Smlouvy

Smlouvy EU jsou závazné dohody mezi členskými zeměmi EU. Stanoví cíle EU, pravidla, jimiž se řídí orgány EU, postup přijímání rozhodnutí a vztahy mezi EU a jejími členskými zeměmi.

Počátečním bodem ve více než 50 let trvajícím období tvorby evropských smluv bylo vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO).

Hlavními smlouvami jsou:

• Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), podepsaná v Paříži v roce 1951. Platnost této smlouvy skončila dne 23. července 2002,
• Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), podepsaná v Římě v roce 1957, a
• Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), podepsaná v Římě v roce 1957.

Tyto smlouvy byly pozměněny:

• Smlouvou o jednotných orgánech, podepsanou v Bruselu v roce 1965,
• Jednotným evropským aktem (JEA), podepsaným v Lucemburku v roce 1986,
• Smlouvou o Evropské unii (Smlouva o EU nebo SEU), podepsanou v Maastrichtu v roce 1992, kdy Smlouvu o EHS nahradila Smlouva o ES,
• Amsterodamskou smlouvou, podepsanou v roce 1997,
• Niceskou smlouvou, podepsanou v roce 2001.

V souvislosti s problémy, které v některých zemích EU vznikly při ratifikaci evropské Ústavní smlouvy, podepsané v roce 2004, se evropští čelní představitelé v roce 2007 dohodli na uspořádání mezivládní konference s cílem dokončit a přijmout nikoli ústavu, ale „reformní smlouvu“ pro EU.

Lisabonskou smlouvu, podepsanou dne 17. prosince 2007, ratifikovaly všechny země EU a vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009. Tato smlouva zavedla změny stávajících smluv a ze Smlouvy o ES se stala Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU).

Zakládající smlouvy byly pozměněny v době přistoupení nových zemí v roce 1973 (Dánsko, Irsko a Spojené království¹), v roce 1981 (Řecko), v roce 1986 (Španělsko a Portugalsko), v roce 1995 (Rakousko, Finsko a Švédsko), v roce 2004 (Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko), v roce 2007 (Bulharsko a Rumunsko) a v roce 2013 (Chorvatsko).