hledat

Rada Evropské unie společně s Evropským parlamentem přijímá v podobě nařízení a směrnic právní předpisy Evropské unie a připravuje rozhodnutí a právně nezávazná doporučení. V rozsahu svých pravomocí přijímá rozhodnutí prostou většinou, kvalifikovanou většinou, nebo jednomyslnou shodou v závislosti na právním základě předpisu, u nějž je nutný její souhlas.

Organizaci a fungování Evropského parlamentu upravuje jeho jednací řád. Činnosti Parlamentu řídí jeho politické orgány, výbory, delegace a politické skupiny.

Evropská rada, kterou tvoří hlavy států či předsedové vlád členských států, dává Evropské unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry. Jejím členem je i předseda Komise, avšak bez hlasovacího práva. V úvodu zasedání Evropské rady vystupuje s projevem také předseda Evropského parlamentu. Lisabonská smlouva učinila Evropskou radu jedním z orgánů Unie a zřídila funkci stálého předsedy.

Evropský výbor regionů sestává z 329 členů zastupujících regionální a místní orgány 27 členských států Evropské unie. Vydává stanoviska, pokud Smlouvy ukládají povinnost konzultací nebo je-li s ním záležitost konzultována dobrovolně, popřípadě může vydávat stanoviska z vlastního podnětu. Členové Výboru nejsou vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci nezávisle v obecném zájmu Evropské unie.

Pravidla pro volbu poslanců Evropského parlamentu jsou stanovena jak právními předpisy EU, které se vztahují na všechny členské státy, tak vnitrostátními právními předpisy, které se v jednotlivých zemích liší. Společná pravidla stanoví zásadu poměrného zastoupení, definují prahy pro přidělení mandátů a upřesňují činnosti, které nejsou slučitelné s výkonem funkce poslance EP. Další důležité záležitosti, jako je konkrétní volební systém a počet volebních obvodů, upravuje vnitrostátní právo.

Parlament hraje důležitou úlohu při tvorbě evropské politiky prostřednictvím výkonu nejrůznějších pravomocí. Svou účastí na legislativním procesu, rozpočtovými a kontrolními pravomocemi, účastí na revizi Smluv a právem intervenovat u Soudního dvora Evropské unie zajišťuje respektování demokratických zásad na evropské úrovni.

Hlavní změny, k nimž došlo po podpisu prvních Smluv, se týkaly vytvoření vlastních zdrojů Společenství, posílení rozpočtových pravomocí Parlamentu, přímých všeobecných voleb do Evropského parlamentu a vytvoření Evropského měnového systému (EMS). V roce 1986 vstoupil v platnost Jednotný evropský akt, který podstatně změnil Římskou smlouvu a posílil evropskou integraci vytvořením velkého vnitřního trhu.

Ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a v oblastech, jako jsou například posílená spolupráce, jmenování do některých funkcí a revize Smluv, se postup rozhodování liší od řádného legislativního postupu. Důležitou charakteristikou těchto oblastí je větší důraz na mezivládní spolupráci. Krize veřejného dluhu vedla k tomu, že se tyto mechanismy rozhodování uplatňují stále častěji, zejména v rámci evropské správy hospodářských záležitostí.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je poradním orgánem Evropské unie, který sídlí v Bruselu. Tvoří jej 329 členů. Jeho stanoviska jsou vyžadována jako povinné konzultace v oblastech, které stanoví Smlouvy, nebo jako nepovinné konzultace ze strany Komise, Rady či Evropského parlamentu. Může také vydávat stanoviska z vlastního podnětu. Členové EHSV nejsou vázáni žádnými pokyny. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu EU.

Postup evropské integrace změnil roli vnitrostátních parlamentů. Mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty byly vytvořeny různé nástroje spolupráce, které mají zajistit efektivní demokratickou kontrolu evropského zákonodárství na všech úrovních. Tento trend byl posílen ustanoveními zavedenými Lisabonskou smlouvou.