Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Evropské centrální bance — Řešení úvěrů se selháním v období po pandemii COVID-19“

[COM(2020) 822 final]

(2021/C 220/15)

Zpravodaj:

Kęstutis KUPŠYS

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 24.2.2021
Právní základ	Článek 304 SFEU
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	10.3.2021
Přijato na plenárním zasedání	24.3.2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	246/2/11

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá předložení nového akčního plánu Komise (sdělení) pro úvěry se selháním, lituje však, že tento plán v podstatě postrádá nové návrhy vhodné pro dobu poznamenanou onemocněním COVID-19, přičemž ponechává Evropu čelit mimořádné době pomocí pravidel navržených pro dobu běžnou. EHSV proto doporučuje řešit především základní příčiny úvěrů se selháním, aby se zabránilo jejich budoucímu hromadění, a rovněž navrhuje důkladný přezkum a dočasné přizpůsobení definice selhání, aby se zajistilo „hladké přistání“ pro evropské domácnosti a podniky. EHSV konstatuje, že v současné krizi způsobené onemocněním COVID-19 je nutné měnovou a fiskální politiku i regulaci finančního sektoru přizpůsobit době, v níž žijeme.

1.2.

Prvořadé je řešení základních příčin úvěrů se selháním. EHSV zdůrazňuje, že nejúčinnějším způsobem, jak odvrátit hromadění vysokého objemu úvěrů se selháním na straně domácností a malých a středních podniků, je: zajištění trvalého úsilí o zlepšování konkurenceschopnosti, zaměření na kontinuitu činností a hospodářské oživení, budování spolehlivých systémů sociálního zabezpečení, boj proti chudobě, nadměrnému zadlužení a nezaměstnanosti, zaručení přiměřených mezd a provádění proticyklických opatření v oblasti hospodářské politiky v dobách krize. Prostřednictvím těchto kroků můžeme zachovat a posílit stabilitu finančního trhu a ekonomickou odolnost a zároveň řešit chudobu a masivní nerovnost.

1.3.

EHSV má za to, že úvěry se selháním z období „před pandemií COVID-19“ by měly být řešeny zcela odlišným způsobem než úvěry se selháním „po pandemii COVID-19“ (v důsledku pandemie COVID-19) kvůli naprosto odlišným okolnostem před březnem 2020 a po něm. EHSV proto navrhuje pečlivý, cílený a přísně dočasný přezkum pokynů orgánu EBA týkajících se definice selhání. EHSV rovněž doporučuje, aby pokyny EBA pro úvěrová moratoria zůstaly v platnosti tak dlouho, jak bude třeba.

1.4.

EHSV požaduje, aby opatření týkající se úlevy pro úvěrové instituce byla doprovázena vládními podpůrnými opatřeními pro dlužníky, u kterých se obtíže objevily jen v důsledku pandemie. K opatřením, jež by měla být použita v této situaci, patří odklady splátek se splatností jeden až tři roky, snížené úrokové sazby, restrukturalizace dluhu na méně nákladné formy úvěru a pokud možno moratoria na splátky úvěrů. EHSV je zastáncem tohoto interního restrukturalizačního procesu.

1.5.

EHSV konstatuje, že potřeba celoevropského přeshraničního trhu s úvěry se selháním je přeceňovaná. Výbor je tedy znepokojen plánem Komise poskytnout vymahačům pohledávek „pas“ platný pro celou EU bez řádného dohledu ze strany jejich „domovské“ a „hostitelské“ země. Tento krok by bylo možné odůvodnit pouze tehdy, pokud by jako protiváha existoval soubor opatření, jež by pomáhala chránit dlužníky v obtížích – celounijní norma v oblasti ochrany spotřebitele před vymahači pohledávek.

1.6.

Další pilíř akčního plánu souvisí s návrhem urychleného mimosoudního vymáhání kolaterálu, které se omezuje výhradně na podnikové úvěry a uplatní se pouze tehdy, pokud bylo dosaženo předchozí dobrovolné dohody mezi stranami při uzavírání smlouvy o úvěru. EHSV konstatuje, že urychlené mimosoudní vymáhání kolaterálu by mohlo poskytnout vyvážené řešení pro dlužníky, avšak požaduje, aby se mimosoudní vymáhání nestalo výchozí možností ve smlouvách o úvěru.

1.7.

EHSV se důrazně staví proti sloučení otázky úvěrů se selháním, která odráží všeobecný jev v hospodářství, s otázkami týkajícími se zachování finanční stability. Aby se zachovala morální a provozní integrita bankovního odvětví, je třeba tyto dvě otázky řešit odděleně.

1.8.

EHSV požaduje, aby možnost prodávat úvěry se selháním společnostem spravujícím aktiva (kterým se také hovorově říká „špatné banky“) zůstala výjimečným řešením a aby byly upřednostněny dvoustranné dohody o restrukturalizaci mezi úvěrovou institucí a životaschopným dlužníkem, přičemž by se v tomto případě mělo řešení zaměřit na pokračování činnosti a na ekonomické zotavení. EHSV zdůrazňuje, že jakékoli využití „preventivní rekapitalizace“, bude-li financováno z veřejných prostředků, pravděpodobně odkloní veřejné prostředky od jiných cílů, které jsou společensky a hospodářsky užitečnější. EHSV zdůrazňuje, že je třeba, aby veškerá „předběžná opatření“ byla využívána vysoce odpovědně, aby se zabránilo morálnímu hazardu a zachraňování bank pomocí veřejných prostředků na úkor společnosti.

1.9.

S ohledem na současnou situaci, kdy by se potenciálně životaschopné podniky mohly dostat navzdory své úvěruschopnosti v období před pandemií COVID-19 do platebních potíží, EHSV navrhuje důkladný přezkum pokynů EBA týkajících se definice selháním, který by mohl dát podnikům v obtížích šanci se zotavit, než začnou být jejich úvěry považovány za problémové. EHSV však zdůrazňuje, že jakékoli podobné změny musí být striktně dočasné, neměly by narušovat podrobnou a přesnou identifikaci a oznamování úvěrového rizika bankami a měly by být prováděny v souladu se zásadní potřebou, jíž je zajištění stability a solventnosti bankovního sektoru.

1.10.

EHSV obecně doporučuje, aby byly důsledně zachovány kapitálové požadavky, včetně nařízení o obezřetnostní pojistce pro úvěry se selháním. To bankám zajistí maximální schopnost ustát ztráty a sníží pravděpodobnost budoucích veřejných zásahů (např. „preventivní rekapitalizace“) a záchrany bank na úkor daňových poplatníků. V zájmu zmírnění dopadů krize způsobené onemocněním COVID-19 by však bylo vhodné uvažovat o dočasné flexibilitě a o jejím použití, pokud jde o definici selhání a poskytnutí obezřetnostní pojistky pro úvěry se selháním.

2.   Souvislosti

2.1.

Akční plán Evropské komise pro úvěry se selháním oznámený v prosinci 2020 (1) má zabránit budoucímu hromadění úvěrů se selháním napříč Evropskou unií v důsledku krize COVID-19. Úvěr se stává úvěrem se selháním, pokud je nepravděpodobné, že bude splacen, nebo pokud se dlužník se splátkou zpozdí o 90 dní. Evropská centrální banka odhaduje, že v důsledku pandemie by v případě kritického scénáře s mnohem slabším a vleklým oživením součet úvěrů se selháním držených bankami v eurozóně mohl dosáhnout až 1,4 bilionu EUR (2).

2.2.

V červenci 2017 byl představen akční plán pro řešení úvěrů v selhání v Evropě (3) a během několika dalších let pomohl vyřešit a zvrátit hromadění úvěrů se selháním v bankách. Následovalo sdělení o dokončení bankovní unie (4).

2.3.

V březnu 2018 představila Evropská komise legislativní návrh (5), jehož cílem je uspíšit vytvoření sekundárního trhu s úvěry se selháním v EU. Návrh směrnice by měl bankám pomoci snadněji prodávat jejich portfolia úvěrů se selháním investorům, kteří jsou třetí stranou, kdekoli v EU. Návrh také zavádí mimosoudní vymáhání nazvané „urychlené mimosoudní vymáhání kolaterálu“. Na návrhu směrnice se stále ještě pracuje, i když byly tyto dvě otázky rozděleny do samostatných legislativních aktů.

2.4.

S vypuknutím pandemie COVID-19 Komise pohotově reagovala tím, že schválila opatření, jež pomohou bankovnímu odvětví řešit očekávané hromadění úvěrů se selháním. Bankovní balíček přijatý v dubnu 2020 již bankovnímu odvětví poskytl významnou krátkodobou podporu (6), včetně pravidel, jak banky posuzují riziko, že dlužník nebude schopen splácet úvěr, nebo obezřetnostních pravidel pro klasifikaci úvěrů se selháním a účetního postupu pro zpožděné splátky. Banky rovněž využily významná opatření na podporu likvidity (nouzový pandemický program nákupu aktiv vytvořený ECB (7) a zmírnění podmínek pro cílené dlouhodobější refinanční operace, TLTRO III, v březnu 2020). Nyní nastal čas přemýšlet o míře solventnosti evropských podniků.

2.5.

Doprovodný balíček týkající se oživení kapitálových trhů poskytl bankovnímu odvětví další podporu tím, že odstranil regulační překážky pro sekuritizaci (8) úvěrů se selháním.

2.6.

V nedávných měsících přinesla evropskému bankovnímu odvětví prospěch opatření týkající se úlevy z právních požadavků a podpory likvidity zaměřená na ochranu finanční a hospodářské stability a podporu evropských domácností a podniků. Bankovní odvětví proto pokračovalo v poskytování úvěrů svým klientům a nedošlo k zamrznutí úvěrového trhu.

2.7.

Členské státy rovněž přijaly rozhodná opatření, včetně režimů podpory ke zmírnění potíží s likviditou, jež postihly domácnosti a podniky. Tyto režimy obvykle zahrnují systémy veřejných záruk a/nebo odklady splátek („moratoria“). Tato opatření pomáhají dlužníkům s dočasnými problémy s likviditou a brání bezprostřednímu nárůstu objemu úvěrů se selháním. Komise rovněž přijala dočasný rámec, který má členským státům umožnit využívat plnou flexibilitu, již pravidla státní podpory dovolují, na podporu ekonomiky během pandemie COVID-19.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV konstatuje, že současný akční plán Komise (sdělení) sleduje a opakuje táž opatření, která již byla obsažena v plánu na rok 2017. V zásadě postrádá nové návrhy vhodné pro dobu poznamenanou onemocněním COVID-19 a ponechává Evropu, aby čelila mimořádné době pomocí pravidel navržených pro dobu běžnou. EHSV má za to, že úvěry se selháním z období „před pandemií COVID-19“ by měly být řešeny zcela odlišným způsobem než úvěry se selháním „po pandemii COVID-19“ (v důsledku pandemie COVID-19) kvůli naprosto odlišným okolnostem před březnem 2020 a po něm. EHSV proto doporučuje pečlivý, cílený a přísně dočasný přezkum definice selhání EBA s cílem vyvarovat se automatickému zařazení dlužníků do kategorie dlužníků, u nichž došlo k selhání, zmírnit procyklické účinky stávajících předpisů a zajistit „měkké přistání“ pro evropské domácnosti a podniky.

3.2.

Pandemie vedla ke snížení poptávky a spotřeby, což vyvolalo obavy malých a středních podniků, pokud jde o hledání zákazníků. Ačkoliv malé a střední podniky v současné době neuvádějí (v průzkumech ECB (9)) přístup k financování jako nejnaléhavější problém, při řešení úvěrů se selháním by měly být zohledněny všechny obtíže, s nimiž se malé a střední podniky potýkají.

3.3.

EHSV důsledně vyzývá (10) k odstraňování úvěrů se selháním sociálně udržitelným způsobem při současném zachování finanční stability (11). Během období pandemie COVID-19 je to důležitější než kdy jindy. V protikladu k tomu, co se stalo před deseti lety, během finanční krize v letech 2008–2009, není současný očekávaný nárůst úvěrů se selháním chybou finančního odvětví či jakékoli jiné konkrétní kategorie subjektů v rámci hospodářského systému, ale nejde ani o chybu „reálné ekonomiky“, vlád nebo evropských občanů. Zásadní význam má zásah regulačních orgánů na úrovni EU a vlád členských států pomocí správných nástrojů.

3.4.

Ačkoli EHSV uznává, že vytvoření sekundárních trhů pro úvěry se selháním má určité výhody, upřednostnil by dvoustranné dohody o restrukturalizaci úvěrů mezi úvěrovými institucemi a životaschopnými dlužníky. Ačkoli objemy úvěrů se selháním v rozvahách bank lze snížit prostřednictvím jejich prodeje kupcům úvěrů, neznamená to, že je prodej úvěrů se selháním optimálním řešením z hlediska dlužníka nebo pro společnost jako celek. Prodeje úvěrů se selháním by měly být krajním řešením.

3.5.

Prvořadé je řešení základních příčin těchto úvěrů. EHSV zdůrazňuje, že nejúčinnějším způsobem, jak odvrátit hromadění vysokého objemu úvěrů se selháním na straně domácností a MSP, je: zajištění spolehlivých systémů sociálního zabezpečení, boj proti chudobě, nadměrnému zadlužení a nezaměstnanosti, zaručení přiměřených mezd a provádění proticyklických opatření v oblasti hospodářské politiky v dobách krizí, při současném zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti evropského hospodářství, se zaměřením na kontinuitu činnosti a hospodářské oživení, za pomoci jasného a aktualizovaného regulačního rámce, který zviditelní dlouhodobé investice. Prostřednictvím těchto kroků můžeme udržet a posílit stabilitu finančního trhu a ekonomickou odolnost a zároveň řešit chudobu a nerovnost. V této souvislosti EHSV doporučuje, aby pokyny EBA pro úvěrová moratoria zůstaly v platnosti tak dlouho, jak bude třeba, a navrhuje pečlivé, cílené a přísně dočasné přezkoumání definice selhání.

3.6.

EHSV se domnívá, že tento akční plán odráží základní logiku, že banky v současné době slouží jako zásadní infrastruktura v evropském hospodářství založeném na peněžních tocích, a že zdraví a stabilita bankovního odvětví jsou nezbytným předpokladem hospodářského oživení. Jak uvádí Komise v související tiskové zprávě (12), „jednou z hlavních priorit Komise je zajistit, aby evropští občané a evropské podniky mohli dále využívat podpory svých bank“. V této souvislosti EHSV poukazuje na rozhodující úlohu ECB při zajišťování stability bank a jejich nabídky úvěrů a konstatuje, že evropské hospodářství je podporováno opatřeními, jejichž cílem je zajistit poskytování úvěrů solventní poptávce po úvěrech.

3.7.

EHSV konstatuje, že částečně chybí spolehlivé údaje o úvěrech se selháním a že přetrvává velká nejistota ohledně budoucnosti očkování proti onemocnění COVID-19, mutací viru SARS-CoV-2 (varianty COVID-19), opatření omezujících volný pohyb osob a hospodářského oživení. EHSV zdůrazňuje význam kvality údajů pro řádné posouzení rozsahu problému a určení životaschopných podniků. EHSV tedy požaduje obezřetnost a opatření, která by mohla evropské hospodářství rychle postavit na nohy, např. opatření zaměřená na podporu malých podniků a na zajištění dostatečných mezd a spolehlivých systémů sociálního zabezpečení. EHSV poukazuje na to, že vklady v bankovním odvětví se významně zvýšily (13), což znamená, že existuje značný potenciál pro spotřebitelskou poptávku v měsících, jež budou následovat po zrušení opatření omezujících volný pohyb osob.

3.8.

Není zatím zřejmé, jak mohou podnikům a domácnostem, které se v důsledku pandemie dostaly „pod značný finanční tlak (14)“, banky pomoci (aby mohly „využívat podpory svých bank (15)“), pokud bude řešen nárůst úvěrů se selháním. Navrhované změny nebo regulační zmírnění nejsou v současnosti podmíněny tím, že by banky měly poskytovat úvěry solventním malým a středním podnikům nebo domácnostem. EHSV lituje toho, že s výjimkou opatření pro bankovní odvětví poskytuje akční plán Komise jen málo nových opatření na pomoc oslabeným hospodářským subjektům. Tváří v tvář vnějšímu hospodářskému otřesu, který dále zvýšil závislost mnoha pracovníků a podniků na úvěrech, by podpora a zmírňující opatření pro banky měly cílit na poskytování více úvěrů solventním malým a středním podnikům a domácnostem. Příslušné orgány by zároveň měly zavést odpovídající ochranná opatření, která zabrání nezodpovědnému poskytování úvěrů a následnému nadměrnému zadlužení.

3.9.

EHSV doporučuje, aby byla občanská společnost jako celek uznána coby zainteresovaná strana v oblasti regulace finančních trhů. Zejména pokud jde o řešení úvěrů se selháním po skončení pandemie, tyto úvěry mají řadu dopadů, které ovlivňují také například zájmy pracovníků coby dlužníků, zaměstnanců zadlužených společností, zaměstnanců finančního sektoru nebo daňových poplatníků (což je zvláště relevantní v případě, kdy jsou na řešení úvěrů se selháním použity veřejné finance).

3.10.

EHSV konstatuje, že potřeba celoevropského přeshraničního trhu s úvěry se selháním je přeceňovaná, a to navzdory skutečnosti, že bankovní sektor plynule směřuje k bankovní unii celé EU. Je velmi sporné, zda přeshraniční operace kupců úvěrů přinášejí hmatatelné hospodářské výhody celému hospodářskému systému, a nikoli jen bankám, kupcům úvěrů a obsluhovatelům úvěrů (ačkoli je pravda, že poslední jmenovaní mohou rozhodně těžit z úspor z rozsahu).

3.11.

V této souvislosti EHSV rovněž zdůrazňuje, že rozložení rizika nemusí vést k jeho snížení. Krize finančních trhů v letech 2008–2009 nám naopak ukázala, že může vést k netransparentní akumulaci rizika v ekonomice. EHSV požaduje, aby cílem všech opatření týkajících se pobídek pro finanční sektor bylo odradit účastníky trhu od přílišného riskování.

3.12.

EHSV současně zdůrazňuje, že evropské podniky, domácnosti, pracovníci a občanská společnost potřebují k překonání této krize odpovídající zdroje a plnou podporu, a že by tudíž EU měla navrhnout tato podpůrná opatření. Taková podpora by měla být dostupná během doby až tří let (podle stimulačního balíčku Next Generation EU) na podporu podniků a dlužníků, kteří byli před pandemií považováni za zdravé a úvěruschopné. Rostoucí sociálně-ekonomickou nejistotou je zasaženo v podstatě celé obyvatelstvo Evropy. Podniky čelí narušení kvůli nuceným uzavřením a omezené poptávce, zatímco domácnosti jsou konfrontovány s nezaměstnaností a poklesem příjmů. EHSV se domnívá, že evropští občané a podniky by potřebovali zcela jiný druh opatření, a evidentně nikoli rychlé prosazování rámce pro úvěry se selháním, jak navrhuje Komise.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

Komise je přesvědčena, že dohoda ohledně návrhu směrnice o obsluhovatelích úvěrů a kupcích úvěrů, která v podstatě vytvoří společný sekundární trh pro úvěry se selháním, je nejvyšší prioritou. EHSV je znepokojen plánem Komise poskytnout vymahačům pohledávek „pas“ platný pro celou EU bez řádného dohledu ze strany jejich „domovské“ a „hostitelské“ země. Tento krok by bylo možné odůvodnit pouze tehdy, pokud by jako protiváha existoval soubor opatření, jež by pomáhala chránit dlužníky v obtížích – celounijní norma v oblasti ochrany spotřebitele před vymahači pohledávek. EHSV je také znepokojen tím, že návrh směrnice o obsluhovatelích úvěrů a kupcích úvěrů (16) by státům zabránil schválit jakékoli jiné nebo další požadavky na obsluhovatele a kupce úvěrů, i kdyby se mělo za to, že tyto požadavky chrání dlužníky. Kdyby byl zajištěn dohled v „domovské“ i „hostitelské“ zemi, byla by dodržována pravidla na ochranu spotřebitele, EBA by poskytl pokyny týkající se „osvědčených postupů“ a byl stanoven jednotný přístup k těmto činnostem, řešila by se tím většina zde nastíněných problémů. Vzhledem k těmto důvodům je nutné zpřísnit pravidla na ochranu dlužníků, aby se předešlo výše uvedeným rizikům a aby mohl tento pas platný pro celou EU fungovat.

4.2.

EHSV konstatuje, že někteří kupci úvěrů a vymahači pohledávek mají špatnou pověst (někteří kupci úvěrů jsou proto nazýváni „supími fondy“), a zdůrazňuje, že poskytnutí celoevropského provozního „pasu“ vymahačům pohledávek bez řádného dohledu ze strany jejich „domovské“ i „hostitelské“ země a bez včasného a účinného provedení pokynů týkajících se „osvědčených postupů“ v celé EU by mohlo vést k nekalému obchodnímu jednání těchto kupců úvěrů nebo obsluhovatelů úvěrů na úkor dlužníků v obtížích. EHSV rovněž zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby návrh směrnice o obsluhovatelích a kupcích úvěrů nebránil státům v přijímání dodatečných právních požadavků na obsluhovatele a kupce úvěrů, a aby tak bylo v tomto případě zaručeno řádné respektování zásady tzv. „gold-platingu“.

4.3.

O některých kupcích úvěrů je kromě toho známo, že mají problémy s vyhýbáním se daňovým povinnostem. Například v Irsku jsou někteří z nich registrováni jako dobročinné spolky a neplatí téměř žádné daně. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zvýšila své úsilí týkající se řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem.

4.4.

Další pilíř akčního plánu souvisí s návrhem urychleného mimosoudního vymáhání kolaterálu, které se omezuje výhradně na podnikové úvěry a uplatní se pouze tehdy, pokud bylo dosaženo předchozí dobrovolné dohody mezi stranami při uzavírání smlouvy o úvěru. EHSV bere na vědomí, že domácnosti (soukromí spotřebitelé) jsou z tohoto postupu vyloučeny, a zdůrazňuje, že je nutné docílit rovnováhy mezi nástrojem urychleného mimosoudního vymáhání kolaterálu, směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 (17) a insolvenčními řízeními. EHSV upozorňuje na to, že by tento nástroj mohl představovat vyvážené řešení pro dlužníky, požaduje však, aby se mimosoudní vymáhání nestalo standardní možností zahrnovanou do úvěrových smluv. Mělo by být zajištěno, že podniky v obtížích nebudou ponechány bez pomoci a neztratí přístup ke standardnímu soudnímu systému s brzdami a rovnováhou, který vznikl na základě dlouholeté tradice. EHSV má za to, že otázkami systematického zpoždění při vymáhání kolaterálu je třeba se zabývat pro každou zemi zvlášť pomocí provedení náležitě připravených reforem a cílených zásahů členskými státy tam, kde přetrvávají překážky.

4.5.

EHSV souhlasí s tvrzením Komise, že „banky by měly být motivovány co nejvíce k tomu, aby uplatnily proaktivní přístup, pokud jde o včasnou a konstruktivní spolupráci s jejich dlužníky“, neboť tím se zabrání poškozování životaschopných podniků a zajistí se kontinuita jejich činnosti. Výbor však vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření k dosažení tohoto zásadního cíle.

4.6.

EHSV vítá iniciativu dále konvergovat rozmanité rámce pro insolvenci napříč EU a konstatuje, že tato konvergence je přínosná nejen pro bankovnictví, ale pro celé evropské podnikatelské prostředí jako takové. Tato konvergence by neměla být nutně spojena s otázkou úvěrů se selháním. Je však třeba poznamenat, že toto opatření v krátkodobém horizontu nepomůže a v období po pandemii COVID-19 neposkytne velkou pomoc. Jistota ohledně pravidel týkajících se práv věřitelů a dlužníků a větší harmonizace postupů odstranění kolaterálu napříč členskými státy sníží rizika a poskytne další impuls pro přeshraniční investice a vnitřní obchod. EHSV zdůrazňuje, že při reformě rámců pro insolvenci je třeba řádně zohlednit dlužníky.

4.7.

EHSV zdůrazňuje, že sekundární trh pro úvěry se selháním nijak nepomáhá podnikům prosperovat a nepřispívá ani k zachování pracovních míst nebo opětovnému otevření uzavřených podniků. Zásadní význam pro opětovné otevření podniků mají cílená opatření financovaná státem. EHSV se domnívá, že poskytování úvěrů hospodářství, které utrpělo nebývalou ztrátu produkce kvůli opatřením omezujícím volný pohyb osob v důsledku pandemie COVID-19, je zásadně potřebné, nemělo by se však k němu přikračovat v nadměrné míře, neboť to by nemuselo být udržitelné.

4.8.

Nicméně návrh, který Komise prosazuje – sekundární trh pro celou EU a v menší míře urychlené mimosoudní vymáhání kolaterálu –, vyvolává obavy, že jednotný sekundární trh pro úvěry se selháním v Evropě otevře prostor pro zneužívání a ponechá zákazníky bank zranitelné vůči „supím fondům“, z nichž většina nemá původ v EU. EHSV doporučuje větší transparentnost a vhodná pravidla, aby bylo zajištěno, že budou spotřebitelé chráněni před zneužíváním ze strany obsluhovatelů úvěrů, kupců úvěrů nebo „supích fondů“.

4.9.

EHSV zastává názor, že by investoři v oblasti úvěrů a vymahači pohledávek neměli získat „pas“ platný pro celou EU, pokud nakupují úvěry spotřebitelů (soukromých zákazníků) se selháním. Také by bylo vhodné prozkoumat, zda by neměl být vyjmut rovněž dluh mikropodniků.

4.10.

Důraz na standardizaci údajů o úvěrech se selháním v celé EU je vítán, vzhledem k úkolu však není dostatečný a v zásadě ani příliš relevantní. EHSV také konstatuje, že orgány a daňoví poplatníci EU by neměli nést náklady na vytvoření účinných trhů a na zlepšení standardizace úvěrů se selháním s cílem usnadnit obchodování s nimi. Tyto náklady by měli nést samotní účastníci trhu coby hlavní příjemci zisku z obchodování s těmito úvěry. Je třeba vyžadovat transparentnost údajů, díky níž bude při externích i interních (v rámci bankovních skupin) prodejích úvěrů se selháním zajištěno dodržování všech pravidel dle mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) a jejich řádné provedení.

4.11.

Vnitrostátní společnosti spravující aktiva, které jsou v dokumentu Komise široce propagovány a kterým se také hovorově říká „špatné banky“, mohou a velmi pravděpodobně budou vyžadovat veřejné finance. EHSV proto vyzývá všechny členské státy, aby provedly hloubkovou analýzu využívání veřejných finančních prostředků na vytváření takovýchto společnosti spravujících aktiva, a to v závislosti na situaci v jednotlivých členských státech a při dodržení pravidel státní podpory.

4.12.

EHSV se důrazně staví proti sloučení otázky úvěrů se selháním, která odráží všeobecný jev v hospodářství, s otázkami týkajícími se zachování finanční stability. Aby byla zachována etická a provozní integrita bankovního odvětví, je třeba tyto dvě otázky řešit odděleně. EHSV se domnívá, že ačkoli specifické problémy finančních institucí mohou být způsobeny přílišným množstvím úvěrů se selháním na jejich rozvaze, nelze žádným způsobem odůvodnit záchranu těchto bank, které nejsou životaschopné, pomocí veřejných prostředků za využití modelu společností spravujících aktiva pod zástěrkou „zbavení se“ špatných úvěrů se selháním, a domnívá se, že by měla být řešena otázka zvládání bankovních krizí jako takových. EHSV požaduje, aby prodej úvěrů se selháním společnostem spravujícím aktiva zůstal výjimečným řešením a aby byla upřednostněna restrukturalizace těchto úvěrů v rozvahách bank.

4.13.

Kromě toho je zásadní, aby Komise předcházela opakovanému využívání veřejných financí k záchraně soukromých zájmů bank. Záchrana banky by neměla být vnímána jako hodnota sama o sobě – nejde o konečný cíl hospodářských politik. Z dlouhodobého hlediska by mohly opakované kampaně na záchranu bank, které zahrnují obrovské množství veřejných financí, vytvářet morální hazard a narušit systém pobídek zakotvený v bankovnictví. EHSV tedy varuje před jakoukoli politikou, jež by vedla k „privatizaci zisků a socializaci ztrát“. Namísto toho by měly být banky motivovány, aby řešily své problémy týkající se úvěrů se selháním interně a aby lépe řídily svá úvěrová portfolia. Žádná implicitní nebo explicitní vládní podpora nepomůže vyřešit základní problémy s rozvahou. EHSV bere na vědomí existenci Jednotného fondu pro řešení krizí, který je financován z příspěvků úvěrových institucí. Volba správné kapacity tohoto fondu by zabránila tomu, aby byly veřejné finanční prostředky využívány na záchranu soukromých bankovních zájmů, čímž by se vyřešily obavy týkající se „privatizace zisků a socializace ztrát“.

4.14.

EHSV důrazně požaduje, aby bylo vyvinuto úsilí směrem k dokončení bankovní unie, která by se mohla pochlubit odolným, přiměřeně kapitalizovaným a, co je nejdůležitější, soběstačným bankovním odvětvím. Je třeba zajistit rovnováhu mezi sdílením rizik a omezením rizik. Je třeba zabránit značnému dopadu na veřejné rozpočty a daňové poplatníky v případě krize, ať už na vnitrostátní úrovni, nebo na úrovni EU. Proto je třeba provést spolehlivé minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky (MREL) a účinná opatření proti praní peněz. Kromě toho by se měla věnovat větší pozornost regulaci stínového bankovnictví. Je třeba zajistit, aby se riziko nepřenášelo z dobře regulovaných subjektů na méně regulované účastníky finančního trhu. Kromě toho je třeba věnovat pozornost regulaci jakékoli finanční činnosti, kterou neprovádí regulovaný subjekt, v souladu se zásadou „stejná rizika, stejná činnost, stejná pravidla a stejný dohled“.

4.15.

Z hlediska ochrany spotřebitele je cílem společností spravujících aktiva jednoznačně maximalizovat výnosy a účinnost prodejem úvěrů investorům, které jsou třetími stranami, nebo realizací kolaterálu. To, jak se zdá, není slučitelné se zajištěním náležité ochrany dlužníků z řad domácností a se zajištěním realistických splátkových kalendářů a minimální životní úrovně. EHSV doporučuje, aby společností spravující aktiva do svých politik začlenily sociálně orientované cíle.

4.16.

EHSV je znepokojen tím, že jakékoli využití „preventivní rekapitalizace“ pravděpodobně odkloní veřejné finanční prostředky od společensky a hospodářsky užitečnějších cílů. V kontextu pandemie COVID-19 by se proto „preventivní rekapitalizace“ měla i nadále využívat jen v naprosto výjimečných případech. EHSV zdůrazňuje, že je třeba, aby veškerá „předběžná opatření“ byla využívána vysoce odpovědně, aby se zabránilo morálnímu hazardu a zachraňování bank pomocí veřejných prostředků na úkor společnosti. Je třeba zmínit, že finanční stabilita je také veřejným statkem, proto by měly finanční regulační orgány a orgány dohledu zajistit uplatňování přísných obezřetnostních pravidel, a zabránit tak ohrožení veřejného statku, který představuje finanční stabilita.

4.17.

EHSV bere na vědomí tvrzení sdělení, že facilita na podporu oživení a odolnosti může podpořit „reformy usilující o zlepšení insolvenčních, soudních a správních rámců a podporující účinné řešení úvěrů se selháním“. Finanční prostředky poskytované v rámci této facility by podle Evropské rady měly „podporovat růstový potenciál, tvorbu pracovních míst a ekonomickou a sociální odolnost“ (18). Je třeba blíže vysvětlit záměry Komise propojit facilitu na podporu oživení a odolnosti s úvěry se selháním a zajistit, aby se tato facilita neodklonila od svého původního cíle, jímž je podpora ekologické a digitální transformace.

4.18.

Navzdory cílům facility na podporu oživení a odolnosti dohodnutým spolunormotvůrci není ani jediné opatření v akčním plánu Komise zaměřeno na oslabené podniky v Evropě – malé a velké podniky, korporace a rodinné podniky. EHSV dále konstatuje, že Komise v tomto sdělení neposkytuje žádné nástroje k řešení toho, jak mohou spotřebitelé, kteří jen s obtížemi platí své účty a vychází s penězi, přežít dopady pandemie a vyhnout se tomu, aby upadli do pasti chudoby. EHSV rovněž poukazuje na další aspekty, které vyžadují zvláštní akční plány, jako jsou malé a velké podniky, korporace a rodinné podniky, které postihly dopady pandemie.

4.19.

EHSV doporučuje přezkoumat následující konkrétní nařízení:

4.19.1.

S ohledem na současnou situaci, kdy by se mnoho potenciálně životaschopných podniků mohlo dostat navzdory své úvěruschopnosti v období před pandemií COVID-19 do platebních potíží, EHSV navrhuje, že důkladný přezkum pokynů EBA týkajících se definice selhání (např. počet dní po splatnosti před tím, než je úvěr považován za úvěr se selháním, prahová hodnota čisté současné hodnoty, při níž se má za to, že restrukturalizovaný dluh „pravděpodobně nebude splacen“ atd.) by mohl dát těmto podnikům šanci se zotavit, než začnou být jejich úvěry považovány za úvěry se selháním. EHSV však zdůrazňuje, že jakékoli podobné změny musí být striktně dočasné a musí souviset výhradně s pandemií COVID-19, neměly by narušovat podrobnou a přesnou identifikaci a oznamování úvěrového rizika bankami a regulační orgány a orgány dohledu musí každou dočasnou změnu udržet v rovnováze se zásadní potřebou, jíž je zajištění stability a solventnosti bankovního sektoru.

4.19.2.

EHSV doporučuje, aby pokyny EBA pro úvěrová moratoria zůstaly v platnosti tak dlouho, jak bude třeba.

4.19.3.

Vzhledem k tomu, že úvěry se selháním jsou nesplácené bez ohledu na důvody platebních obtíží a že je velmi obtížné zjistit, kteří z dlužníků v obtížích se skutečně rychle zotaví, jakmile bude pandemie pod kontrolou, EHSV doporučuje, aby byly důsledně zachovány kapitálové požadavky, včetně nařízení o obezřetnostní pojistce pro úvěry se selháním, jehož kalendář pro tvorbu krytí již stanoví velmi postupné navyšování kapitálu. To bankám umožní ustát ztráty, ať už spojené s pandemií, nebo s jinými faktory, a jednalo by se o klíčový faktor pro snížení pravděpodobnosti veřejných zásahů a záchrany bank na úkor daňových poplatníků. V zájmu zmírnění dopadů krize způsobené onemocněním COVID-19 by však bylo vhodné uvažovat o dočasné flexibilitě a o jejím použití, pokud jde o definici selhání a poskytnutí obezřetnostní pojistky pro úvěry se selháním. Dále by to mohlo pomoci zabránit tomu, aby banky rozprodávaly úvěry se selháním. V této souvislosti EHSV bere na vědomí a navrhuje zohlednit přerušení činnosti občanskoprávních soudů a další průtahy v občanskoprávních řízeních v celé Evropě.

4.19.4.

EHSV předpokládá, že bankám, které jsou schopny prokázat silnou vazbu na reálnou ekonomiku (významný podíl jejich aktiv se týká nefinančních podniků a domácností), by mohla být poskytnuta větší flexibilita. Na druhé straně je třeba věnovat maximální pozornost z globálního hlediska systémově významným finančním institucím, které jsou úzce propojeny s ostatními účastníky finančního trhu.

4.20.

EHSV má za to, že by Komise měla navrhnout spolehlivé metody pro zajištění přísných pravidel na ochranu dlužníků v obtížích před nespravedlivým zacházením:

4.20.1.

EHSV požaduje, aby opatření týkající se úlevy pro úvěrové instituce byla doprovázena podpůrnými opatřeními pro dlužníky, u kterých se obtíže objevily jen v důsledku pandemie. K opatřením, jež by měla být použita v této situaci, patří odklady splátek se splatností jeden až tři roky, snížené úrokové sazby, restrukturalizace dluhu na méně nákladné formy úvěru a pokud možno moratoria na splátky úvěrů.

4.20.2.

Pokud jde o vnitřní prodej úvěrů se selháním, v některých případech mohou mít zvláštní účelové jednotky zisk z dluhu klienta v rámci procesu vymáhání pohledávek, avšak klient zůstane i nadále zadlužen. EHSV doporučuje, aby Evropská komise zvážila další regulaci, a zajistila tak, aby byla práva dlužníků chráněna a aby po této transakci nebyli ještě více zadluženi.

4.21.

EHSV zastává názor, že je třeba zajistit komplexní opatření na podporu spravedlivého a bezpečného podnikatelského prostředí, přičemž zvláštní důraz je třeba klást na naplnění potřeb nejzranitelnějších osob. Konkurenceschopnost evropských podniků vychází především ze silného vnitřního trhu, neustálých inovací a předvídatelného a sociálně odpovědného souboru pravidel založeného na důvěře mezi hospodářskými subjekty. EHSV varuje před jakýmikoli legislativními kroky, které by k úvěrům se selháním přistupovaly jako k jakékoli jiné komoditě. EHSV konstatuje, že takové kroky by nezlepšily prostředí důvěry, ale naopak by napáchaly více škod. Je naprosto nezbytné zajistit náležitou rovnováhu mezi právy dlužníků a věřitelů.

4.22.

Pandemie COVID-19 je pouze jedním z mnoha vnějších otřesů. Bude následovat mnoho dalších. Politická opatření zaměřená na zvládnutí rozsáhlých škod způsobených těmito silnými otřesy by měla být založena na zásadách, které jsou univerzální a odolají zkoušce času. EU se snaží zachovat své zaměření na sociálně tržní hospodářství a připomíná svůj slib, že při zvyšování konkurenceschopnosti evropského hospodářství nebude nikdo opomenut. EHSV naléhavě požaduje, aby akční plány a legislativní iniciativy Komise náležitě dbaly na tyto hlavní zásady.

---

(1)  COM(2020) 822 final.

(2)  Projev, který dne 1. října 2020 pronesl Andrea Enria, předseda Rady dohledu ECB. Úvěry se selháním dosáhly na konci roku 2016 výše téměř 1 bilion EUR, což odpovídá 5,1 % celkových bankovních úvěrů. Použijeme-li jako referenční hodnotu údaje z roku 2019, pak by portfolio úvěrů se selháním o objemu 1,4 bilionu EUR představovalo asi 12 % HDP eurozóny.

(3)  Akční plán pro řešení úvěrů v selhání v Evropě, červenec 2017. https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2017/07/11/conclusions-non-performing-loans/.

(4)  COM(2017) 592 final.

(5)  Směrnice o obsluhovatelích úvěrů, kupcích úvěrů a vymáhání kolaterálu, COM/2018/0135 final – 2018/063 (COD).

(6)  COM(2020) 169 final.

(7)  https://www.ecb.europa.eu/mopo/implement/pepp/html/index.cs.html.

(8)  COM(2020) 822 final a COM(2020) 283 final.

(9)  https://www.ecb.europa.eu/stats/ecb_surveys/safe/html/ecb.safe202011~e3858add29.cs.html.

(10)  Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 32.

(11)  Jak je uvedeno v dopise ECB ze dne 4. prosince 2020, očekává se, že finanční instituce budou pokračovat v identifikaci a oznamování zhoršování kvality aktiv a nárůstu úvěrů se selháním v souladu se stávajícími pravidly, aby tak bylo možné zachovat jasnou a přesnou představu o rizicích v bankovním sektoru. ECB dále upozorňuje, že z obezřetnostního hlediska jsou klíčem k zajištění přiměřeného řízení a pokrytí úvěrového rizika, včetně včasné identifikace a řízení dlužníků v obtížích, řádné strategie a systémy a postupy tvorby opravných položek a rezerv.

(12)  https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_20_2375. Valdis Dombrovskis, výkonný místopředseda pro hospodářství ve prospěch lidí, doufá, že strategie „přispěje k […] oživení Evropy tím, že bankám umožní tyto úvěry [úvěry se selháním] odstranit ze svých rozvah a zachovat úvěrové toky“.

(13)  Celkové vklady v eurozóně ze strany nefinančních podniků se navzdory pandemii zvýšily z 2,73 bilionu EUR (březen 2020) na 3,12 bilionu EUR (říjen 2020). Tentýž ukazatel se v případě domácností zvýšil ze 7,85 bilionu EUR na 8,21 bilionu EUR. (https://sdw.ecb.europa.eu).

(14)  Komisařka pro finanční služby, finanční stabilitu a unii kapitálových trhů Mairead McGuinness, https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_20_2375.

(15)  Tamtéž.

(16)  Viz článek 5, článek 11, zejména čl. 11 odst. 5, a čl. 15 odst. 2 návrhu směrnice.

(17)  Úř. věst. L 172, 26.6.2019, s. 18.

(18)  https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/20201006-recovery-resilience-rrf/. Kromě toho může být facilita na podporu oživení a odolnosti využita „v souladu s doporučeními pro jednotlivé země vydanými v rámci evropského semestru“ a dále by nejméně 37 % zdrojů mělo přispívat na opatření v oblasti klimatu a udržitelnosti životního prostředí a alespoň 20 % na digitální transformaci EU.