.1994, s. 15)
Rozhodnutí Rady 94/370/ES (Úř. věst. L 168, 2.7.1994, s. 31)
Nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 (Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 103)	pouze článek 17
Rozhodnutí Rady 2001/12/ES (Úř. věst. L 3, 6.1.2001, s. 27)
Rozhodnutí Rady 2001/572/ES (Úř. věst. L 203, 28.7.2001, s. 16)
Nařízení Rady (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1)	pouze bod 9 přílohy III
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES (Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 31)	pouze článek 16
Rozhodnutí Rady 2006/53/ES (Úř. věst. L 29, 2.2.2006, s. 37)
Rozhodnutí Rady 2006/782/ES (Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 57)
Nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1)	pouze co se týče odkazu na rozhodnutí 90/424/EHS v čl. 1 odst. 2 druhé odrážce a části 5B(I) bodu 3 přílohy
Rozhodnutí Rady 2006/965/ES (Úř. věst. L 397, 30.12.2006, s. 22)	pouze článek 1
Rozhodnutí Komise 2008/685/ES (Úř. věst. L 224, 22.8.2008, s. 11)

PŘÍLOHA III

SROVNÁVACÍ TABULKA

Rozhodnutí 90/424/EHS	Toto rozhodnutí
Články 1 a 2	Články 1 a 2
Čl. 3 odst. 1 a 2	Čl. 3 odst. 1 a 2
Čl. 3 odst. 2a	Čl. 3 odst. 3
Čl. 3 odst. 3	Čl. 3 odst. 4
Čl. 3 odst. 4	Čl. 3 odst. 5
Čl. 3 odst. 5	Čl. 3 odst. 6
Článek 3a	Článek 4
Článek 3b	Článek 5
Článek 4	Článek 6
Článek 5	Článek 7
Článek 6	Článek 8
Článek 7	Článek 9
Článek 8	Článek 10
Článek 9	Článek 11
Článek 10	Článek 12
Článek 10a	Článek 13
Čl. 11 odst. 1 až 5	Čl. 14 odst. 1 až 5
Čl. 11 odst. 6	—
Článek 12	Článek 15
Článek 13	Článek 16
Článek 14	Článek 17
Článek 15	Článek 18
Článek 16	Článek 19
Článek 17	Článek 20
Článek 18	Článek 21
Článek 19	Článek 22
Článek 20	Článek 23
Článek 21	Článek 24
Čl. 22 odst. 1	Článek 25
Čl. 22 odst. 2	—
Čl. 23 odst. 1	Čl. 26 odst. 1
Čl. 23 odst. 2	—
Čl. 23 odst. 3	Čl. 26 odst. 2
Čl. 23 odst. 4	—
Článek 24	Článek 27
Čl. 25 odst. 1 a 2	Čl. 28 odst. 1 a 2
Čl. 25 odst. 3	—
Čl. 25 odst. 4	—
Článek 26	Článek 29
Článek 27	Článek 30
Článek 28	Článek 31
Článek 34	Článek 32
Článek 35	Článek 33
Článek 36	Článek 34
Článek 37	Článek 35
Článek 37a	Článek 36
Článek 38	Článek 37
Článek 39	Článek 38
Článek 40a	Článek 39
Čl. 41 odst. 1	Čl. 40 odst. 1
Čl. 41 odst. 2	Čl. 40 odst. 2
Čl. 42 odst. 1	—
Čl. 42 odst. 2	Čl. 40 odst. 3
Čl. 41 odst. 3	Čl. 40 odst. 4
Čl. 43 odst. 1	—
Čl. 43 odst. 2	—
Článek 43a	Článek 41
—	Článek 42
Článek 44	Článek 43
Příloha	Příloha I
—	Příloha II
—	Příloha III

18.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 155/46

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 15. června 2009,

kterým se mění rozhodnutí 2008/603/ES, 2008/691/ES a 2008/751/ES, pokud jde o prodloužení dočasných odchylek od pravidel původu stanovených v příloze II nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 s ohledem na zvláštní situaci Mauricia, Seychel a Madagaskaru, pokud jde o tuňáka a hřbety z tuňáka

(oznámeno pod číslem K(2009) 4543)

(2009/471/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 ze dne 20. prosince 2007 o uplatňování režimu stanoveného v dohodách zakládajících hospodářské partnerství nebo vedoucích k jeho založení na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) (1), a zejména na čl. 36 odst. 4 přílohy II uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 17. července 2008 bylo přijato rozhodnutí Komise 2008/603/ES (2), kterým se přiznává dočasná odchylka od pravidel původu stanovených v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 s ohledem na zvláštní situaci Mauricia, pokud jde o konzervy a hřbety z tuňáka. Dne 29. října 2008 požádal Mauricius podle článku 36 přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007 o novou odchylku od pravidel původu stanovených v dané příloze. Podle informací poskytnutých Mauriciem jsou odlovy syrového tuňáka nadále velmi nízké, a to i ve srovnání s běžnými sezónními výkyvy. Vzhledem k tomu, že neobvyklá situace z roku 2008 nedoznala v roce 2009 změn, měla by být s účinkem od 1. ledna 2009 přiznána nová odchylka.

(2)

Dne 14. srpna 2008 bylo přijato rozhodnutí Komise 2008/691/ES (3), kterým se přiznává dočasná odchylka od pravidel původu stanovených v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 s ohledem na zvláštní situaci Seychel, pokud jde o konzervy z tuňáka. Dne 18. prosince 2008 požádaly Seychely podle článku 36 přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007 o novou odchylku od pravidel původu stanovených v dané příloze. Podle informací poskytnutých Seychelami jsou odlovy syrového tuňáka nadále velmi nízké, a to i ve srovnání s běžnými sezónními výkyvy. Vzhledem k tomu, že neobvyklá situace z roku 2008 nedoznala v roce 2009 změn, měla by být s účinkem od 1. ledna 2009 přiznána nová odchylka.

(3)

Dne 18. září 2008 bylo přijato rozhodnutí Komise 2008/751/ES (4), kterým se přiznává dočasná odchylka od pravidel původu stanovených v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 s ohledem na zvláštní situaci Madagaskaru, pokud jde o konzervy a hřbety z tuňáka. Dne 10. prosince 2008 požádal Madagaskar podle článku 36 přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007 o novou odchylku od pravidel původu stanovených v dané příloze. Podle informací, které Madagaskar poskytl, je stále obtížné zajistit dodávky původního syrového tuňáka z důvodu nedostatku těchto ryb. Vzhledem k tomu, že neobvyklá situace z roku 2008 nedoznala v roce 2009 změn, měla by být s účinkem od 1. ledna 2009 přiznána nová odchylka.

(4)

Rozhodnutí 2008/603/ES, 2008/691/ES a 2008/751/ES byla uplatňována do 31. prosince 2008, protože před uvedeným datem nevstoupila v platnost nebo nebyla prozatímně uplatňována prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi státy východní a jižní Afriky na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (prozatímní dohoda o partnerství mezi státy východní a jižní Afriky a EU).

(5)

V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1528/2007 budou pravidla původu stanovená v příloze II uvedeného nařízení a odchylky od těchto pravidel nahrazeny pravidly uvedenými v prozatímní dohodě o partnerství mezi státy východní a jižní Afriky a EU, která podle předpokladů má vstoupit v platnost nebo se začít prozatímně uplatňovat v roce 2009.

(6)	Je nezbytné zajistit pokračování dovozu do Společenství ze zemí AKT, jakož i hladký přechod k prozatímní dohodě o hospodářském partnerství. Rozhodnutí 2008/603/ES, 2008/691/ES a 2008/751/ES by proto měla být prodloužena s účinkem od 1. ledna 2009.

(7)

Mauricius, Seychely a Madagaskar využijí automatické odchylky od pravidel původu u tuňáka čísla HS 1604 podle příslušných ustanovení protokolu o původu připojeného k prozatímní dohodě o hospodářském partnerství podepsaným těmito zeměmi, až uvedená dohoda vstoupí v platnost nebo se začne prozatímně uplatňovat. Tímto rozhodnutím by nebylo vhodné přiznat odchylky podle článku 36 přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007, jež překračují roční kvótu přiznanou oblasti států východní a jižní Afriky podle prozatímní dohody o partnerství mezi státy východní a jižní Afriky a EU. Z tohoto důvodu bylo dohodnuto, že do prozatímní dohody o partnerství mezi státy východní a jižní Afriky a EU se při podpisu zařadí společné vysvětlující prohlášení, v němž je zohledněna společná shoda o tom, že roční kvóty stanovené v prozatímní dohodě o partnerství budou na rok 2009 odpovídajícím způsobem upraveny. Objemy kvót by proto měly být na rok 2009 stanoveny na stejnou úroveň jako na rok 2008.

(8)	Rozhodnutí 2008/603/ES, 2008/691/ES a 2008/751/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(9)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Rozhodnutí 2008/603/ES se mění takto:

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Odchylka stanovená v článku 1 se vztahuje na výrobky a množství uvedené v příloze, které jsou v celním prohlášení navrženy k propuštění z Mauricia do volného oběhu ve Společenství v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 a v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009.“

V článku 6 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se do té doby, než budou pravidla původu stanovená v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 nahrazena pravidly uvedenými v příloze jakékoli dohody s Mauriciem, jakmile se uvedená dohoda začne prozatímně uplatňovat nebo vstoupí v platnost, podle toho, co nastane dříve, rozhodně však nejpozději do 31. prosince 2009.“

3)	Příloha se nahrazuje zněním uvedeným v příloze I tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Rozhodnutí 2008/691/ES se mění takto:

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Odchylka stanovená v článku 1 se vztahuje na výrobky a množství uvedené v příloze, které jsou v celním prohlášení navrženy k propuštění ze Seychel do volného oběhu ve Společenství v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 a v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009.“

V článku 6 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se do té doby, než budou pravidla původu stanovená v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 nahrazena pravidly uvedenými v příloze jakékoli dohody se Seychelami, jakmile se uvedená dohoda začne prozatímně uplatňovat nebo vstoupí v platnost, podle toho, co nastane dříve, rozhodně však nejpozději do 31. prosince 2009.“

3)	Příloha se nahrazuje zněním v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 3

Rozhodnutí 2008/751/ES se mění takto:

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Odchylka stanovená v článku 1 se vztahuje na výrobky a množství uvedené v příloze, které jsou v celním prohlášení navrženy k propuštění z Madagaskaru do volného oběhu ve Společenství v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 a v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009.“

V článku 6 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se do té doby, než budou pravidla původu stanovená v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 nahrazena pravidly uvedenými v příloze jakékoli dohody s Madagaskarem, jakmile se uvedená dohoda začne prozatímně uplatňovat nebo vstoupí v platnost, podle toho, co nastane dříve, rozhodně však nejpozději do 31. prosince 2009.“

3)	Příloha se nahrazuje zněním v příloze III tohoto rozhodnutí.

Článek 4

Toto rozhodnutí se použije ode dne 1. ledna 2009.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 15. června 2009.

Za Komisi

László KOVÁCS

člen Komise

(1) Úř. věst. L 348, 31.12.2007, s. 1.

(2) Úř. věst. L 194, 23.7.2008, s. 9.

(3) Úř. věst. L 225, 23.8.2008, s. 17.

(4) Úř. věst. L 255, 23.9.2008, s. 31.

PŘÍLOHA I

„PŘÍLOHA

Pořadové číslo	Kód KN	Popis zboží	Období	Množství
09.1668	ex 1604 14 11, ex 1604 14 18, ex 1604 20 70	Konzervy z tuňáka (1)	1.1.2008 do 31.12.2008	3 000 tun
			1.1.2009 do 31.12.2009	3 000 tun
09.1669	1604 14 16	Hřbety z tuňáka	1.1.2008 do 31.12.2008	600 tun
			1.1.2009 do 31.12.2009	600 tun

(1) V jakémkoli balení, ve kterém se výrobek považuje za konzervu ve smyslu čísla HS ex ex 1604.“

PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA

Pořadové číslo	Kód KN	Popis zboží	Období	Množství
09.1666	ex 1604 14 11, ex 1604 14 18, ex 1604 20 70	Konzervy z tuňáka (1)	1. 1. 2008 do 31. 12. 2008	3 000 tun
09.1666	ex 1604 14 11, ex 1604 14 18, ex 1604 20 70	Konzervy z tuňáka (1)	1. 1. 2009 do 31. 12. 2009	3 000 tun

(1) V jakémkoli balení, ve kterém se výrobek považuje za konzervu ve smyslu čísla HS ex ex 1604.“

PŘÍLOHA III

„PŘÍLOHA

Pořadové číslo	Kód KN	Popis zboží	Období	Množství
09.1645	ex 1604 14 11, ex 1604 14 18, ex 1604 20 70	Konzervy z tuňáka (1)	1.1.2008 do 31.12.2008	2 000 tun
			1.1.2009 do 31.12.2009	2 000 tun
09.1646	1604 14 16	Hřbety z tuňáka	1.1.2008 do 31.12.2008	500 tun
			1.1.2009 do 31.12.2009	500 tun

(1) V jakémkoli balení, ve kterém se výrobek považuje za konzervu ve smyslu čísla HS ex ex 1604.“

		ISSN 1725-5074 doi:10.3000/17255074.L_2009.155.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 155

České vydání	Právní předpisy	Svazek 52 18. června 2009

Obsah		I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné	Strana
		NAŘÍZENÍ
		Nařízení Komise (ES) č. 513/2009 ze dne 17. června 2009 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	1
		Nařízení Komise (ES) č. 514/2009 ze dne 17. června 2009, kterým se mění reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro některé produkty v odvětví cukru stanovená nařízením (ES) č. 945/2008 na hospodářský rok 2008/2009	3
	*	Nařízení Komise (ES) č. 515/2009 ze dne 17. června 2009, kterým se schvalují změny, které nejsou menšího rozsahu, ve specifikaci názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Pera dell’Emilia Romagna (CHZO))	5
	*	Nařízení Komise (ES) č. 516/2009 ze dne 17. června 2009 o zapsání názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení [Pagnotta del Dittaino (CHOP)]	7
	*	Nařízení Komise (ES) č. 517/2009 ze dne 17. června 2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 43/2009, pokud jde o omezení odlovu smáčkovitých v oblasti ICES IIIa a ve vodách ES oblastí ICES IIa a IV	9
		Nařízení Komise (ES) č. 518/2009 ze dne 17. června 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 503/2009, kterým se stanoví dovozní clo v odvětví obilovin platné ode dne 16. června 2009	11
		Nařízení Komise (ES) č. 519/2009 ze dne 17. června 2009, kterým se stanoví, že již nejsou dosaženy určité meze týkající se vydávání dovozních licencí na produkty odvětví cukru v rámci některých celních kvót a preferenčních dohod	14
		Nařízení Komise (ES) č. 520/2009 ze dne 17. června 2009 o vydávání dovozních licencí pro žádosti podané během prvních sedmi dnů měsíce června 2009 v rámci celní kvóty otevřené nařízením (ES) č. 1399/2007 pro dovoz uzenek a salámů a některých masných výrobků pocházejících ze Švýcarska	15
		Nařízení Komise (ES) č. 521/2009 ze dne 17. června 2009 o vydávání dovozních licencí pro žádosti podané během prvních sedmi dnů měsíce června 2009 v rámci celní kvóty otevřené nařízením (ES) č. 1382/2007 pro odvětví vepřového masa	16
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci	17

	Tiskové opravy
*	Oprava nařízení Komise (ES) č. 2020/2006 ze dne 22. prosince 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 2535/2001, pokud jde o správu celní kvóty WTO na novozélandské máslo (Úř. věst. L 384 ze dne 29.12.2006)	50
*	Oprava opravy nařízení Komise (ES) č. 1984/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 2535/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o dovozní režim pro mléko a mléčné výrobky a otevření celních kvót (Úř. věst. L 34 ze dne 7.2.2007)	50
*	Oprava nařízení Komise (ES) č. 1324/2007 ze dne 12. listopadu 2007, kterým se mění nařízení (ES) č. 2535/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o dovozní režim pro mléko a mléčné výrobky a otevření celních kvót (Úř. věst. L 294 ze dne 13.11.2007)	51
*	Oprava nařízení Komise (ES) č. 1454/2007 ze dne 10. prosince 2007, kterým se stanoví společná pravidla pro zavedení nabídkového řízení pro určení vývozních náhrad u některých zemědělských produktů (Úř. věst. L 325 ze dne 11.12.2007)	51

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	CL	55,0
	MA	32,7
	MK	45,7
	TR	57,3
	ZA	28,0
	ZZ	43,7
0707 00 05	TR	137,8
0707 00 05	ZZ	137,8
0709 90 70	TR	110,4
0709 90 70	ZZ	110,4
0805 50 10	AR	62,6
	BR	104,3
	TR	64,0
	ZA	62,9
	ZZ	73,5
0808 10 80	AR	77,7
	BR	79,4
	CL	77,7
	CN	71,2
	NZ	105,9
	US	114,1
	UY	49,5
	ZA	83,5
	ZZ	82,4
0809 10 00	TN	146,2
	TR	201,1
	US	174,4
	ZZ	173,9
0809 20 95	TR	435,5
0809 20 95	ZZ	435,5
0809 30	MA	405,8
	TR	175,4
	US	203,1
	ZZ	261,4
0809 40 05	AU	288,5
	CL	109,9
	ZZ	199,2

(EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu
1701 11 10 (1)	28,35	2,78
1701 11 90 (1)	28,35	7,36
1701 12 10 (1)	28,35	2,65
1701 12 90 (1)	28,35	6,93
1701 91 00 (2)	30,72	9,87
1701 99 10 (2)	30,72	5,35
1701 99 90 (2)	30,72	5,35
1702 90 95 (3)	0,31	0,34

	II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné
	ROZHODNUTÍ
	Rada
	2009/470/ES
*	Rozhodnutí Rady ze dne 25. května 2009 o některých výdajích ve veterinární oblasti (kodifikované znění)	30
	Komise
	2009/471/ES
*	Rozhodnutí Komise ze dne 15. června 2009, kterým se mění rozhodnutí 2008/603/ES, 2008/691/ES a 2008/751/ES, pokud jde o prodloužení dočasných odchylek od pravidel původu stanovených v příloze II nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 s ohledem na zvláštní situaci Mauricia, Seychel a Madagaskaru, pokud jde o tuňáka a hřbety z tuňáka (oznámeno pod číslem K(2009) 4543)	46

Kód KN	Popis zboží	Dovozní clo (1) (EUR/t)
1001 10 00	PŠENICE tvrdá vysoké jakosti	0,00
	střední jakosti	0,00
	nízké jakosti	0,00
1001 90 91	PŠENICE obecná, k setí	0,00
ex 1001 90 99	PŠENICE obecná vysoké jakosti, jiná než osivo	0,00
1002 00 00	ŽITO	45,92
1005 10 90	KUKUŘICE, jiná než hybridní osivo	12,22
1005 90 00	KUKUŘICE, jiná než osivo (2)	12,22
1007 00 90	zrna ČIROKU, jiná než hybridy k setí	45,92