Fakta a čísla o Evropské unii
Evropský parlament
Vyplňte prosím toto pole

Východní Asie

Východní Asie, která má pro EU zásadní geostrategický význam, čelí významným geostrategickým výzvám. Indicko-tichomořský region je domovem více než 50 % světové populace. Indicko-tichomořským regionem procházejí dvě třetiny světového kontejnerového obchodu a jeho námořní trasy představují hlavní cesty pro obchod a dodávky energie. V září 2021 byla přijata Strategie EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu s cílem zvýšit zapojení EU, budovat partnerství a posílit mezinárodní řád založený na pravidlech a řešit globální výzvy. EU přizpůsobuje své stávající nástroje na podporu své strategické autonomie. Její Strategický kompas pro bezpečnost a obranu, který Rada formálně schválila v březnu 2022, prosazuje otevřený systém regionální bezpečnosti založený na pravidlech, mj. pokud jde o námořní trasy, budování kapacit a větší přítomnost námořních sil Unie v indicko-tichomořském regionu.
Strategie EU se zaměřuje na sedm prioritních oblastí: udržitelnou a inkluzivní prosperitu, ekologickou transformaci, správu oceánů, digitální správu a partnerství, konektivitu, bezpečnost a obranu a lidskou bezpečnost.
Východní Asie se potýká s bezpečnostními problémy, jako jsou jaderný program v Severní Koreji, námořní spory o Východočínské a Jihočínské moře a otázka Tchaj-wanu. EU je ve východní Asii silným ekonomickým aktérem a usiluje o podporu spravedlivého obchodu, multilateralismu, budování institucí, demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv.

Tento informativní přehled popisuje region východní Asie. Viz také informativní přehled o jižní Asii (5.6.7) a jihovýchodní Asii (5.6.9).

Právní základ

  • Hlava V (vnější činnost EU) Smlouvy o Evropské unii.
  • Články 206–207 (obchod) a články 216–219 (mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
  • Dohody o partnerství a spolupráci (bilaterální vztahy).

Čína (Čínská lidová republika)

EU a Čína navázaly oficiální diplomatické vztahy v roce 1975. Po protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 byly vztahy přerušeny. EU je obnovila až v roce 1994, ale zbrojní embargo, které uložila v roce 1989, nadále trvá. Vzhledem k tomu, že nebyla stanovena žádná podrobná společná evropská definice „zbrojního embarga“, vykládají si jeho význam jednotlivé členské státy podle svých vnitrostátních předpisů.

Pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga se politická situace Číny od roku 2012 výrazně mění. V roce 2018 byla přijata revize ústavy, která Si Ťin-pchingovi umožňuje zastávat svou funkci po dobu neurčitou, bez omezení funkčního období pro pozici generálního tajemníka Komunistické strany Číny, hlavy státu a armády. Čínská zahraniční politika zaujala v poslední době asertivnější přístup a disponuje největším počtem aktivního vojenského personálu na světě. Ve vojenských výdajích se Čína řadí na druhé místo na světě po USA. V roce 2024 činil obranný rozpočet Číny přibližně 231 miliard USD, což oproti roku 2023 představuje nárůst o 7,2 %.

V rámci dlouhodobé snahy vybudovat do roku 2027 plně moderní vojenskou sílu srovnatelnou s armádou USA zahájila Čína oficiálně provoz své třetí letadlové lodě Fujian (nazvané po provincii Fu-ťien, která se nachází naproti Tchaj-wanu). V současnosti se v Číně staví čtvrtá letadlová loď, o níž se uvádí, že by mohla mít jaderný pohon. Čínské námořní síly staví válečné lodě rychleji než všechny ostatní mocnosti dohromady. Čína rozšiřuje a násobí svou vojenskou přítomnost v Jihočínském moři, v Tchajwanském průlivu a v Malackém průlivu, což má klíčový význam pro mezinárodní obchod.

Ačkoli společná strategická agenda pro spolupráci mezi EU a Čínou do roku 2020 posílila vazby, vzájemné vztahy se v důsledku postoje Číny k ruské invazi na Ukrajinu a její asertivity v Tchajwanském průlivu od roku 2022 zhoršily . Dvoustranné vztahy mezi EU a Čínou se začaly zhoršovat již v roce 2021 poté, co Čína zavedla protiopatření vůči sankcím EU v oblasti lidských práv.

V květnu 2023 se setkali ministři zahraničních věcí zemí EU a v červnu 2023 poté představitelé EU na zasedání Evropské rady a opět stvrdili platnost mnohostranného přístupu EU vůči Číně, jenž byl stanoven ve sdělení EU–Čína – Strategický výhled z května 2019: jako partner, jako konkurent a jako systémový konkurent, přičemž konkurence a soupeření nabyly na významu. Vedoucí představitelé EU se shodli na tom, že je třeba s Čínou spolupracovat, je-li to v zájmu EU, a současně usilovat o zmírnění strategických závislostí (o snižování rizik, nikoli o oddělení). Od roku 2025 je EU znepokojena systémovou nerovnováhou čínského hospodářství, která zahrnuje rušivé průmyslové politiky a postupy, jež vytvářejí nadměrnou kapacitu a mají negativní dopad na členy Světové obchodní organizace (WTO). Evropské podniky v Číně stále čelí diskriminaci a nerovným podmínkám, přičemž mnoho odvětví nemá z velké části přístup k zahraničním investicím.

EU je znepokojena rostoucím napětím v Tchajwanském průlivu a staví se proti jednostranným násilným změnám. Apeluje na Čínu jako člena Rady bezpečnosti OSN, aby dodržovala mezinárodní právo. EU je rovněž znepokojena otázkami lidských práv v Tibetu, Sin-ťiangu a Hongkongu.

24. summit EU–Čína konaný v prosinci 2023 se zabýval klíčovými geopolitickými a hospodářskými otázkami. Uskutečnily se dialogy na vysoké úrovni o klimatu, digitální politice, ekonomice, strategii a lidských právech. EU vyzdvihla tři hlavní oblasti: 1) mezinárodní vztahy, včetně války Ruska proti Ukrajině; 2) obchod; a 3) význam mezinárodního řádu založeného na pravidlech. Čína se zaměřila především na obchod a investice. Navzdory probíhajícím obchodním sporům, jako jsou cla na čínská elektrická vozidla a tvrzení EU o čínské diskriminaci evropských výrobců, plánují EU a Čína uspořádat v roce 2025 další společný summit u příležitosti 50. výročí svých vztahů.

Čínská iniciativa „Jeden pás, jedna cesta“ dosáhla od svého zahájení v roce 2013 do všech koutů světa. Podporuje globalizaci s čínskými rysy, jako je netransparentní uzavírání smluv, čínské pracovní normy a dluhové politiky. Cílem Číny je stát se světovým lídrem v oblasti technologicky nejvyspělejších průmyslových odvětví a digitálních technologií, včetně umělé inteligence a sítí 5G. V roce 2021 zahájila EU mnohostrannou strategii Global Gateway, jež má v celosvětovém měřítku posílit konektivitu a spojit dohromady EU, její členské státy a jejich finanční a rozvojové instituce (tým Evropa). Global Gateway je pro EU relevantním geopolitickým nástrojem. Přispívá k řešení nejnaléhavějších globálních výzev od boje proti změně klimatu po zkvalitnění systémů zdravotní péče a stimulaci konkurenceschopnosti a bezpečnosti globálních dodavatelských řetězců. Jedná se v podstatě o alternativu iniciativy „Jeden pás, jedna cesta“ a velmi relevantní geopolitický nástroj EU.

EU a Čína jsou významnými obchodními partnery. V roce 2024 dovezla EU zboží z Číny v hodnotě 517,8 miliardy EUR, zatímco vývoz do Číny představoval 213,3 miliardy EUR, což vedlo k obchodnímu deficitu EU ve výši 304,5 miliardy EUR (obchod je nevyvážený ve prospěch Číny). V rámci obchodu mezi EU a Čínou představuje dovoz přibližně 1,3 miliardy EUR denně a vývoz 600 milionů EUR denně – obchod mezi EU a Čínou tedy každý den dosahuje celkem 1,9 miliardy EUR. Hospodářská nerovnováha a čínské nekalé obchodní praktiky ohrožují hlavní průmyslová odvětví EU (automobilový průmysl, zelené technologie atd.). Vzhledem k tomu, že Čína je připravena využívat závislostí na kritických surovinách, byla varována, že nekalé obchodní praktiky povedou v rostoucí míře k přijímání ochranných opatření (např. antidumpingových a vyrovnávacích cel).

V říjnu 2024 uzavřela Komise antisubvenční šetření tím, že na pět let uložila konečná vyrovnávací cla na dovoz bateriových elektrických vozidel z Číny. Šetřením bylo zjištěno, že hodnotový řetězec bateriových elektrických vozidel v Číně těží z nespravedlivého subvencování, které by mohlo způsobit výrobcům tohoto typu vozidel v EU hospodářskou újmu. EU zavedla několik dalších opatření na ochranu obchodu zaměřených na čínský dovoz a uvalila antidumpingová cla na ochranu svých průmyslových odvětví před nekalými cenovými praktikami, včetně výrobků z oceli a bionafty. Čína přijala několik obchodních odvetných opatření a EU zpochybnila některé čínské obchodní praktiky prostřednictvím rámce WTO. V lednu 2025 zahájila EU soudní spor WTO proti Číně týkající se licenčních poplatků za duševní vlastnictví.

Poté, co prezident Trump zvýšil v dubnu 2025 cla, dala Čína najevo, že je připravena spolupracovat s EU v boji proti protekcionismu a ochraně celosvětového obchodního systému. Zatímco Čína EU vybízí, aby s ní prohloubila hospodářské vazby, EU nadále znepokojují obchodní nerovnováhy a omezený přístup na trh a má pochybnosti ohledně spravedlivých postupů zadávání veřejných zakázek.

Napětí se západními spojenci zvýšil neutrální postoj Číny k ruské invazi na Ukrajinu. Ačkoli Čína válku výslovně nepodporuje, prohloubila své vojenské vazby s Ruskem a zvýšila prodej zbraní a společná cvičení. Nepřipojila se k sankcím vůči Rusku a stala se klíčovým dodavatelem citlivých technologií, přičemž 80 % ruského dovozu pochází z Číny. Sankce EU obcházejí i čínské společnosti, což vedlo k tomu, že byly zařazeny na 13. seznam válečných sankcí EU v roce 2024. V prosinci 2024 uvalila EU další sankce na šest čínských společností a jednu čínskou osobu za dodávky dronů a mikroelektronických součástí na podporu ruského válečného úsilí.

Pokud jde o spor o Jihočínské moře, zasazuje se EU o globální správu a mnohostrannou spolupráci, přičemž poukazuje na svobodu plavby a přeletu a zároveň naléhavě vyzývá k mírovým, vyjednaným řešením v souladu s mezinárodním právem a Úmluvou OSN o mořském právu. Dotyčný region má zásadní význam pro celosvětový obchod a zdroje, přičemž Čína podle „Linie devíti čar“ požaduje přibližně 90 % Jihočínského moře. Asertivní kroky Číny, včetně konfrontací s Tchaj-wanem a Filipínami, stupňují napětí v této oblasti.

Nejočividnějším příkladem systémové rivality ve vztazích mezi EU a Čínou jsou pravděpodobně lidská práva. EU soustavně Čínu vyzývá, aby dodržovala své závazky vyplývající z její vlastní ústavy a mezinárodního práva a dodržovala, chránila a naplňovala lidská práva, a to i v případě Ujgurů, Tibeťanů a příslušníků etnických, náboženských a jazykových menšin a jiných skupin v celé Číně. V červnu 2024 se v Čchung-čchingu uskutečnil 39. dialog mezi EU a Čínou o lidských právech. EU vyjádřila obavy ohledně omezování základních svobod, nezávislosti soudnictví a nucené práce. Rovněž znovu potvrdila svůj nesouhlas s trestem smrti a apelovala na Čínu, aby prosazovala náboženskou svobodu, zejména v souvislosti s nástupnictvím dalajlámy.

Parlament neustále přijímá usnesení, v nichž vyjadřuje znepokojení v souvislosti s Hongkongem, Tchaj-wanem, Sin-ťiangem a situací Ujgurů, pokud jde o lidská práva, a odsuzuje nucenou práci a vykořisťování menšin. Přijal také usnesení o Tibetu, konkrétně o situaci náboženských a etnických menšin. Mezi nedávná usnesení Parlamentu patří:

Tchaj-wan

EU se zasazuje o „politiku jedné Číny“, která označuje Tchaj-wan za samostatné celní území, a nikoli za svrchovaný stát, uznává Tchaj-wan jako hospodářský a obchodní subjekt a podporuje účast Tchaj-wanu na mnohostranných fórech. EU s Tchaj-wanem rozvinula propracovaný dialog o ekonomických a obchodních záležitostech v odvětvích, jako jsou automobilový, farmaceutický a kosmetický průmysl a výroba zdravotnických prostředků.

EU je i nadále znepokojena rostoucím napětím v Tchajwanském průlivu a nesouhlasí s jednostrannými pokusy o změnu statu quo, zejména silou. Kromě vojenského nátlaku kolem Tchaj-wanu panují ještě obavy, že by mohly být poškozeny podmořské kabely.

V roce 2023 byl Tchaj-wan 13. největším obchodním partnerem EU, zatímco EU byla po Číně, Spojených státech a Japonsku čtvrtým největším obchodním partnerem Tchaj-wanu. Celkový objem obchodu Tchaj-wanu se zbožím s EU dosáhl v roce 2023 77,7 miliardy EUR. Vývoz z EU na Tchaj-wan činil v dotyčném roce 30,5 miliardy EUR, zatímco dovoz z Tchaj-wanu do EU dosáhl hodnoty 47,8 miliardy EUR. Významným obchodním partnerem Tchaj-wanu je rovněž Sdružení národů jihovýchodní Asie. Pokud jde o investice, od roku 2023 investovalo na Tchaj-wanu 4 252 společností z EU, a to částkou 58,17 miliardy USD.

EU a Tchaj-wan rovněž pořádají každoroční konzultace o různých neobchodních záležitostech, jako jsou práva migrujících pracovníků, zejména pracovníků v cizí domácnosti a pracovníků v odvětví rybolovu; trest smrti; rovnost žen a mužů a spravedlivé zacházení s osobami LGBTQIA+. Dne 5. března 2025 uskutečnily EU a Tchaj-wan v Tchaj-peji sedmé konzultace o lidských právech, v nichž zdůraznily své odhodlání prosazovat lidská práva, demokracii a právní stát. EU znovu potvrdila svůj nesouhlas s trestem smrti a apelovala na Tchaj-wan, aby uplatňoval faktické moratorium. K dalším projednávaným tématům patřila ochrana práv migrujících pracovníků, zejména v odvětví rybolovu, a práv pracovníků v cizí domácnosti.

V lednu 2024 se na Tchaj-wanu konaly všeobecné volby, jichž se zúčastnilo 71,86 % občanů. Potřetí zvítězila Demokratická pokroková strana a její kandidát William Lai (Laj Čching-te) a získali 40,1 % hlasů, a kandidát se tedy opět stal prezidentem. Legislativní dvůr má 113 poslanců a působí v něm tři hlavní strany a dvě nezávislé strany, a nastala tedy situace, kdy malé parlamentní strany mohou významným způsobem určovat politický program Tchaj-wanu.

Od roku 2016, kdy ve volbách zvítězila Demokratická pokroková strana, se napětí mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem zvyšuje. Čína uplatňuje asertivní opatření a zvýšila četnost a rozsah hlídkování kolem Tchaj-wanu prováděného bombardéry, stíhacími letouny a pozorovacími letouny. Laj Čching-te přislíbil, že bude hájit faktickou nezávislost ostrova na Číně a usilovat o spojenectví s dalšími demokratickými zeměmi. Tchaj-wan disponuje jedinečnými odbornými znalostmi v oblasti boje proti kybernetickým útokům, zahraniční manipulaci s informacemi, vměšování a dezinformacím na úrovni správy státu i organizací občanské společnosti.

Na Tchaj-wan uskutečnil Parlament několik oficiálních služebních cest. Zvláštní výbor pro zahraniční vměšování do všech demokratických procesů (INGE) navštívil v listopadu 2021 Tchaj-pej v rámci první oficiální návštěvy Parlamentu na Tchaj-wanu. Cílem zvláštního výboru INGE bylo zaměřit se na tchajwanské zkušenosti s řešením vměšovacích a manipulačních kampaní a diskutovat o tchajwanském inovativním systému pro boj proti dezinformačním kampaním a dalším druhům hybridních útoků. Výbor pro mezinárodní obchod přijel na oficiální návštěvu Tchaj-peje v prosinci 2022. Tato návštěva potvrdila, jak důležité je pro Tchaj-wan upevnit strategický vztah s EU a konkrétně jak důležité jsou pro něj ambiciózní a vzájemně přínosné komplexní obchodní a investiční vztahy. Výbor Parlamentu pro zahraniční věci (AFET) přijel na oficiální návštěvu Tchaj-peje v červenci 2023. Hlavním tématem jednání byly globální bezpečnostní obavy v Tchajwanském průlivu.

Parlament opakovaně vyzval k užší dvoustranné spolupráci mezi EU a Tchaj-wanem v oblastech, jako jsou obchod, výzkum, kultura, vzdělávání, změna klimatu a ochrana životního prostředí. V prosinci 2023 přijal Parlament usnesení o obchodních a investičních vztazích mezi EU a Tchaj-wanem, v němž vyzval k dalším krokům vedoucím k uzavření investiční dohody EU s Tchaj-wanem. Parlament také podporuje užitečné zapojení Tchaj-wanu do mezinárodních organizací, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO), Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu a Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Parlament Čínu také opakovaně vyzval, aby se zdržela vojenských provokací vůči Tchaj-wanu, a zdůraznil, že všechny spory mezi oběma stranami průlivu je třeba řešit mírovými prostředky na základě mezinárodního práva.

Parlament opakovaně vyzval k začlenění Tchaj-wanu do Strategie EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu a vybízí k dialogu a spolupráci s Tchaj-wanem ve všech průmyslových odvětvích a dodavatelských řetězcích, a zejména ve strategicky důležitých odvětvích, jako jsou špičkové a polovodičové technologie. Tchaj-wan vyrábí dvě třetiny polovodičů na světě a 90 % vysoce kvalitních polovodičů.

Parlament kritizuje vojenskou eskalaci Číny a odmítá čínský hospodářský nátlak. V říjnu 2024 přijal usnesení, v němž kritizuje Čínu za nesprávný výklad rezoluce OSN 2758 o vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních organizací a za eskalaci vojenských provokací v Tchajwanském průlivu.

Hongkong

EU přikládá velký význam vysoké míře autonomie Hongkongu, která musí v souladu se základním zákonem a s mezinárodními závazky zůstat zachována. Situace v oblasti demokracie a základních svobod se v posledním desetiletí v Hongkongu výrazně zhoršila. Peking umlčel politickou opozici, zničil nezávislý tisk a rozpustil organizace občanské společnosti, neboť se snaží odstranit zásadu „jedna země, dva systémy“, což je v rozporu se společným čínsko-britským prohlášením podepsaným v roce 1984.

Ve volbách do Legislativní rady v Hongkongu v roce 2021 zvítězili pročínští kandidáti, což posílilo vliv Pekingu. EU volby kritizovala a prohlásila, že přispívají k narušení zásady „jedna země, dva systémy“. Předsedou výkonné rady byl v květnu 2022 zvolen John Lee Ka-chiu, který od volební komise získal 99 % hlasů, čímž překročil 66% podporu své předchůdkyně Carrie Lamové. K volbám do okresních rad konaných v prosinci 2023 přišlo rekordně málo voličů, pouhých 27,5 %, což je nejnižší volební účast od předání Hongkongu.

I přes sílící mezinárodní kritiku schválil Hongkong v březnu 2024 nový zákon o národní bezpečnosti (též známý jako článek 23 základního zákona). Zákon se vztahuje na nově definovaný čin velezrady, špionáže, vyzrazení státního tajemství, rozvratné činnosti a zahraničního vměšování. Organizace na ochranu lidských práv jej považují za poslední krok k umlčení demokratických hlasů v Hongkongu. EU je hluboce znepokojena možnými dopady tohoto předpisu na práva a svobody. K prvnímu odsouzení podle tohoto zákona došlo v září 2024, kdy se hongkongský muž přiznal k pobuřování za to, že měl na sobě košili se sloganem.

Hongkong byl v roce 2023 31. největším obchodním partnerem EU, pokud jde o zboží. EU je po Číně a Tchaj-wanu třetím největším obchodním partnerem Hongkongu. EU dováží z Hongkongu především stroje a dopravní zařízení. Do Hongkongu dováží EU hlavně stroje a zařízení, dopravní zařízení a chemické výrobky. EU je největší zahraniční podnikatelskou komunitou v Hongkongu, přičemž od roku 2023 ve městě působí 1 548 společností z EU, z nichž přibližně polovina využívá Hongkong jako své regionální ústředí nebo regionální kanceláře.

Parlament přijal řadu usnesení o politické situaci Hongkongu, v nichž zdůraznil, že dodržování základního zákona má zásadní význam pro vztahy mezi EU a Hongkongem. Odsoudil zasahování Číny, které podle ní ohrožuje model „jedna země, dva systémy“. Parlament odsoudil čínský zákon o národní bezpečnosti jako útok na autonomii, právní stát a svobody Hongkongu. Rovněž zdůraznil, že Čína musí dodržovat své závazky vyplývající z právně závazného společného prohlášení registrovaného u OSN.

Mezi nedávná usnesení Parlamentu patří:

Japonsko

Japonsko je strategickým partnerem EU od roku 2003 a sdílí její základní hodnoty, jako je dodržování lidských práv, demokracie a právního státu, a silný závazek vůči udržitelnému rozvoji, multilateralismu a systému WTO založenému na pravidlech. Japonsko usiluje o účinné provádění Pařížské dohody o změně klimatu a dalších mnohostranných dohod týkajících se životního prostředí. Existuje však několik témat, která v EU vzbuzují obavy: uplatňování trestu smrti, lov velryb a únosy dětí z EU jedním z rodičů v Japonsku.

V únoru 2019 posílily EU a Japonsko svůj dvoustranný strategický vztah prostřednictvím prozatímního uplatňování dohody o strategickém partnerství mezi EU a Japonskem a vstupu dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem v platnost. V lednu 2025 vstoupila dohoda o strategickém partnerství v platnost a vytvořila pevný dvoustranný rámec mezi EU a Japonskem, posílila politickou a hospodářskou spolupráci a zaměřila se na globální otázky, jako jsou opatření v oblasti klimatu, udržitelný rozvoj či bezpečnost. Cílem dohody o strategickém partnerství je posílit globální řád založený na pravidlech a podporovat demokracii, lidská práva a volný obchod a zároveň posílit koordinaci v rámci mnohostranných fór.

Dohoda o hospodářském partnerství je nejvýznamnější dvoustrannou obchodní dohodou, jakou kdy EU uzavřela, neboť se vztahuje na téměř třetinu světového hrubého domácího produktu, skoro 40 % světového obchodu a více než 600 milionů osob. Tato dohoda obsahuje také závazky týkající se obchodu se zbožím a se službami a poskytuje rámec podporující dvoustranné investice. Stanoví ambiciózní cíle pro udržitelný rozvoj a poprvé zahrnuje i specifický závazek plnit Pařížskou dohodu o klimatu. V červnu 2020 podepsaly EU a Japonsko dohodu o bezpečnosti civilního letectví. Občané EU nyní musí mít pro cesty do Japonska vízum, což v rámci dvoustranných vztahů nadále představuje problém, neboť japonští státní příslušníci pro vstup do EU vízum nepotřebují.

Od vstupu dohody o hospodářském partnerství v platnost vzrostl obchod zbožím o 20 % a obchod se zemědělsko-potravinářskými produkty o 34 %. Japonsko uvítalo rozhodnutí EU o zrušení omezujících opatření pro dovoz potravinářských výrobků z oblasti Fukušima, které bylo přijato v reakci na zemětřesení v Japonsku v roce 2011.

Japonsko je po Číně druhým největším obchodním partnerem EU v Asii a je sedmým největším světovým obchodním partnerem, co se týče obchodu se zbožím. Od roku 2019 do roku 2023 se vzájemný obchod se zbožím a službami zvýšil o 9 % a dosáhl výše 188,6 miliardy EUR.

Obě strany jsou nadále odhodlány posílit investiční vztahy tím, že v budoucnu uzavřou samostatnou dohodu o investicích, která bude zahrnovat normy pro ochranu investorů / investic a mechanismus pro řešení sporů. Od navázání partnerství EU a Japonska v digitální oblasti v květnu 2022 se rozvíjí spolupráce ve strategické oblasti polovodičů, vysoce výkonné výpočetní techniky a kvantové technologie, sítí 5G a dalších technologií a odolného digitálního propojení. EU a Japonsko patří k největším digitálním ekonomikám na světě. Podstatnou skutečností pro podniky je volný tok dat mezi EU a Japonskem, který představuje hlavní přínos Strategie EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu a partnerství s Japonskem v digitální oblasti. Na hospodářském dialogu na vysoké úrovni, který se konal v říjnu 2023, dosáhly EU a Japonsko dohody o přeshraničním toku dat. Jakmile budou ustanovení ratifikována, stanou se součástí dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem.

29. summit EU–Japonsko, který se konal v červenci 2023, se zaměřil na silnou podporu Ukrajiny, odsoudil jaderné činnosti Severní Koreje a podpořil stabilní vztahy s Čínou. Vedoucí představitelé zdůraznili spolupráci v oblasti bezpečnosti, včetně námořní dopravy a kybernetické bezpečnosti, a opětovně se přihlásili ke svému závazku dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí. Dohodli se rovněž na posílení spolupráce, co se týče ekologické transformace, včetně energetické účinnosti, nízkouhlíkového vodíku a technologií zachycování uhlíku.

První strategický dialog mezi Japonskem a EU se konal v listopadu 2024 na úrovni ministrů zahraničních věcí. Během zasedání v Tokiu bylo uzavřeno partnerství mezi EU a Japonskem v oblasti bezpečnosti a obrany. V lednu 2025 se v Bruselu v rámci partnerství v oblasti bezpečnosti uskutečnil dialog mezi Japonskem a EU o odzbrojení a nešíření zbraní.

Druhý strategický dialog mezi EU a Japonskem se konal v dubnu 2025 a zaměřil se na prohloubení spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany v souvislosti s měnícími se geostrategickými výzvami, včetně výzev, jako jsou kybernetické otázky, námořní bezpečnost, vesmírná bezpečnost a boj proti zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování.

EU a Japonsko jsou podobně smýšlející partneři a uplatňují obdobný přístup k indicko-tichomořskému regionu. Dospěli ke společnému závěru, že větší zapojení EU v tomto regionu i posílená spolupráce s Japonskem a dalšími spojenci by byly ku prospěchu. Existuje společný zájem na tom, aby obě strany více spolupracovaly v oblasti propojení, námořní bezpečnosti, životního prostředí a změny klimatu, obchodu a investic, digitálních otázek, podpory multilateralismu a na dodržování mezinárodního řádu založeného na pravidlech.

Japonsko i celý svět hluboce šokovala vražda bývalého předsedy vlády Šinza Abeho, ke které došlo v červenci 2022 v Naře, kde byl v rámci kampaně na podporu své kandidatury ve volbách v roce 2022, jež se konaly o pouhé dva dny později a v nichž byla na šest let zvolena polovina horní komory. Liberálně demokratická strana si o několik křesel polepšila. V těchto volbách byl také prolomen nový rekord, kdy 28 % křesel získaly ženy.

Vládnoucí koalice Japonska, v jejímž čele stojí Liberální demokratická strana předsedy vlády Šigeru Išiby a její spojenecká strana Komeito, ztratila většinu ve všeobecných volbách konaných v říjnu 2024. Největší nárůst hlasů zaznamenala opozice, Ústavní demokratická strana Japonska, která získala dalších 50 křesel, a celkem 148 křesel. Výsledky voleb odrážejí obecnou nespokojenost se skandálem v oblasti financování a s rostoucí inflací, což vytváří nejistotu ohledně budoucnosti japonské vlády a jejích hospodářských vyhlídek. V červenci 2025 uspořádá Japonsko všeobecné volby do Sněmovny zastupitelů v polovině funkčního období, aby se zvolila polovina zastupitelů. Nedílnou součástí zlepšení dvoustranného strategického vztahu mezi EU a Japonskem je posílení meziparlamentního dialogu mezi Evropským parlamentem a parlamentem Japonska.

Mezi relevantní usnesení Parlamentu patří:

V červenci 2023 se ve Štrasburku konalo 41. meziparlamentní setkání EU–Japonsko, na němž se hovořilo o politickém, ekonomickém a společenském vývoji, ruské válce proti Ukrajině, bezpečnostních výzvách v Japonsku, východní a jihovýchodní Asii, partnerství EU a Japonska v digitální oblasti, spolupráce v oblasti životního prostředí a energetice a o obchodních vztazích. Bylo zveřejněno společné prohlášení vyzývající k přijetí mezinárodních pravidel pro umělou inteligenci.

V červenci 2023 navštívil Japonsko Výbor Parlamentu pro zahraniční věci (AFET). Proběhla výměna názorů na globální bezpečnost, kybernetickou bezpečnost a dezinformace a na ruskou útočnou válku proti Ukrajině. Japonský parlament vyjádřil vážné obavy o bezpečnostní situaci Tchaj-wanu. 42. meziparlamentní setkání EU–Japonsko je naplánováno na květen 2025 v Tokiu a Ósace.

Jižní Korea (Korejská republika)

EU navázala vztahy s Jižní Koreou v roce 1997 uzavřením dohody o spolupráci a vzájemné správní pomoci v celních otázkách. Jižní Korea je jedním z deseti největších strategických partnerů EU. Toto strategické partnerství je založeno na třech hlavních pilířích, které se opírají o tři velmi důležité dohody:

V Soulu se v květnu 2023 uskutečnil 10. summit EU – Korejská republika. Představitelé se dohodli, že budou nadále vyvíjet společný tlak na Rusko a ještě jej zintenzívní, zejména efektivním naplňováním sankcí. EU a Jižní Korea vyzvaly všechny členy OSN, aby zaujali jednotný a pevný postoj vůči nelegálnímu severokorejskému zbrojnímu programu. Jednalo se také o podpoře spolupráce v oblasti polovodičů, mobilních sítí příští generace, kvantové technologie a vysoce výkonné výpočetní techniky, umělé inteligence a digitálních platforem.

V březnu 2024 se v Soulu konalo 20. zasedání smíšeného výboru EU – Jižní Korea. Obě strany důrazně odsoudily ruskou invazi na Ukrajinu, opětovně potvrdily své odhodlání k denuklearizaci Korejského poloostrova a zavázaly se posílit iniciativy v oblasti bezpečnosti a lidských práv. Jednání se rovněž zaměřila na rozšíření partnerství mezi EU a Jižní Koreou v ekologické a digitální oblasti, posílení obchodu a investic a posílení spolupráce v otázkách zdraví, výzkumu a kybernetické bezpečnosti. Jižní Korea se svou vyspělou vědou a technologiemi, zejména v oblasti robotiky a umělé inteligence, představuje příležitosti pro intenzivnější spolupráci EU. Země rovněž posiluje svou strategii kybernetické bezpečnosti po velkých kybernetických útocích, přičemž za původce těchto incidentů se většinou považuje Severní Korea.

V listopadu 2024 podepsaly EU a Jižní Korea dvoustranné partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany, jehož cílem je rozvíjet a posilovat dialog a spolupráci v otázkách bezpečnosti a obrany, včetně námořní bezpečnosti, vesmírné obrany, kybernetických otázek a nešíření jaderných zbraní, jakož i boje proti hybridním hrozbám.

V březnu 2025 se v Soulu konalo osmé zasedání Smíšeného výboru EU–Korea pro vědeckotechnickou spolupráci, jehož cílem bylo prozkoumat výzkumné a inovační strategie. Diskuse se zaměřily na politický pokrok, nadcházející dohodu o přidružení k druhému pilíři programu Horizont Evropa mezi EU a Koreou a spolupráci v kritických oblastech, jako je umělá inteligence, kvantová technologie, zdravotní péče a uhlíková neutralita.

EU a Jižní Korea úspěšně dokončily jednání o významné dohodě o digitálním obchodu, a znovu potvrdily, že jsou odhodlány v této oblasti prosazovat přísné normy. Cílem dohody, která byla oznámena na 12. zasedání Výboru pro obchod v březnu 2025 v rámci dohody o volném obchodu mezi EU a Koreou, je posílit důvěru spotřebitelů, zajistit právní jasnost pro podniky, usnadnit plynulou výměnu údajů a zároveň předejít překážkám digitálního obchodu. Mezi klíčové aspekty dohody patří přeshraniční předávání údajů, ochrana soukromí, elektronické smlouvy a digitální obchod se zbožím a službami.

Jižní Korea je pro EU osmým největším obchodním partnerem, co se týče zboží, zatímco EU je pro tuto zemi třetím největším partnerem. Od roku 2011, kdy vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu, se vzájemný obchod značně zvýšil a v roce 2023 dosáhl přibližně 130 miliard EUR, což ve srovnání s rokem 2011 představuje nárůst o 106 %. V některých oblastech však přetrvávají problémy, a EU proto vyzývá Jižní Koreu, aby odstranila přetrvávající překážky dovozu živočišných produktů z EU a aby ratifikovala dosud neschválenou Úmluvu Mezinárodní organizace práce o odstranění nucené práce.

Prezidentské volby, které se v Jižní Koreji konaly v březnu 2022, po těsném klání vyhrál konzervativní kandidát Jun Sok-jol. V červnu 2022 se konaly místní volby, a to současně s doplňkovými volbami do Národního shromáždění. Vládnoucí strana prezidenta Jun Sok-jola získala 12 ze 17 křesel starostů velkých měst a guvernérů provincií, čímž se jeho vliv dále rozšířil. V dubnu 2024 se v Jižní Koreji konaly parlamentní volby považované za zkoušku současné vlády v polovině období. Liberální opoziční Demokratická strana a menší opoziční strany získaly dohromady 192 z 300 křesel v Národním shromáždění, což pro prezidenta Jun Sok-jola a jeho Stranu lidové moci představuje porážku.

Prezident Jun Sok-jol v prosinci 2024 zavedl stanné právo, které parlament do šesti hodin rychle zrušil. Zákonodárci, včetně členů jeho vlastní strany, hlasovali jednomyslně 190 hlasy pro zrušení uvedeného nařízení a uvedli, že prezident překročil své ústavní pravomoci. Byl vznesen návrh na odvolání Jun Sok-jola na základě obvinění z toho, že zneužil armádu k tomu, aby zbavil parlament pravomocí. Prezident Jun Sok-jol byl uvězněn a úřadujícím prezidentem Jižní Koreje byl jmenován zkušený úředník Han Duck-soo.

Jižní Korea tvrdí, že jí Japonsko stále dluží reparace za druhou světovou válku. Navzdory úsilí o obnovení vazeb prostřednictvím smlouvy uzavřené v roce 1965 zůstávají vztahy mezi oběma zeměmi napjaté. Obzvláště ožehavým tématem je otázka „žen utěšitelek“ (sexuálních otrokyň v letech 1932 až 1945). Jižní Korea rovněž vyjádřila obavy v souvislosti s plány Japonska vypouštět kontaminovanou vodu z elektrárny ve Fukušimě zpět do Tichého oceánu, což bude mít nepříznivý dopad na mořský život a následně i na odvětví rybolovu.

Od dubna do září 2018 se konaly tři mezikorejské summity v zájmu denuklearizace, avšak dialog a spolupráce se po vrcholném setkání představitelů USA a Severní Koreje v Hanoji v roce 2019 pozastavily a dále zhoršily v srpnu 2019 po společném vojenském cvičení USA a Jižní Koreje. Situace se vyhrotila poté, co Severní Korea v březnu 2020 odpálila rakety krátkého doletu, a poté, co v červnu 2020 došlo k výbuchu v mezikorejské kontaktní kanceláři v Kaesongu. Ke zhoršení vztahů došlo také kvůli smrti jednoho z jihokorejských občanů na území Severní Koreje.

V srpnu 2022 byla obnovena společná vojenská cvičení Jižní Koreje a Spojených států poté, co se prezident Jun Sok-jol rozhodl posílit odstrašovací opatření. Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko se ještě před tím na jaře 2022 zúčastnily cvičení v oblasti obrany před balistickými raketami u Havajského pobřeží, které bylo důkazem toho, že mezi oběma asijskými zeměmi došlo ke zlepšení vztahů. Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko uspořádaly jako projev své síly vůči Severní Koreji v lednu 2024 vůbec nejrozsáhlejší společné námořní cvičení. Jihokorejští vojenští představitelé v lednu 2024 uvedli, že neutrální zóna již neexistuje.

Parlament je hluboce znepokojen vztahy mezi Severní a Jižní Koreou. EU podporuje diplomatické řešení korejské jaderné krize a má v úmyslu pokračovat ve své strategii „kritické angažovanosti“. Parlament je jediným orgánem EU, který má se Severní Koreou formální diplomatické vztahy.

Pokud jde o parlamentní dialog, poslední meziparlamentní setkání proběhlo v roce 2022 v Soulu. Jednání byla zaměřena na obchodní a hospodářské vztahy, společné úsilí v boji proti změně klimatu a na podporu transformace energetiky, digitální politiku a situaci v oblasti lidských práv v Severní Koreji.

Severní Korea (Korejská lidově demokratická republika)

Politika EU vůči Severní Koreji je známa jako „kritická angažovanost“, v níž se slučují sankce s otevřenou komunikací. Vztahy jsou omezené a v platnosti nejsou žádné dvoustranné smlouvy. Rozvojová spolupráce EU se zaměřuje na zajišťování potravin a humanitární pomoc, za využití politických sankcí a sankcí OSN. V Pchjongjangu má velvyslanectví šest členských států EU, zatímco jiné mají velvyslance pro celý Korejský poloostrov sídlící v Soulu. Uzavření hranic Severní Koreje v roce 2020 zabránilo tomu, aby se diplomaté mohli střídat.

Sankce EU vůči Severní Koreji, jež byly přijaty v reakci na činnost Severní Koreje v oblasti vývoje jaderných zbraní a balistických raket, jsou nejtvrdšími ze sankcí uplatňovaných vůči jakékoli zemi. EU provádí všechny příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN a zavedla vlastní režim autonomních sankcí, který doplňuje a posiluje sankce OSN. V září 2020 uskutečnila EU čtvrté kolo snah o kontakt se třetími zeměmi a vyzvala je, aby plně prováděly rezoluce Rady bezpečnosti OSN. V březnu 2021 oznámila EU sankce vůči Severní Koreji v souvislosti s porušováním lidských práv a poprvé tak učinila v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv. Na sankčním seznamu jsou uvedeni dva ministři a nejvyšší státní zastupitelství kvůli napomáhání represivním činnostem. V prosinci 2022 přijala EU nové sankce vůči osmi osobám a čtyřem subjektům z důvodu jejich účasti na severokorejských balistických a jaderných programech a obcházení mezinárodních sankcí. V květnu 2024 zavedla EU nové sankce vůči šesti osobám a třem subjektům ze Severní Koreje za jejich úlohu při vyhýbání se sankcím a napomáhání ruskému vojenskému úsilí ve válce proti Ukrajině.

Severní Korea v roce 2017 zintenzivnila svůj jaderný program, čímž zvýšila napětí se Spojenými státy a Jižní Koreou. Ačkoli politika USA spočívá v maximálním tlaku, bývalý jihokorejský prezident Mun Če-in se v roce 2018 zapojil do zmírnění napětí a třikrát se setkal se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Po bezvýsledném hanojském summitu, který se v roce 2019 uskutečnil mezi prezidentem Trumpem a Kim Čong-unem, však došlo ke zvýšení napětí a prohloubení nedůvěry. Od července 2021 zaznamenala Mezinárodní agentura pro atomovou energii zvýšenou jadernou aktivitu ve Středisku jaderného výzkumu v Jongbjonu, kde se nachází pětimegawattový experimentální reaktor. Od září 2021 provádí Severní Korea zkoušky s novými střelami s plochou dráhou letu na dlouhé vzdálenosti, které mohou létat níže a mít velmi plochou dráhu letu, kvůli čemuž je obtížné je zachytit. V roce 2022 Severní Korea provedla zatím největší zkoušky balistických raket, při nichž zjistila, že mezikontinentální rakety, které země vlastní, by mohly doletět do Spojených států. Napětí se zvýšilo v březnu 2022 poté, co Severní Korea odpálila nový typ mezikontinentální balistické rakety Hwasong-17, což je její dosud největší raketa. Dokáže vyletět výš něž jakákoli dříve testovaná raketa tohoto typu, a to až do výšky 6 000 km. Jižní Korea posiluje své obranné kapacity a vojenskou spolupráci se Spojenými státy. Účastní se například rozsáhlých společných vojenských cvičení a nasazuje další americké systémy protiraketové obrany. Strategií Severní Koreje je přimět Spojené státy, aby znovu zahájily jednání o sankcích a humanitární pomoci.

Skutečnost, že se Severní Korea v roce 2022 vrátila k raketovým testům, představuje spolu s ruskou invazí na Ukrajinu velkou výzvu pro jihokorejského prezidenta Jun Sok-jola, který zaujímá přístup „tvrdé linie“. V letech 2023 a 2024 Severní Korea odpálila další balistické rakety, jejichž hypersonická rychlost je v závěrečné fázi letu pětkrát až desetkrát vyšší než rychlost zvuku, což jim umožňuje uniknout detekci a protiraketové obraně.

V září 2022 přijalo Nejvyšší lidové shromáždění Severní Koreje zákon, podle kterého je jaderný status země nevratný a který umožňuje zahájit preventivní jaderný útok v případě, že je zjištěn bezprostřední útok. V září 2023 změnila Severní Korea svou ústavu, která nyní umožňuje posílit a rozšířit jadernou sílu země, přičemž severokorejský vůdce Kim Čong-un označil rostoucí spolupráci Spojených států, Jižní Koreje a Japonska za „největší skutečnou hrozbu“, které izolovaný národ čelí.

Nejvyšší vůdce Kim Čong-un nařídil změnit severokorejskou ústavu v lednu 2024, čímž země upustila od cíle mírumilovného sjednocení s Jižní Koreou, kterou považuje za nepřátelský samostatný stát. Mírumilovné sjednocení tím bylo odstraněno z oficiální politiky, přičemž tato změna politiky odpovídá obnovené podpoře ze strany Číny a Ruska.

Koncem roku 2024 byly údajně rozmístěny severokorejské jednotky, aby podpořily ruské síly na Ukrajině. Přibližně 10 000 severokorejských vojáků mělo být umístěno v Kursku a podél ruských hranic s Ukrajinou, což znamenalo výraznou eskalaci zapojení Severní Koreje do konfliktu.

V lednu 2025 provedla Severní Korea zkoušku systému střel s plochou dráhou letu, která byla v tomto měsíci třetí manifestací vojenské síly. Zkouška, na kterou dohlížel Kim Čong-un, zahrnovala střely z moře na hladinu, které by mohly být případně vybaveny jadernými hlavicemi. V reakci na vojenská cvičení USA a Jižní Koreje slíbila Severní Korea důraznou reakci a naznačila svůj záměr pokračovat v testování zbraní a zachovat konfrontační přístup, a to navzdory úsilí prezidenta Trumpa o diplomatické zapojení Kim Čong-una.

EU odsoudila odpálení raket a vyzvala Severní Koreu, aby dostála svým závazkům vyplývajícím z rezolucí Rady bezpečnosti OSN a nepodnikala žádné kroky, které narušují podmínky pro pokračování diplomacie a dialogu. EU se zavázala k denuklearizaci. Dokud Severní Korea nesplní své závazky vyplývající z rezolucí Rady bezpečnosti OSN, bude EU i nadále uplatňovat přísné sankce a zároveň bude mezinárodní společenství vybízet k tomu, aby učinilo totéž.

V roce 2004 byla ustanovena delegace pro vztahy s Korejským poloostrovem (DKOR). Delegace je od té doby jediným orgánem EU, který má se Severní Koreou formální diplomatické vztahy. Meziparlamentní setkání se zástupci Nejvyššího lidového shromáždění jsou velmi řídká. Delegace Parlamentu se původně snažila pokračovat v komunikaci se Severní Koreou, ale kvůli politickému a vojenskému vývoji v této zemi a zejména jejím jaderným zkouškám a testům balistických raket už další komunikace delegace s touto zemí není tak udržitelná. Pravidelné schůze delegace se zaměřují na vztahy mezi Severní a Jižní Koreou a bezpečnostní situaci na Korejském poloostrově. Členové delegace se setkají se zástupci stran, jež se účastní šestistranných rozhovorů, aby lépe porozuměli postoji jednotlivých stran a pro ně nepřijatelným podmínkám, a zjistili tak, zda existuje prostor pro jednání s cílem zmírnit napětí.

Parlament přijal několik usnesení, v nichž odsoudil severokorejské jaderné a raketové programy. Parlament přijal v dubnu 2022 usnesení o situaci v oblasti lidských práv v Severní Koreji, včetně pronásledování náboženských menšin.

 

Jorge Soutullo / Samuel Cantell / Airis Meier / Cristina Stanculescu